Štěstěna rozhodně provází mladého amerického zeměměřiče George Washingtona během jeho vojenské kariéry. V letech 1753–1758 bojuje po boku Britů s Francouzi. Není zraněn navzdory tomu, že jednou nachází ve svém vojenském kabátci dokonce čtyři díry po kulkách.
Vojenský postup George Washingtona (1732–1799) však stagnuje, a proto se v prosinci 1758 rozhodne s armádou skončit. Už dlouhou dobu, zhruba od svých 20 let, se přitom poohlíží i po vhodné nevěstě.
„Do oka mu padla šestnáctiletá Betsy Fauntleroyová, jejíž otec byl jedním z nejbohatších a nejvlivnějších mužů ve Virginii,“ líčí mladíkův vkus současný německý historik Franz Herre.
Jenže George má docela hluboko do kapsy, a proto dostává košem. Sice to pořádně zacvičí s jeho sebevědomím, ale neodradí ho to od dalšího hledání.
Nakonec si 6. ledna 1759 bere Marthu Dandridge Custisovou (1731–1802), která je správnou ženou, která dokáže vytvořit rodinné zázemí. Tehdy už je vdovou se dvěma dětmi. Ačkoliv se kolem ní točí víc mužů, jako nejlepšího ohodnotí George.
Osudová přitažlivost
Ostatně také z Washingtonovy strany jde o lásku z rozumu. Už před pár lety se osudově zamiloval do Sally Fairfaxové (1730–1811), manželky svého přítele George Williama Fairfaxe (1729–1787).
„Neví se přesně, kdy vzbudila jeho zájem a zda bylo v jejich vzájemné přízni něco tělesného – i když se o to zajímaly generace historiků a životopisců,“ komentuje Washingtonovy city Ellis.
O tom, že vzpomínky na ni nikdy zcela ze své mysli nevypudil, svědčí dopis, který už jako prezident Spojených států amerických sepisuje na sklonku svého života. Tehdy Sally zdůrazňuje:
„Nebyl jsem schopen vymazat z mysli ony šťastné chvíle, nejšťastnější v životě, které jsem prožil ve Vaší společnosti“. V Marthě však zcela realisticky vidí svoji budoucnost a nemýlí se…
Šťastná v každé situaci
Spokojenost z obou manželů přímo září. „Její láska a soukromý život rovná se její manžel,“ píše Margaret Brown Klapthorová, současná americká historička zaměřená na dějiny Bílého domu a jeho obyvatel.
„Jsem stále odhodlána být veselá a šťastná v jakékoli situaci, která může nastat… Také jsem zjistila z vlastní zkušenosti, že větší část našeho štěstí či neštěstí závisí na našich dispozicích, a ne na podmínkách,“ svěřuje se novomanželka Martha v listě přítelkyni.
I když nejde o lásku až za hrob, oba si s Washingtonem vzájemně projevují sympatie. Jejich manželství sice zůstane bezdětné, ale panuje mezi nimi neuvěřitelná harmonie.
Těší ji vše od srdce
Po svém zvolení prezidentem v roce 1789 se Washington chová formálně. Snaží se zdůraznit rovnoprávné postavení nové republiky s ostatními evropskými státy.
Martha jako první dáma ale dokáže v jejich domě vytvořit příjemnou atmosféru, ve které se její hosté cítí vždy vítáni. Platí to i pro cizince. Ovšem podle vlastních slov jako prezidentova choť nemá pochopení pro „formální komplimenty a prázdné obřady“.
Společenské rituály ji moc nebaví. „Těší mne jenom to, co vychází ze srdce,“ říkává s oblibou.
Abigail Adamsová (1744–1818), manželka viceprezidenta, která sedává při slavnostech a recepcích po její pravé ruce, si Marthy cení jako nenáročné ženy vzbuzující úctu. Přesně tak to Američané pocítí i v okamžiku, kdy Washington roku 1799 umírá.
Martha ho přežije o necelé dva a půl roku. Během té doby stihne spálit jejich dopisy, aby se k soukromé korespondenci nedostal nikdo nepovolaný.
Táta nevlastních dětí
George Washington sice vlastní děti nemá, ale hned dvě vyžení – syna Johna Parke Custise (1754–1781) a dceru Marthu Parke Custisovou (1756–1773). Stará se o ně přímo vzorně.
Hned po svatbě je adoptuje a dopisy, které jim posílá, podepisuje „Váš táta“. Bohužel dcera ani syn se nedožijí vysokého věku. Jako první v roce 1773 umírá Martha, kterou má Washington obzvlášť rád. O osm let později ji na onen svět následuje John.
Jako malou náplast na svoji bolest se proto prezident rozhodne adoptovat svá vnoučata, Johnovy děti Eleanor Parke Custisovou (1779–1852) a George Washingtona Parke Custise (1781–1857).
