„Tu se mi dobře začalo dařit, magické jsem moudrosti nabyl, slovo za slovem hledalo slovo,“ popisuje Ódinův stav vytržení Starší Edda, sbírka severských mytologických a hrdinských písní, jejíž opis objevili roku 1645 v islandské vesnici Skálholt.
Kdy a kde tyto písně vznikly, ale není jasné. Autorem některých veršů, zvaných Výroky Vysokého (Hávamál), je však údajně sám nejvyšší bůh. „Nemoudrý muž, když majetku nabude, pokladů či přízně žen, zpychne rychle, pozbude rozvahy, propadne pošetilosti.
Ptáš-li se na runy, posvátné písmo, jež od bohů přichází, jež věštec vybarvil, že mluvit je chytré, zvíš, a moudré je mlčet,“ důrazně varuje před zneužitím znaků Ódinovými ústy báseň.
Rozpínavost Germánů
Bůh smrti a mág Ódin sedí a medituje. V okamžicích extáze píše runové vzkazy. S jejich pomocí mluví s dávno mrtvými předky o minulosti světa, aby současníkům předal jejich poselství z hlubin času.
Jindy se zase odvážně dívá do budoucnosti… Jak si zrod run vysvětlují severské mýty?
„Podle mytologie se Ódin o své vědomosti podělil s Asy, álfy, trpaslíky, obry, a dokonce naučil tajemství skryté v runách i lidi z Midgardu (jeden z devíti mytologických světů – pozn. red.),“ tvrdí současný švédský odborník na runy Lars Magnar Enoksen.
Vysvětluje tím zjednodušeně, jak se písmo u seveřanů rozšířilo. Pravda ovšem bude složitější. Obliba run souvisí s rozpínavostí germánských kmenů, které po oslabení a pozdějším rozpadu Římské říše postupně získávají v Evropě stále větší vliv. V roce 410 n. l.
Vizigóti vydrancují Řím. Dnešní Británii tehdy ovládají kmeny Sasů, Jutů a Anglů. O další rozšíření záhadných symbolů se na svých plavbách postarají Vikingové…
Písmo vyvolených
Svislé a šikmé čáry jednoznačně určují, že Germáni písmo nepsali, ale ryli. První znaky se objevují hlavně na špercích a zbraních, dřevu nebo kostech. Pohřební kameny vztyčují Germáni až od 4. století n. l. Odkazy na bohy nechybí ani na nich.
Část textu z runového kamene v Noleby ve švédském Västergötlandu, který je datován do roku 600 n. l., se překládá jako „připravil jsem vhodnou božskou runu“. Ve chvíli, kdy se ale začíná rozšiřovat křesťanství, jeho praktikující nemají vůči runám pochopení.
