Dalo by se říci, že se Amerika Evropanům za jejich činy krutě pomstila. Podle jedné z teorií zavlekla vracející se posádka Kryštofa Kolumba do Evropy smrtící pohlavně přenosnou chorobu – obávaný syfilis.
Šíření onemocnění bylo kladeno za vinu vojskům krále Karla VIII. (1470–1498) táhnoucím roku 1494 do Itálie. Tato vojska obsadila Neapol, ale v roce 1495 musela čelit dlouhému obléhání města španělskou armádou.
Během tohoto obléhání se začala šířit epidemie nemoci, která se projevovala vředy, velkými bolestmi a poměrně rychlou smrtí. Francouzská vojska kapitulovala a cestou zpět do Francie šířila nákazu. Během několika let se syfilis rozšířila do celé Evropy.
Vymírání českých šlechtických rodů
Spekuluje se o tom, že mohla mít vliv i na vymírání starých českých šlechtických rodů.
Otto Placht ve své knize Odhad majetku stavů Království Českého z let 1557–1654 uvádí, že do roku 1615 vymřelo z celkových 69 starých českých rodů 37, tedy více než polovina, a do roku 1654 ještě dalších 17. Za 100 let tak zbylo z původních 69 rodů jen 15. Když roku 1611 zemřel Petr Vok (1539–1611), zanikl i mocný rod Rožmberků, protože po sobě nezanechal žádného potomka, stejně jako jeho bratr a sestry.
Syfilitidou trpěl i Albrecht z Valdštejna (1583–1634) nebo císař Rudolf II. (1552–1612), na jehož kostech jsou patrné i fialové proužky dokládající léčbu rtutí.
Císař měl nelegitimní potomky se svojí milenkou Kateřinou de Strade, jeho prvorozený syn, Don Julio, po něm zřejmě zdědil nejen duševní chorobu, ale trpěl i vrozenou syfilis, na kterou zemřel ve 23 letech věku.
V Londýně zavřeli nevěstince
K nahrazování starobylých domácích rodů nižší cizáckou šlechtou docházelo nejen u nás, ale i v ostatní Evropě. Jediným panovníkem, který se s nemocí snažil bojovat, byl anglický král Jindřich VIII. (1491–1547).
Vzhledem k tomu, že šlo o sexuálně přenosnou chorobu, nechal zavřít všechny nevěstince a lázně v Londýně.
S hledáním účinného léku je neblaze spojována studie prováděná na 600 Afroameričanech v americkém Tuskegee mezi roky 1932 až 1972. Zpočátku měla sloužit ke sledování vývoje nemoci po dobu 6 měsíců, když ale došly peníze na další výzkum, nebyly nemocným poskytnuty léky, i když se penicilin k léčbě syfilis používal už od roku 1947.
