Přezdívalo se mu československý Henry Ford a patřil k největším podnikatelům své doby. Díky svým tehdy revolučním pracovním a obchodním metodám, ale i péči o zaměstnance a jejich motivaci k dobrému výkonu, dokázal svou firmu rozšířit do celého světa.
Tomáš Baťa, tvůrce legendárního obuvnického impéria a také starosta Zlína, se narodil před téměř stoletím a půl. Byl to génius, vizionář a velký dříč.
Je říjen 1918. První světová válka skončila. Habsburská monarchie se právě rozpadla a vznikla Československá republika. Poválečná recese je ale strašlivá. Tomáš Baťa však nechce nikoho ze svého podniku propouštět.
Zaměstnancům vysvětlí, že se budou muset všichni uskromnit, a sníží jim platy o 40 procent. Pak dá rázný pokyn: Vyprodat ihned všechny sklady obuvi za poloviční cenu. Zákazníci zaplavují Baťovy prodejny a tržby stoupají. Konkurence je zničena.
Vznik legendy
Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně do ševcovské rodiny a už jako malý hoch pracoval v rodinné dílně. Od malička byl energický a pracovitý.
V roce 1894 založil společně s bratrem Antonínem a sestrou Annou obuvnickou živnost, v té době mu bylo teprve šestnáct let. Rok po založení podniku pracovalo v dílně deset dělníků a dalších čtyřicet zaměstnanců dělalo doma.
Ve vedení se pomalu prosazoval obchodně nadaný Tomáš. Podniku však narůstaly dluhy a po krachu banky, u které měli uložené peníze, se situace ještě zhoršila. Tomáš Baťa se ale nevzdal, začal šít boty z plátna, které bylo levnější a dostupnější než pravá kůže. Boty zvané „baťovky“ byly na světě a díky reklamě o ně byl velký zájem.
Svatba a dítě
Před první světovou válkou už byla Baťova továrna největším podnikem ve Zlíně a pracovalo zde čtyři sta lidí. Baťovi se dařilo i v soukromí. Na českém plese ve Vídni se seznámil s Marií Menčíkovou, dcerou správce císařské knihovny.
Tomáš se do vzdělané, o šestnáct let mladší Marie z dobře postavené vídeňské rodiny zamiloval. Následovala žádost o ruku. Tomáš Baťa však vyžadoval na tehdejší dobu celkem nekonvenční předmanželskou smlouvu.
Svatba měla být vypovězena v případě, že by mu Marie nedala děti. Marie souhlasila a v roce 1912 se vzali. V září 1914 se jim narodil syn Tomáš Jan, vytoužený dědic. Nedlouho poté vypukla první světová válka.
Milovaný i nenáviděný
Firma vyřizovala objednávky holínek pro rakousko-uherskou armádu a podnik i počet zaměstnanců rostl. Právě díky zakázkám pro armádu Baťa i během války prosperoval. Po válce však přišla krize.
Snížením cen obuvi na polovinu se ale podařilo vyprodat přeplněné sklady a kasu naplnit penězi. Tím si však Baťa udělal i nepřátele. Zruinovaní konkurenční ševci protestovali a posílali parlamentu petice proti Baťovi.
Levice ho později zase obviňovala ze zákazu odborů v jeho továrně, z vytvoření dělnické aristokracie a z toho, že vlastnil prakticky celý Zlín.
Inspirace z Ameriky
Kvůli svým pobytům ve Spojených státech v letech 1904 a 1913 Baťa dvakrát opustil funkci ředitele podniku. V USA se nechal zaměstnat jako řadový dělník v továrně Ford, kde se seznámil s pásovou výrobou.
V roce 1927 přizpůsobil pásovou výrobu aut potřebám své továrny a jako první na světě zavedl pásovou výrobu bot.
Továrna byla rozdělena na samostatně hospodařící jednotky, a tím Baťa zvýšil pocit odpovědnosti zaměstnanců za výsledky jejich práce. Každá jednotka měla své účetnictví a zaměstnanci se podíleli na zisku. Nové pracovní metody znamenaly prudký vzestup produktivity továrny.
Dobrá srdce manželů Baťových
Baťův výrobní systém fungoval skvěle. Tomáš Baťa mu nyní chtěl přidat i sociální rozměr. Nechal ve Zlíně postavit nemocnici, obchody, sportovní a kulturní zařízení. Zahájil také výstavbu celých čtvrtí domků s veškerým komfortem pro své zaměstnance.
Mnozí z nich pocházeli z nejchudších vrstev. Marie Baťová denně obcházela rodiny zaměstnanců a pomáhala jim. Ráda se také věnovala dětem zaměstnanců. Tomáš Jan byl jejich jediné dítě, další už pak mít nemohli.
Marie organizovala letní tábory pro rodiny zaměstnancům a pomáhala jim v nesnázích.
Starostou Zlína
Současně s rozvojem podniku se rozrůstalo celé město Zlín. Baťa se v roce 1932 stal jeho starostou. Navíc udělal z Československa největšího světového vývozce obuvi. Baťa měl vlastní cihelnu, pilu, cementárnu, chemickou laboratoř a továrnu na výrobu pneumatik.
Založil také Baťovu školu práce, která školila mladé lidi. Tomáš Baťa se dovedl obklopit schopnými lidmi, kteří věděli víc než on. Byl si vědom svých nedostatků – toho, že nebyl vychován tak, aby měl schopnosti vést velký podnik.
A tak hledal výkonné spolupracovníky a náležitě je odměňoval. Jeho pravou rukou byl o dvaadvacet let mladší bratr Jan, narozený ve druhém manželství jeho otce.
Směr východ!
V roce 1931 se Baťa vydal ve svém malém letadle na nejdelší obchodní cestu svého života – procestoval Blízký východ a pokračoval až do Indie, která ho okouzlila. Byl však překvapen bídou jejích obyvatel.
Založil továrnu u Kalkaty, kde začal vyrábět obuv pro místní trh. Pokračoval ve své cestě a postupně zakládal pobočky v dalších zemích. Řízení místních poboček na sebe brali absolventi Baťovy školy práce.
Při svém návratu do Československa byl Baťa vítán jako hrdina. Jeho podnik se stal mezinárodním impériem.
Tragická smrt
12. července 1932 nasedl Tomáš Baťa spolu se svým pilotem Jindřichem Broučkem do svého osobního letadla na firemním letišti v Otrokovicích.
V plánu měli cestu do Švýcarska, kde se měl Baťa zúčastnit otevření nové pobočky svého podniku ve městečku Möhlin. V té době byl ve Švýcarsku jeho syn Tomáš, který se chtěl se svým otcem rozloučit před cestou do Severní Ameriky.
Let byl nejprve kvůli mlze o hodinu odložen. Tomáš Baťa však trval na odletu, aby dorazili do Švýcarska včas. Před šestou hodinou ráno letadlo odstartovalo.
Letadlo však po několika minutách zřejmě kvůli špatné viditelnosti havarovalo a spadlo kousek od Baťovy továrny v otrokovické části Bahňák. Na vrcholu své slávy, v 56 letech, Tomáš Baťa zemřel.
Baťovo dílo pokračuje
Ke všeobecnému překvapení zdědil podnik Tomáše Bati jeho nevlastní bratr Jan Antonín, který se stal novým šéfem firmy. Jako nástupce svého talentovaného bratra se nenechal nijak zahanbit.
Dál obuvnický podnik rozvíjel, založil několik odborných škol, výzkumný ústav, dům kultury a filmové ateliéry. Nechal postavit mrakodrap, který byl ve své době druhou nejvyšší moderní budovou v Evropě.
Před válkou zaměstnával podnik Baťa 65 000 zaměstnanců v Československu i v zahraničí. Rozmach firmy přerušila až druhá světová válka. Po okupaci Jan Antonín i se ženou a dětmi raději opustil Československo a nikdy se sem už nevrátil.
Soumrak přichází
Němci zaměřili podniky na okupovaných územích k vojenským účelům. Naopak Baťovy pobočky ve svobodných zemích v čele s Kanadou vyráběly obuv a válečný materiál pro Spojence.
Hned po válce, ještě před převzetím moci komunisty, byly Baťovy závody ve Zlíně znárodněny.
Jan Baťa se během války nikdy veřejně nepostavil na stranu Spojenců, zřejmě z obavy o své zaměstnance v okupovaném Československu. Proto raději opustil Spojené státy a odjel s rodinou do Brazílie.
V Československu byl po válce odsouzen za údajnou zradu a kolaboraci k patnácti letům vězení. To mu znemožnilo návrat z brazilského exilu do vlasti.
Kdo zachrání firmu po válce?
Tomáš Baťa junior, jediný syn zesnulého zakladatele, vedl za druhé světové války novou pobočku firmy v Kanadě. Kanadská továrna se úspěšně rozvíjela, vyráběla obuv pro kanadský trh a na export a během válečných let také válečný materiál pro spojenecké armády.
O svou základnu ve Zlíně firma kvůli německé okupaci přišla. Po válce pak podnik přišel nejen o československé závody kvůli znárodnění, ale i o dvě továrny v Japonsku, které byly zničeny, a zabaven byl také prosperující podnik v Číně.
Proběhl také soud mezi Janem Antonínem a jeho synovcem, ze kterého odešel jako vítěz Tomáš Baťa junior, a tak se stal po válce novým šéfem podniku. Jan Baťa zůstal v Brazílii. Podnik byl v té době v podstatě v ruinách.
Jaký otec, takový syn
Syn zakladatele podniku se po válce pustil do jeho obnovy. Novu centrálu zřídil v roce 1946 ve Velké Británii. Pod vedením Tomáše Bati juniora dosáhla firmy největšího celosvětového rozmachu.
V roce 1984 vyrobila 220 milionů párů bot a ve svých prodejnách prodala 314 milionů párů obuvi. Byl to rekordní prodej a firma Baťa se stala největší obuvnickou společností ve světě. Provozovala v té době 90 továren a pět tisíc obchodů v 89 zemích.
V roce 1984 převzal vedení firmy syn Tomáše Bati juniora, Thomas G. Bata. V roce 1989 se Tomáš Baťa junior po dlouhých desetiletích se svou ženou vrátil do Československa, kde je přivítaly davy lidí. Hned začal plánovat obnovení prodejen po celé zemi.
V roce 1992 byl na Václavském náměstí v Praze znovuotevřen Baťův palác obuvi z roku 1929 s logem firmy Baťa.