Parník Karlsruhe nabere 11. dubna 1945 na svoji palubu v dnešním Baltyisku celkem 1083 uprchlíků. Vydává se na cestu a o den později se řadí do konvoje s dalšími plavidly. Společně míří do Kodaně. Zaostává ale za zbytkem formace, a to se mu stává osudným.
Sovětská letadla po něm začnou nemilosrdně pálit. Loď zasáhne torpédo a poté se přelomí na dvě části. 13. dubna 1945 klesá během čtyř minut ke dnu. Na dlouhých 80 let ji pohltí vody Baltského moře.
Teprve v červnu roku 2020 narazí potápěči z gdyňského střediska Baltictech přibližně 70 kilometrů od polského města v hloubce 88 metrů pod mořskou hladinou na vrak německé nákladní lodi SS Karlsruhe.
„Pátrali jsme po něm od loňska, kdy jsme si uvědomili, že na dne Baltského moře se může ukrývat nejzajímavější dosud neobjevený příběh,“ píší potom na počátku října 2020. Příběhem mají na mysli osud Jantarové komnaty – spekuluje se, že měla být ukryta právě na tomto plavidle.
Velká potápěčská akce
V září roku 2020 se do moře spouští 33 potápěčů k nalezenému vraku. Denně provedou 12 ponorů vždy po skupinkách ve třech. K torzu lodi se dostanou za 4 minuty, aby se po půlhodinovém ohledání vynořili zpátky na hladině.
Už po prvních ponorech hlásí, že loď vypadá velmi zachovale. Nákladní prostory lodi jsou plné. Nachází se v nich porcelán i vojenská vozidla, a kromě toho také bedny s jakýmsi neidentifikovaným obsahem. Právě k těmto bednám celý svět upírá svoje zraky.
Věří, že se se v nich nachází části slavného pokladu z ruského carského sídla, zmiňované Jantarové komnaty. Nepřišel ovšem senzační archeologický objev, nýbrž zklamání.
Vzácný klenot
Místnost s bohatou jantarovou výzdobou nechal zhotovit pruský král Fridrich I. (1657‒1713). Jako dárek ji od jeho syna Fridricha Viléma I. (1688‒1740) dostal v roce 1716 ruský car Petr Veliký (1672‒1725).
Uložena byla v roce 1755 v Kateřinském paláci Carského sela, než ji v roce 1941 ukořistili nacističtí vojáci. Ti ji v průběhu 36 hodin demontovali a uložili ji do celkem 27 beden. Chtěli ji převézt do třetí říše, ale na jejich úmysl už nedošlo.
Vystavili ji v zámku v německém Königsbergu, tedy Královci, dnešním ruském Kaliningradu. Zjara roku 1945 ji rozebrali. Dnes by měla v přepočtu cenu asi 7,5 miliardy korun, její historická hodnota je nevyčíslitelná.
Největší námořní evakuace
Loď Karlsruhe byla jednou z posledních, která z Kaliningradu odplouvala a spekulovalo se o tom, že jantarový skvost převážela. Z přístavu vyrazila v dubnu 1945 a Němci na ní prchali před spojeneckými vojsky, přibrali také různé artefakty a civilisty.
Šlo o operaci Hannibal, jednu z největších evakuací po moři v historii. Odstartována byla v lednu 1945. Před Rudou armádou mělo během čtyř měsíců utéci zhruba 1,3 milionu lidí, a to vojáků i civilistů. Loď Karlsruhe ale do cíle nedorazila.
Ke dnu ji 13. dubna 1945 ráno poslala palba sovětských válečných letounů. Na její palubě se tehdy nacházelo 1083 lidí, zachránila se jich ovšem jenom hrstka – celkem 133 z nich.
Vojenská výbava
„Loď byla naložena objemným nákladem, a to 306 tunami. Chránily ji navíc dvě minolovky, takže na palubě mohl být velmi cenný náklad,“ říká současný historik Piotr Michalik.
Celý odborný svět proto doufal, že právě na její palubě se jantarový skvost nachází a dychtivě sledoval průběh akce. Závěr čtyřdenní potápěčské operace ale zní: Na plavidle Karlsruhe se bohužel žádná jantarová komnata nenachází.
„Všechnybedny obsahovaly vojenské vybavení, a to kufry uprchlíků s osobními věcmi, kteří prchali před nacisty z východního Pruska,“ uvedli členové expedice. Mnoho hledačů pokladů sní už od roku 1945, že jantarovou komnatu najde.
Hledají na různých místech, šířila se například teorie, že se nachází ve sklepeních frýdlantského zámku na severu Čech. Řada odborníků ale vidí situaci mnohem střízlivěji.
Předpokládají, že komnatu zničili samotní vojáci Rudé armády, pro kterého bylo všechno spojené s carským Ruskem doslova jako rudý hadr na býka.
Existuje i další možnost, a to, že se části jantarového pokladu dosud nacházejí v zasypaných sklepích kaliningradského zámku.
