Sověti odhalí plánované spojení Němců s Finy u řeky Svir. Stalin proti nim pošle směrem k Leningradu další divize ze Sibiře, které jim pěkně zatápějí. 22. prosince 1941 je při přejezdu přes řeku Volchov německý tankový sbor už úplně vyčerpaný. Akce je nad jeho síly.
Při mrazech minus 52 °C má obrovské ztráty a ani Finům, zvyklým na tuhé zimy, se nedaří Svir překročit. Celá operace se ukazuje jako krok vedle.
„Jakmile se Rudé armádě podaří dostatečně vyčerpat německé fašistické jednotky, provede přechod k protiofenzivě a začne vyhánět německé okupanty na západ,“ zní rozkaz Stavky (vrchní velení sovětských ozbrojených sil) z 10. ledna 1942. Rudá armáda útočí na Němce ve městě Volchov, vzdáleném asi 100 kilometrů na východ od Leningradu.
Cílem je proniknout německými pozicemi, odříznout železnici v této oblasti, postupovat dál na severozápad a osvobodit Leningrad. Ambiciózní plán se ale bohužel nepodaří uskutečnit.
Vojska Wehrmachtu totiž posílí oddíly Waffen-SS. Špatná koordinace útoků způsobí, že se v dubnu 1942 ocitnou sovětské jednotky v obklíčení.
Fronta zamrzne
Do Leningradu se v létě 1942 buduje ropovod, jemuž se přezdívá „tepna života“. Velká část vede pod hladinou Ladožského jezera. Cílem je, aby obležené město nezůstalo bez elektřiny během další zimy.
Na každém kousku, kde to jen trochu jde, obyvatelé města něco pěstují. Také se horečně doplňují zásoby. Zatímco v zimě zamrzlé Ladožské jezero křižovaly nákladní automobily, teď po něm plují lodě, a to navzdory vytrvalým útokům německých letadel.
Situace na frontě zamrzne, nehledě na urputné boje se ani jedna ze stran nijak výrazně nepohne.
„Mnohonásobné ofenzivy Rudé armády udělaly ze sovětsko-německé fronty bláznivě poskládanou plochu propletených a často se překrývajících jednotek, rozprostřených od oblasti Leningradu až k Černému moři,“ komentuje tehdejší vývoj současný americký historik David M. Glantz.
Průlom umožní zásobování
Maršál Georgij Konstantinovič Žukov (1896–1974) dává příkaz k zahájení operace Jiskra. 13. ledna 1943 se Sověti znovu pokoušejí vymanit město z obklíčení.
Ofenziva končí pouze s částečným úspěchem – Němci opouštějí oblast jižně od Ladožského jezera kolem Šlisselburgu. Rudá armáda získává pás země, široký asi 20 kilometrů.
Okamžitě se tudy staví silnice a železnice pro zásobování Leningradu V provozu je od 6. února 1943. Zásobovací vozy jezdí neustále, i když je ničí německé ostřelování.
Dělníci v Leningradě si trochu polepší, když místo 250 gramů chleba denně dostávají už 600 gramů. Ostatní obyvatelé mají nárok na 400 gramů. Třebaže se Sověti snaží dalšími útoky prolomit ještě větší úsek blokády, narážejí na silné německé opevnění.
Proto veškeré pokusy na konci března raději ukončí. Znovu dochází jenom k místním bojům a pozice obou stran se během celého roku nijak výrazně nemění. Teprve v prosinci 1943 začíná sovětské velení plánovat další velkou ofenzivu.
Zaskočí nepřítele
Na krajinu hustě padá sníh. V noci z 13. na 14. ledna 1944 zaútočí sovětské bombardéry vší silou na nepřátelské pozice. Ráno se k nim přidává i dělostřelectvo, a to hned z několika míst. Němci jsou zmatení.
Jsou připraveni čelit dalšímu pokusu Sovětů osvobodit Leningrad, ovšem netuší, kdy a kde začne hlavní útok. Tím místem je nakonec Oranienbaum, carská rezidence západně od Leningradu.
Po vydatné dělostřelecké přípravě se dávají do pohybu sovětské tanky a mechanizovaná vojska, která navzdory špatnému počasí podporuje letectvo. Do večera se Rudé armádě podaří prolomit úsek o šířce deseti kilometrů.
Zvuky děl tentokrát znějí obyvatelům obleženého města téměř lahodně. „Mnoho Leningraďanů později řeklo, že pracovali při té kanonádě se zvláštním nadšením,“ píše ve válečném deníku obyvatel Leningradu Abram Veniaminovič Burov. Netuší, že o 14 později jejich utrpení nadobro skončí.
Salvy na oslavu
Dva týdny vyčerpávajících bojů se Sovětům vyplatí. Rudá armáda zažene Němce, operující u Finského zálivu, zpátky 100 kilometrů na jih a 80 kilometrů na západ. Leningrad se, po téměř 900 dnech, konečně dostává z kleští nepřítele.
„Ve 20.00 hodin se ozvalo ve městě, v jehož ulicích ještě před pěti dny vybuchovaly nepřátelské šrapnely, 24 salv z 324 děl. Přestože stále ještě bylo omezené osvětlení, obloha se rozzářila ohňostroji,“ líčí Burovův válečný deník. Město sčítá ztráty:
hladem a zimou zemřelo asi 642 000 obyvatel (některé zdroje však uvádějí až milion obětí).
