Proces s řádem templářů je na podzim roku 1307 v plném proudu. Francouzský král Filip IV. Sličný řádí. „Budu prověřovat obvinění templářů. Věřím, že jsou neodůvodněná,“ rozhodne papež Klement V. a v prosinci 1307 vysílá do Paříže dva kardinály.

Velmistr řádu templářů Jakub de Molay (kolem r. 1243–1314) a řada dalších templářů odvolává své vynucené přiznání. Svatá otec Klement V. (1264–1314) nařizuje zastavit činnost inkvizice. „Shromážděte důkazy a všechny spisy.

Proces musí vést nezávislá papežská komise,“ přikazuje. Francouzský král Filip IV. Sličný (1268–1314) ale neposlechne. Místo toho nechává šířit pomluvy, které papeže viní z korupce a ochrany kacířů.

Na květen 1308 také svolá do Paříže generální stavy. Zástupci šlechty, duchovenstva a měšťanů na jednání odhlasují, že stojí za svým králem. Ten následně vyráží do Poitiers, kde chce papeže přinutit, aby přistoupil na jeho požadavky.

„Všechno musí proběhnout legálně,“ trvá ale na svém Klement. Francouzský panovník proto zajistí, aby se před Svatým otcem k vině přiznalo 72 templářů. Jejich vystoupení Klementa přesvědčí.

Svolí, aby vyšetřování měla kromě papežské komise na starosti i francouzská inkvizice.

Měli plivat na kříž

Světlo světa spatří 12. srpna 1308 papežovo nařízení Faciens misericordiam, 127 obvinění proti templářům. Mezi ta nejdůležitější patří, že „při obřadu přijímání řád vyžadoval po svých nových členech, aby zapřeli Krista“.

Současně také „učil, že Ježíš nebyl opravdový bůh, ale falešný prorok, netrpěl na kříži, nezemřel kvůli spasení lidstva, ale kvůli svým vlastním hříchům“ a stejně, že „při obřadu bylo kandidátovi přikázáno, aby poplival kříž“.

V Paříži probíhá v listopadu 1309 první sezení papežské komise. Filip potvrzuje osm vysoce postavených duchovních, které do tribunálu jmenoval sám papež. Rytíři mají smůlu, nedostanou žádnou příležitost k obhajobě. Králi brzy dojde, že je to chyba.

Potřebuje přece udržet zdání, že vše probíhá zcela v souladu se zákonem. Proto se rozhodne, že jim příště možnost k obhajobě poskytne. Templářů se nebojí. Vůbec si nepřipouští, že by dokázali vyvrátit své těžké zločiny.

Se svědky se roztrhne pytel

Druhé jednání tribunálu začíná 3. února 1310. 15 templářů prohlašuje, že jsou nevinní. Díky jejich odvaze se s dalšími svědky roztrhne pytel. O slovo se hlásí 597 bratří, kteří chtějí všechna obvinění vyvrátit.

28. března téhož roku se řád dohodne na tom, že ho budou zastupovat čtyři mluvčí.

„Stíhání templářů je uspěchané, nepřátelské a protiprávní… Zato plné hrozných škod, nejhrubšího násilí a nesnesitelných chyb!“ vystoupí 7. dubna jeden z nich, Pierre de Bologna. Zdůrazňuje, že věznění a mučení vylučuje svobodné rozhodování.

A připomíná staletí dobrých služeb, které řád církvi prokázal. Plamenná obhajoba de Bologny 11.–12. května 1310 celou situaci zvrátí. Zdá se, že templáři přece jen budou osvobozeni. Filipovy plány se začínají bortit, a proto musí změnit dosavadní taktiku.

Pomůže mu souhra náhod. Novým arcibiskupem v oblasti Sens, pod níž spadá i Paříž, se stává nevlastní bratr jednoho jeho oblíbeného úředníka. Král tak konečně zase může jednat.

Zatímco papežská komise bude rozhodovat o řádu jako celku, senský arcibiskup bude soudit jednotlivé templáře, na což má podle církevních regulí plné právo. Arcibiskup neztrácí čas. 11. května 1310 začíná v Paříži na jeho popud církevní sněm.

Následujícího dne je 54 templářů, kteří vypovídali ve prospěch řádu, odsouzeno na smrt. Všichni skončí na hranici za městem. Filip dosáhl svého. Odvážlivcům, kteří až dosud měli chuť vystoupit na obranu templářů, zpráva o krutém trestu sebere veškerou odvahu.

Nechá rozhodnout koncil

Papežská komise začíná 3. listopadu 1310 znovu jednat. V atmosféře strachu má už jen málokterý templář chuť na vlastní obhajobu, většina raději znovu přiznává vinu.

„Jako by se najednou snažili jeden druhého trumfnout v detailech svého rouhačského přijímání do řádu. Zevrubně líčili kříže, na které plivali,“ líčí současná americká historička Sharan Newmanová.

V červnu 1311 dostává papež na stůl spis, shrnující výsledky vyšetřování. Je na něm, aby řekl, co s řádem bude dál. Jenže Svatý otec odmítá na svá bedra přijmout tak těžké břímě. Ví, že je v pasti. Pokud templáře osvobodí, popudí si proti sobě krále Filipa.

V opačném případě získá nepřátele v církevní opozici. Nakonec najde elegantní řešení – o celé věci musí rozhodnout církev jako celek na koncilu, který bude svolán do Vienne u Lyonu.

Musí se rozhodnout

Vienne se ocitá v obležení Filipova vojska. Francouzský král chce mít jistotu, že koncil, začínající 16. října 1311, dojde ke správnému rozhodnutí… Velká část hodnostářů si však vinou templářů vůbec není jistá. Čas běží a osudu řádu stále není rozhodnuto.

V březnu 1312 proto král Filip posílá papeži dopis. Za zdvořilou žádostí se skrývá další nátlak: „Tak velká nespravedlnost vůči Kristu nemůže zůstat nepotrestána.

My pokorně a oddaně prosíme Vaši Svátost, aby výše jmenovaný řád byl zničen.“ Klement nemá na vybranou. 22. března představí koncilu bulu Vox in excelso. Podle ní důkazy jednoznačně nehovoří pro zrušení řádu.

Jenže soudní proces templáře natolik zkompromitoval, že se zapomnělo i na jejich úspěchy při dobývání Svaté země. A právě to prý dává papeži oprávnění ke zrušení řádu jako nepotřebného. Templáři, které soud zprostil viny, mají být penzionováni.

Bratři, kteří se přiznali, za trest vstoupí do kláštera, kde budou činit pokání.

S krutým trestem nepočítali

O velmistru Jakubovi a jeho nejbližších však chce papež rozhodnout sám. O jejich osudu jedná až do března 1314 skupina vybraných kardinálů. Jakub a další tři rytíři se ke všemu přiznají a jsou odsouzeni k doživotnímu žaláři. S tím ale nikdo z nich nepočítal.

A zřejmě proto svoje doznání znovu odvolají. Král Filip zuří. Aniž by čekal na názor církve, rozhodne se velmistra a jeho druhy upálit.

„Je-li náš řád nevinný, ať je papež do čtyřiceti dnů a král do jednoho roku povolán před Boží soud, kde budou pykat za své zločiny,“ pronese Jakub krátce před smrtí. Den poté, 18. března 1314 je na ostrůvku na dohled pařížské katedrály Notre-Dame upálen. Klement V. i Filip IV. Sličný umírají ještě téhož roku…