Když rybář uloví krásnou zlatou rybku a pustí ji zpět do moře, rybka slíbí, že mu splní tři přání. A skutečně tak učiní! Jaká škoda, že zlaté rybky jsou jen v pohádkách… Anebo snad existují i ve skutečném světě?

Zlaté rybky samozřejmě existují! Běžně se nám doma prohánějí v akváriu a známe je také pod jménem karas zlatý (Carassius auratus). Ovšem třeba v angličtině je nikdo nenazve jinak než „goldfish“!

Jsou příbuzné kaprům a vyskytují se v mnoha různých velikostech, odstínech i tvarech.

A co mají společného se zlatou rybkou z pohádky? Nejen výraznou barvu (spíš tedy do oranžova), půvab a eleganci, ale i řadu neobyčejných vlastností!

Jedna pro každého!

Zatímco dnes nám dělají radost v akváriích a okrasných jezírkách, v minulosti je to jinak. Karasy začnou chovat staří Číňané někdy ve 3. století, a to výhradně pro maso!

Tehdy jsou tyto ryby větší a zdaleka nejsou zlaté – jejich tělo pokrývají šedozelené šupiny. Ale protože se rychle množí, snadno se tvoří mutace a vznikne mnoho různých variant.

Některé dokonce vynikají tak úžasným zlatavým zbarvením, že je v 9. století mniši umístí do rybníků určených k buddhistických rituálům. Vykrmí je a vyšlechtí už jen na okrasu!

Postupně se „zlaté rybky“ dostanou do Japonska a poté do Evropy. V roce 1878 dostane pár zlatých rybek od Japonců i americká vláda a začne je chovat v rybníku ve Washingtonu D.C..

V rámci volební kampaně pak prý zašlou jednu každému obyvateli, který si o ni napíše. Za chvíli jsou zlaté rybky po celé Americe!

Chytřejší, než se zdálo

„Ty máš tedy paměť jako zlatá rybka!“ U nás úsloví zas tak známé není, ovšem v řadě jazyků se takto označuje člověk, který si není schopen zapamatovat skoro nic. Dávno se totiž říká, že zlaté rybky udrží informaci maximálně tři vteřiny!

Takto děravá paměť samozřejmě vrtá hlavou vědcům snaží se to ověřit. Při experimentech však naopak zjistí, že zlaté rybky si umí nejen spojit různé zvuky s časem krmení, ale dokonce poznají i přítomnost majitele akvária. A k tomu si přeci musí pamatovat mnohem déle!

Rory Stokes, 15letý student z Austrálie, se tedy rozhodne dát karasům do akvária vždy před krmením červenou kostičku lega. Rybky se brzy naučí, že kostička znamená jídlo, a hned připlavou.

Když pak Rory dílek lega na týden schová a poté použije znovu, zlaté rybky ho poznají okamžitě!

Jejich paměť rozhodně netrvá jen tři vteřiny, jiné výzkumy naznačují, že nezapomenou několik měsíců nebo klidně i rok!

Žrout, kterému nic nechutná

Zlatá rybka má pořád hlad! Nebo to aspoň tak vypadá. Když ji budete krmit dál a dál, bude pořád jíst, až by klidně praskla! Nemá totiž žádný žaludek, jen dlouhé střevo,a nevstřebaná potrava rychle vychází hned ven z těla.

Rybka tak nikdy nedosáhne pocitu sytosti. Raději jí dávejte vždy jen úplně malé porce – hlad mít nebude, naopak by vydržela i 3 týdny bez jídla, protože si vytváří vlastní tukové zásoby.

Na rozdíl od primitivní trávicí soustavy mají zlaté rybky skvělý čich, údajně lepší než lidé, ale zase jim zcela chybí schopnost chuti. Skoro tedy nepoznají, co vlastně jedí.

Jinou vlastnost jim ale můžeme jen závidět. Pokud rybka přijde o část ploutve či ocasu, znovu jí dorostou. A stále jako nová vám bude akvárium zdobit třeba i 15 let. Větší exempláře v rybníku se dožijí klidně i čtyřiceti!