Mezi zdmi kostela v německém Halberstadtu se tlačí několik novinářů, umělců a zástup místních. Je 5. září 2001 a ambiciózní koncert právě začíná. V lidské historii nemá obdoby.
Skončit by měl totiž až 5. září 2640! Několik halberstadtských rodáků se nervózně rozhlíží. Proč je ale pořád takové ticho?
Kostel svatého Burcharda je dokončen roku 1186 a jméno dostane po biskupovi Burchardovi I. Dnes je již odsvěcený, ale jeho sláva neupadá.
V pravé příčné lodi stojí na první pohled nenápadné moderní varhany, které by svým zjevem zastínil kdejaký hudební nástroj. Jenže tyhle automatické varhany mají unikátní úkol: Hrát co nejdéle!
Zajišťují to pytlíky s pískem, které kvůli udržení tónu stlačují pedály. K 4 již nainstalovaným píšťalám se po čase přidávají další – měch zatím zajišťuje stálý přísun vzduchu a tón se mění.
Tyhle varhany jsou postaveny speciálně pro tento koncert o jediném účinkujícím – a to jsou ony samy.
Jen co noha nohu mine…
Kalendáře se honosí číslovkou 2001. 13. května se Češi radují, jejich mužstvo se stává mistrem světa v ledním hokeji. Radost zastíní až 11. září a teroristický útok na budovy Světového obchodního centra.
Pokud byste prolistovali noviny o šest dní dříve, pravděpodobně se v nich nedozvíte tuto unikátní informaci: Právě začal nejdelší koncert v historii lidstva! A ještě větší překvapení by na vás čekalo, pokud byste se zahájení zúčastnili. Co byste slyšeli? Nic!
Halberstadtské představení totiž začíná poněkud delší pomlkou. Trvá až do 5. února 2003. Teprve v tento den se varhany rozezní monotónním slyšitelným začátkem hudební skladby, jejíž název řekne vše: Tak pomalu, jak to jen jde…
Skladatel? Spíš vynálezce…
„Neměl jsem moc dobrých žáků. A Cage… on není skladatel. On je vynálezce. Génius,“ nechá se slyšet na adresu svého žáka Johna jeho profesor hudební kompozice, slavný skladatel a hudební teoretik Arnold Schönberg (1874–1951). Celkem trefí hřebíček na hlavičku.
Cageův otec John Milton starší (1886–1964) je totiž skutečně vynálezcem. Synek kráčí v jeho šlépějích. Ovšem jen specificky. V hudbě.
Otevřeno-zavřeno
Dámy drží na klínech maličké kabelky, muži v motýlcích trpělivě sledují podium. Vystoupení začíná.
Cage není špatný skladatel, vystřídá řadu žánrů, mezi nimiž nechybí ani opera – a dokonce pracuje jako pedagog několika muziky se týkajících předmětů na různých univerzitách. S vědomím tohoto nikdo nečeká špatný kousek. A vystoupení rozhodně nebude propadák.
Šok ale rozhodně. Třívětá kompozice nazvaná 4’33“ ho proslaví. A to v ní k údivu publika nepadne jediný tón. Jde jen o trojí otevření a zavření klavírního víka v přesně nastavených časových intervalech.