Konzumace alkoholických nápojů je součástí naší historie od úplného počátku, dalo by se dokonce říci, že je stará jako lidstvo samo. S trochou nadsázky lze uvést, že byla přítomna u mnoha osudových okamžiků a dosvědčila mnohá vítězství i prohry.

Pojďme se na historii jednoho takového alkoholického nápoje podívat. Jaká byla historická cesta piva?

Nejstarší dochované znaky, které ukazují na prapůvodní cílené vaření piva, pocházejí z Izraele a datují se neuvěřitelných 13 tisíc let do minulosti!

Bylo by ale zavádějící označovat tento stát za kolébku piva, po celém světě totiž vznikalo nezávisle na sobě v mnoha podobách. Na každém místě svým vlastním originálním způsobem. Jedno však mělo společné od nejstarších dob až dodnes – chutná skoro všem.

Staří Sumerové

Pro už trochu rozsáhlejší zmínky o vaření piva nicméně musíme začít tam, kde ostatně začíná téměř každá lekce dějepisu – v Mezopotámii, tedy mezi řekami Eufratem a Tigridem, tedy přibližně v místech, kde se dnes nachází Irák.

Jako jedna z nejstarších civilizací zde žili Sumerové. Právě v jejich pozůstalostech byly objeveny první dochované písemné památky, které se zmiňují o výrobě piva. Datují se do doby 4000 let před naším letopočtem.

Je v nich uveden postup výroby kvašeného nápoje z ječmenného chleba. Ten bylo třeba rozdrobit do vody, přidat slad a vzniklou kaši nechat prokvasit.

Někdy se do směsi přidávala zelená hořčice nebo jiné rostliny, aby bylo dosaženo hořké chuti, protože lidé tehdy ještě neznali chmel. Vzniklý nápoj se nazýval kaš a byl velmi oblíbený.

Každý Sumeřan měl dokonce nárok na denní příděl 2–5 džbánků piva, přímo úměrný svému společenskému postavení.

Babylonská rozmanitost

Když se zhroutila Sumerská říše, zastoupili její pozici staří Babyloňané. Po svých předchůdcích převzali nejenom kulturu, ale také jejich znalosti a recepty. Navázali na ně také ve výrobě piva, což ovšem vyžadovalo dostatečnou úroveň a zemědělství.

Vytvořili důmyslný zavlažovací systém, plný stavidel a rybníků, díky kterému jim pole poskytovala úrodu obilí a ječmene až čtyřikrát do roka! Staré písemnosti se zmiňují až od 20 druzích piv, mezi kterými nechybělo pivo červené, černé, bílé nebo zbytkové.

Připravovali také ležák, který byl určený hlavně pro export do 1000 kilometrů vzdáleného Egypta. Všechna tato piva měla hustou kašovitou konzistenci, takže se spíše srkala než pila. A čím vyšší měla obsah špaldy, tím dražší byla.

Dar bohů

Při toulkách starověkou historií piva nelze vynechat ani starověký Egypt. Pivovarnictví v této říši je doloženo mnoha písemnými dokumenty a archeologickými nálezy. Hieroglyf pro chléb a pivo byl totiž po dlouhou dobu stejný.

A ne náhodou objevili archeologové pozůstatky pekárny v těsné blízkosti pivovaru. Stejně jako v Mezopotámii, i v Egyptě se vyrábělo pivo z různých chlebů a dalších směsí obilovin.

Vykvašená chlebová kaše se dochucovala všelijakým kořením, ale také datlemi a mákem. Pivo bylo husté a jeho chuť ani zdaleka nepřipomínala chuť dnešních piv. Každý Egypťan dostával denní příděl piva. Nepodařené zkyslé moky pak dostávali otroci.

Protože tehdejší hygienické podmínky nebyly z nejlepších, bylo pití i takového piva rozhodně bezpečnější než pití obyčejné vody.

Chmel objevili na východě

I země dále na východ měly své vlastní postupy při výrobě piva, jedno však měly všechny tehdejší výrobní postupy společné. Výsledkem bývala hustá kvašená kaše. V Tibetu připravovali domácí piva z ječmene, pšenice, rýže nebo kukuřice.

Číňané využívali ječmen, proso, ale také bambusové výhonky. Staří Indové připravovali pivo už v době 3200 před naším letopočtem.

Historikové dokonce uvádějí, že tento národ byl jedním z vůbec prvních, který začal užívat při výrobě alkoholického nápoje také chmel.

Do starověké Palestiny se pivo dostalo pravděpodobně díky starozákonným Židům, kteří si ho dovezli z Egypta a Babylonu, a stalo se jejich běžným denním nápojem. Také starověcí Řekové a Římané nezůstávali pozadu.

Třeba Řecký lékař Hippokrates používal pivo jako lék proti nespavosti a horečce.

Evropské začátky

Nejstarší dochované důkazy výroby a pití piva v Evropě pocházejí z doby 800 let před naším letopočtem. Na území dnešního Bavorska byla nalezena hliněná nádoba se zbytky obilného nápoje na dně.

Víme proto, že staří Germáni vařili pivo z ječmene a pšenice v bronzových kotlích a dochucovali ho myrtou, dubovým listím a dubovými kořínky. Galové také vyráběli pivo z pšenice a ječmene, ale také z čočky, prosa a ovsa.

Dochucovali ho pelyňkem, šalvějí i puškvorcem. Jako vůbec první na světě ovšem čepovali pivo ze sudů! Ani ve střední Evropě tomu nebylo s pitím piva jinak. První zmínky pocházejí z doby 4. století před naším letopočtem. Znalosti o vaření piva sem patrně doputovaly až z daleké Itálie.

A zase ta církev

Od 3. století našeho letopočtu začali na naše území přicházet první Slované, kteří tu částečně vystřídali a částečně naředili populaci Keltů, Markomanů a dalších národů. Přinesli s sebou znalosti o vaření piva z pšenice, ječmene, ovsa a také o využití chmele.

Postupně však v Evropě začalo docházet k šíření křesťanství, které se nepříznivě podepsalo na výrobě piva. Podle misionářů Bible konzumaci piva nepodporovala a při bohoslužbách mělo svou roli víno. Upřednostňovali proto zakládání nových vinic.

Vše se změnilo po církevním koncilu v roce 816, kdy bylo pivo uznáno jako postní nápoj pro mnichy. Přesto už během 5. století začaly vznikat první klášterní pivovary, ve kterých mniši vařili pivo s přídavkem chmele, který si sami pěstovali.

První u nás

Během 9. a 10. století vzniklo v Bavorsku a českých zemích mnoho klášterních pivovarů, které vařily vysoce kvalitní pivo. I tak zůstalo používání chmele výsadou střední Evropy a v západní části kontinentu se začal chmel využívat až v 15. století.

A protože se při výrobě zlatavého moku využívala částečně pšenice, která měla posloužit hlavně na výrobu chleba, došlo brzy k prvnímu zdanění piva, aby se doplnily strádající šlechtické pokladny.

Na našem území byl nejstarší klášterní pivovar založen parně kolem roku 970, a to rovnou na Pražském hradě. Pití piva se velmi rychle stalo oblíbenou činností.

A protože kdo pil hodně piva, nevedl řádný život, a roku 990 dosáhla jeho konzumace již neúnosné úrovně, bylo na papeži vyžádáno zavedení první (a také poslední) prohibice v českých zemích.

Rozmach pivovarnictví

Prohibice podle všeho trvala až do 12. století. Po jejím zrušení se vrátilo pivovarnictví do klášterů a nově začali vařit pivo také šlechtici, měšťané a prakticky kdokoliv.

V nově vznikajících královských městech si panovník zajišťoval loajalitu také pomocí tzv. várečného práva, které udílelo právo k vaření piva každému měšťanovi, který měl uvnitř města svůj dům.

Pivovarnictví začalo vzkvétat a české pivo se ve své době stalo velmi žádaným pro svou chuť a kvalitu. Další výsadou královských měst bylo tzv. mílové právo, které zakazovalo v okruhu 10 kilometrů od městských hradeb vařit a čepovat cizí pivo.

Začátkem 16. století bylo ale zavedeno tzv. propinační právo, které vyhrazovalo vaření piva pouze stavu panskému, městskému a duchovnímu.

Na špici dodnes

V dalších staletích došlo k postupnému zrušení všech tří práv, navíc došlo ke zrušení nevolnictví a rozvoji techniky při zemědělských pracích, takže pivovarnické řemeslo opět vzkvétalo.

V roce 1839 byl založen Měšťanský pivovar v Plzni a už roku 1842 vznikla první várka světlého piva kvašeného spodně.

Tento pivovar se díky tomu stal mezníkem pro české i světové pivo, neboť díky němu došlo k přerodu pivovarnického řemesla na sladovnický průmysl. Éra moderního pivovarnictví tím byla zahájena.