Vybíravý v jídle rakousko-uherský císař František Josef I. rozhodně není. Druhou snídani v čase běžného oběda si sní přímo ve své pracovně. Sloužící mu ji naservíruje na tácu k vedlejšímu stolku. A co si dá nejraději?
V oblibě má císař František Josef I. (1830–1916) kousek hovězího nebo přírodní řízek, který někdy vystřídá třeba guláš. Pokud spěchá, spokojí se s párkem.
Všechno zapije sklenkou piva, když si chce obzvlášť dopřát, nechá si naservírovat celý žejdlík. V roce 1885 navštíví Měšťanský pivovar v Plzni. Po zdejším ležáku se olizuje a ochutnávku okomentuje slovy:
„Je zvláštní, že žádnému pivovaru se dosud nepodařilo vařiti tak dobré pivo. Schwechatský a säntmarkský pivovar se přitom dost snažily.“
Oblečení nosí dlouhá léta
Pak už vyžaduje k jídlu jenom plzeňské pivo. K večeři se také nikdy nepodávají žádné zvláštní lahůdky. Má rád uzené se zelím, chřest, hovězí špičku, někdy raky. Co si ale klidně odepře, jsou ryby. Ze sladkého si zamiluje moučník zvaný trhanec.
Celkově je velmi skromný, a to neplatí jenom o výběru jídla. Šetrný je i při výběru oblečení. Chce kvalitu, ale oblíbené kousky nosí téměř do roztrhání a není výjimkou, že se jeho obnošené šatstvo draží. Jediné, pro co má v šatníku slabost, jsou vojenské uniformy.
Ke čtení stačí listiny
Rodovou tradicí se stává, že každý Habsburk se má vyučit nějakému řemeslu, tedy spíše symbolicky. Důvod? Pokud vláda skončí převratem a bývalý panovník přežije, obvykle zůstane bez finančních prostředků. Znalost řemesla mu umožní zajistit rodinu.
František Josef I. si vybere krásný obor knihařství. Ovšem jestli nějakou knihu někdy svázal, to nevíme. Sám knihy prakticky nečte, nejspíše proto, že má dost materiálu ke čtení každý den ve svém úřadu. Listiny mu zkrátka bohatě stačí.