Existují loupeže, které vešly do dějin. Zločinci je totiž provedli tak důmyslně, že nikdy nebyli dopadeni. Navíc jejich akce dodnes fascinují vyšetřovatele.
Ti nemohou pochopit, jak lupičům jejich smělé plány mohly vyjít a jakým způsobem se jim tak dokonale podařilo zahladit stopy. Budou tyto zločiny někdy vyřešeny?
Není krádež jako krádež. Když se na počátku 20. století ztratí irské korunovační klenoty, ostuda sahá až do nejvyšších míst.
Poté, co ve Spojených státech amerických v 60. letech minulého století proběhne největší loupež v hotovosti všech dob, nastane všeobecná panika.
A jakmile se v médiích roku 1971 objeví zpráva o zločinci, který přepadl letadlo a unikl zdánlivě nejabsurdnějším způsobem, jakým mohl, lidé nevěří svým očím a uším. Poznejte s Enigmou tři mysteriózní, dodnes nevyřešené loupeže!
ZLOČIN V SRDCI PEVNOSTI
Loupež: ukradené irské korunovační klenoty
Kdy: červenec 1907
Kde: Dublinský hrad, Dublin, Irsko
Když je irská chlouba – odznaky vlády a moci známé jako korunovační klenoty – roku 1903 převážena do Dublinského hradu, snad každý by za bezpečnost tohoto místa dal ruku do ohně.
Před nedávnem zde byl totiž vybudován nový trezor, kde budou tyto poklady zaručeně v bezpečí. Jenže to by věci musely jít podle plánu. Komplikace nastanou hned v momentě, kdy klenoty dorazí do hradu.
Zjistí se totiž, že sejf, v němž jsou insignie uloženy, je příliš velký na to, aby prošel trezorovými dveřmi.
Arthur Vicars (1862–1921), heraldik (specialista na erby) působící na Dublinském hradě, proto rozhodne, že budou uloženy v jeho kanceláři. Sedm klíčů od dveří střeží on a jeho spolupracovníci a vrata jsou navíc chráněna západkou.
Od samotného sejfu jsou klíče dva, a i ty opatruje Vicars. Ovšem jak se brzy ukáže, skrýš, která byla zvolena, právě bezpečná není.
Národní ostuda
Dne 10. července 1907 má zemi navštívit král Velké Británie a Irska Eduard VII. (1841–1910) s královnou Alexandrou (1844–1925). Velkolepá událost je napjatě očekávána a jakákoliv chyba je nemyslitelná.
Jenže k ní bohužel dojde. Čtyři dny před návštěvou královského páru se ze sejfu v Dublinském hradu ztratí irské korunovační klenoty! Jak uvádí současný americký spisovatel a novinář J. M. Pressley:
„Naposledy byly viděny na počátku června 1907, když je Vicars ukazoval knihovníkovi. 6. července, několik dní před královskou návštěvou, bylo zjištěno, že celý set odznaků a šperků chybí.“ Jak se něco takového mohlo stát?
Opilec na stráži
Vyšetřování se ubírá zajímavým směrem. Je totiž známým faktem, že Vicars po nocích rád popíjí. Traduje se dokonce, že je jednoho rána nalezen ve své kanceláři se šperky kolem krku. Dostal se snad někdo do sejfu bez jeho vědomí, když byl opilý?
Anebo klenoty vyndal sám Vicars? Spekuluje se dokonce, že právě tato událost možná byla jakýmsi tréninkem neznámého lupiče. Proč ale bylo tehdejší podivné vyndání šperků ze sejfu přehlédnuto bez větší pozornosti?
„Následné vyšetřování ukázalo, že se jednalo o práci zevnitř, sejf byl otevřen klíčem,“ uvádí Pressley. Nabízí se tedy různé možnosti. Byla loupež naplánovaná některým z pracovníků Dublinského hradu? Věděl o ní snad sám Vicars? Důkazy chybí, a dopátrat se viníka je proto téměř nemožné.
Věděl o všem?
Pak ale Vicars přijde s podivným svědectvím. Za lupiče označí druhého nejvyššího velitele Dublinského zámku, Francise Shackletona (bratra známého cestovatele Ernesta Shackletona, 1874–1922).
Zároveň odmítne rezignovat na svou funkci. Věděl snad Vicars o celé krádeži předem? Umožnil její hladké provedení svému kolegovi? Pádné důkazy bohužel chybí. Shackleton je zproštěn viny a nikdo jiný za viníka označen není.
Irské korunovační klenoty se až dodnes nenavrátily. Kde je jim konec?
ČISTÁ MAFIÁNSKÁ PRÁCE?
Loupež: přepadení poštovní dodávky, vezoucí 1,5 milionu dolarů
Kdy: srpen 1962
Kde: Plymouth, Massachusetts, USA
Jedná se na tu dobu o největší loupež hotovosti všech dob. Dne 14. srpna roku 1962 je přepadena poštovní dodávka, která veze 1,5 milionu dolarů (asi 28,5 milionu korun) v malých bankovkách do bostonské banky ve státě Massachusetts.
Ve městě Plymouth ji zastaví dva muži v policejních uniformách. Jenže se nejedná o běžnou silniční kontrolu. Jak uvádí spisovatel J. M. Pressley: „Když dodávka zastavila, dva muži ozbrojení brokovnicemi se prodrali do kabiny.
Strážci byli odzbrojeni a spoutáni.“ Neznámí únosci sednou za volant a uhánějí neznámo kam i s vyděšenou posádkou. Asi o 40 kilometrů dále vůz opouštějí a lup překládají do několika aut. Pak již nikdo nikdy nespatří ani zločince, ani ukradené peníze. Kdo má tuto loupežnou akci na svědomí?
Byla to práce zevnitř?
Přestože se vyšetřovatelé zprvu chvástají, že dopadnout viníky nebude žádný problém, vyřešit zločin se jim nedaří. Léta na případu marně pracuje FBI (Federální úřad pro vyšetřování) i poštovní inspektoři.
Dokonce nabízejí vysokou finanční odměnu každému, kdo přinese relevantní stopu. Média spekulují o možných vinících, ale obviňují zřejmě nepravé. Po skutečných lupičích není ani památky. Byl to snad někdo „zevnitř“, kdo věděl o tom, kdy a co bude dodávka převážet?
Práce protřelých gangsterů?
Už to vypadá, že loupež zůstane věčným mystériem, ovšem když v roce 1973 vyjde kniha bostonského gangstera Vincenta Teresy (1930–1990) Můj život v mafii (My Life in the Mafia), přijde i zajímavá stopa, která vede právě k uloupeným penězům z poštovní dodávky v Plymouthu.
Teresa ve své knize totiž tvrdí, že za loupeží stál mafián John J. Kelley, který měl mít na svědomí dokonce hned několik loupežných přepadení. Kelley se proto ihned dostává pod tlak vyšetřovatelů.
„Obtěžovali mou manželku a vystrašili moje siamské kočky,“ otiskne tehdy magazín Newsweek jeho prohlášení. Najme si právního zástupce F. Lee Baileyho (*1933) a ten ho zbaví všech obvinění.
Měl loupež na svědomí opravdu Kelley a jeho gang, nebo někdo docela jiný? Proč se to policistům nikdy nepodařilo objasnit? A měla vůbec policie skutečný zájem na dopadení věhlasných a vlivných mafiánů?
JAKO ZLÝ JAMES BOND
Loupež: neznámý pachatel ukradne 200 000 dolarů
Kdy: listopad 1971
Kde: v letadle na trase Portland–Seattle, USA
Motory se rozeřvou a letadlo v americkém Portlandu odstartuje na svou cestu do Seattlu. Lidé jsou přikurtováni na svých sedadlech a očekávají rutinní let. Jenže to netuší, že na palubě s nimi je i člověk, který se zanedlouho postará o pořádný poprask.
Dan Cooper – tak se tajemný, asi pětačtyřicetiletý muž prokáže svými doklady na letišti, než nastoupí na palubu. Následně se posadí do zadní části letadla, před sedadla, která jsou vyhrazena letuškám.
Na sobě má černý oblek, bílou košili, kravatu a černé sluneční brýle. Když stroj vzlétne, vyndá z kapsy obálku a podá ji letušce za sebou. Ta se bláhově domnívá, že jí dává své telefonní číslo a vzkaz automaticky strčí do kapsy.
Jenže tajemný pasažér ji vyvede z omylu: „Slečno, myslím si, že byste se měla na ten vzkaz podívat. Mám bombu,“ říká prý Cooper, a letuška proto obálku ihned otevře. Zpráva, kterou obsahuje, jí vyrazí dech: „Ve svém kufříku mám bombu.
Použiju ji, pokud to bude nutné. Chci, abyste seděla vedle mě. Toto je únos.“
Mění své plány
Únos, který 24. listopadu 1971 provádí tajemný Dan Cooper (někdy uváděn rovněž jako D. B. Cooper), vejde do dějin jako jeden z těch nejsmělejších. Jeho plán je odvážný.
Nejprve letušce Tině Mucklow sdělí své požadavky – výkupné 200 000 dolarů (necelé 4 miliony korun) v neoznačených bankovkách a celkem 4 padáky. Zásilka mu má být předána na letišti v Seattlu.
Letuška jeho instrukce ihned předá dál a okamžitě je zalarmována FBI. Jelikož vyšetřovatelé netuší, co má Cooper za lubem, rozhodnou se všem jeho požadavkům vyhovět. Když letoun přistane, pasažéři a část posádky je propuštěna.
Zůstat musí pouze pilot, druhý pilot, technik a letuška Mucklow. Poté, co únosce dostane, oč žádal, přikáže znovu vzlétnout a zamíří do Mexico City. Piloti jej však upozorní, že tato destinace je za stávajících podmínek nedosažitelná.
Cooper proto rozhodne letět do bližšího Rena v Nevadě. Na co má ale ty 4 padáky? Donutí snad posádku vyskočit z letounu?
Tajemné bankovky u řeky
Když unesený Boeing 727 znovu vzlétne, přikáže Cooper posádce, aby zašla do kabiny stroje. Letuška Mucklow tehdy ještě spatří, že si únosce k zápěstí přivazuje jakési lano.
Pak si čtveřice všimne jeho snahy otevřít zadní dveře letounu, a dokonce mu nabídne pomoc. Uslyší však jen ostré „Ne!“. Následně je v kabině znát změna tlaku vzduchu a je jasné, že Cooper vyskočil ven.
Jelikož je ale v tu dobu špatné počasí, a tudíž i špatná viditelnost, nikdo únosce venku nespatří. Po tomto okamžiku jako by se po něm slehla zem, či spíše oblaka. Mohl takový manévr přežít?
Teorií o tom, zda se neznámému muži podařilo dokončit svůj plán, je mnoho. FBI se však přiklání k názoru, že Cooper svůj skok z letadla nepřežil.
V roce 1980 je u řeky Columbia River u Vancouveru (stát Washington) nalezeno 5880 dolarů, které prokazatelně pocházely z lupu. Dostaly se sem snad peníze po proudu řeky? Nebo byly na místě zanechány až po několika letech po únosu?
Vyšetřovatelé se nedokážou jednomyslně shodnout. Jisté je, že zbytek peněz nikdy objeven není, stejně jako tělo údajného Coopera či jeho padák. Kdo byl tento muž a jak nakonec dopadl?
