Římské divadlo Teatro Argentina uvádí 20. února 1816 premiéru opery Lazebník sevillský od italského skladatele Gioacchina Rossiniho. Během představení však spousta diváků syčí a píská, čímž dává najevo svoji nespokojenost. Úspěchu se Rossini dočká až později.
Když v roce 1814 pobývá německý hudební skladatel Carl Maria von Weber v českých lázních Libverda, nedaleká rokle ho prý inspiruje ke zkomponování opery Čarostřelec.
V premiéře ji 18. června 1821 představí berlínské Královské činoherní divadlo. K vypuknutí revoluce napomůže premiéra operního kusu Němá z Portici, která probíhá 25. srpna 1830 v bruselském divadle La Monnaie.
Duet nazvaný Posvátná láska k vlasti způsobí, že publikum začne křičet: „Do zbraně!“ Rozvášněný dav je rozhodnut bojovat o nezávislost Belgie.
Balet odmítá
V pařížském Salle Le Peletier 13. března 1861 poprvé zazní opera Tannhaüser Richarda Wagnera. Zdejší Jockey Club ovšem na kus reaguje s nevolí, protože skladatel do něj nechce zakomponovat balet.
Wagner musí navzdory dobré tržbě své dílo stáhnout z repertoáru.
Za „nestoudné a obscénní dílo operní literatury“ označí polsko-německý publicista Marcel Reich-Ranicki operu Salome Němce Richarda Strausse s libretem Oscara Wildea.
Totéž si po drážďanské premiéře 9. prosince 1905 myslí i diváci včetně německého císaře Viléma II.
Akord rozesměje
Když rakouský skladatel Arnold Schönberg diriguje 31. března 1913 ve Vídni svoji Komorní symfonii i další skladby, postará se o skandál. Poprvé zde zazní také píseň Űber die Grenzen des All od Rakušana Albana Berga.
Konzervativní posluchače rozesměje její první skřípavý akord z dvanácti tónových výšek. Pařížským sálem Théatre des Champs Elysées zní hučení, dupání i pískot.
Píše se 29. květen 1913 a zrovna je zde poprvé uváděn balet Igora Stravinského Svěcení jara. Skladba plná neobvyklých rytmů, ostrých a disharmonických zvuků budí v publiku hotové pozdvižení.