Zima se několikrát ukázala být největším ruským spojencem. Na vlastní kůži se o tom přesvědčil Napoleon Bonaparte a po něm i Adolf Hitler. Byla ale v jejich případě vítězná strategie, nebo zima?

Po střídání ročních období není znám větší zdroj přirozené proměnlivosti klimatu na zeměkouli než jev nazývaný jako El Niño – Jižní oscilace (ENSO).

Vědci předpokládají, že El Niño sehrál roli v úpadku nebo pádu několika starověkých civilizací, včetně Močiků, Inků a dalších amerických kultur. Sám o sobě kolaps žádné civilizace nezpůsobil.

Není ovšem pochyb o tom, že náhlá klimatická změna je klíčovým hráčem v historii, zejména coby finální úder po letech eskalujícího napětí. Příkladem mohou být i dobyvačná tažení dvou evropských diktátorů v letech 1812 a 1942-3.

Ruská zmrzlina

Z 424 000 mužů císaře Napoleona, kteří v létě 1812 vyrazili dobýt Moskvu, se jich na konci roku vrátilo jen 10 000. Vojáci Wehrmachtu obléhali Stalingrad víc než 5 měsíců, jen aby se po obrovských ztrátách, čítajících více než 800 000 mrtvých, zraněných či zajatých, byli nuceni z města stáhnout v potupném vyvrcholení neúspěšné operace, která začala porážkou u Moskvy o rok dříve.

Šedá eminence

Meteorolog Klaus Fraedrich z Freie Universität Berlin studoval důsledky extrémních fází ENSO v klimatických anomáliích Evropy.

Jeho meteorologické analýzy demonstrují, že v Evropě způsobuje El Niño studenější a vlhčí zimní podmínky vycházející z vyšší cyklonické aktivity, zatímco La Niña je zodpovědná za mírnější a sušší zimy kvůli anticyklonické dominanci.

Tento systém přinesl mrazivé deště a těžké sněhové pokrývky i během obléhání Stalingradu.

Začátkem 19. století zase tendence k chladnějším globálním teplotám umocnily prachové clony v atmosféře z vulkanických erupcí na ostrově Svatý Vincenc v Karibiku a Sulawesi v Indonésii.

Rekordní mrazy

Stažení Napoleona z Moskvy mezi říjnem a prosincem 1812 doprovázely mrazivé teploty sahající k 35 stupňům pod bod mrazu, sněhové vánice a bouře či ledovcové vichry, které umocňovaly nedostatek potravin a propastné chřadnutí koní.

U obou případů se v rámci několika týdnů podzim rychle zvrátil do rané a obzvláště brutální zimy, což je jeden z globálních důsledků rychlé tranzice z El Niño do La Niña. Jak shrnul profesor geografie Cesar Caviedes:

„V Rusku jsou zimy 1812 a 1942 případem, kdy klimatický element upřednostnil vítěze a umocnil chyby poražených.“