Existovalo předkřesťanské slovanské písmo, označované jako slovanské runy (runové písmo) či venedské nebo venetské písmo? O předkřesťanském slovanském písmu existovaly jenom nepřímé důkazy.

Například bulharský mnich a učenec Černorizec Chrabr (přelom 9. a 10. století) ve spisu O písmenech poznamenává, že Slované užívali nějaké znaky, které označuje jako „črty a zářezy“, s jejichž pomocí prý věštili a počítali.

Chrabrův současník, saský kronikář Dětmar z Merseburku (975–1018), zase zmiňuje pohanský slovanský chrám na ostrově Rujana, kde jsou vyřezána jména bohů.

Důkazy o takovém písmu ale neexistovaly, takže vědci považovali jeho existenci spíše za nepravděpodobnou.

Co prozradila kost

Situace se ale změnila v roce 2021, když archeologové dokončili analýzu zvířecího žebra s vyrytými germánskými runami, které našli v Lánech u Břeclavi v roce 2017. Nacházely se něm starogermánské runy.

Genetické a radiokarbonové testy prozkoumaly kost a traseologická metoda společně se skenovací mikroskopií potvrdily stáří nápisu. Výsledek? Kost je z tura domácího žijícího kolem roku 600 n. l.

Jde tedy o písemný dokument starší, než je cyrilometodějské hlaholice. Runové písmo je tzv. starší futhark, který Germáni používají v období 2.-7. století n. l.

Písmo bible kralické

V českých zemích se používalo i další německé písmo zvané švabach. Kdy vzniklo? Ve kterém období se používalo a kdy zaniklo?

Německé tiskové písmo, pojmenované podle místa svého vzniku – města Schwabachu, ležícího nedaleko Norimberku, se objevuje přibližně v 80. letech 15. století. Nahrazuje špatně čitelná gotická písma.

Přečíst si v něm můžeme například i Bibli kralickou, vydanou v letech 1579–1594. Už v polovině 16. století ale švabach postupně začíná nahrazovat nové písmo – vyšší a užší fraktura.

U nás se švabach používal nejenom v tištěné podobě, ale i v lidové psané, v tzv. kurentu. Psaly se s ním například matriční zápisy. Vyučoval se až do roku 1941.