Území Izraele tvoří jedno velké archeologické naleziště, téměř při každém kopnutí do země tu dostávají biblické příběhy reálné obrysy a tajemné postavy z Písma svatého se vynořují z hlubin starověku. Potvrzuje se, že skutečně existovaly.

„Můžeme přečíst jedno písmeno a to B, o čemž si ostatní myslí, že by mohlo být začátkem slova Balak,“ říká například Ronald Hendel, profesor výkladu Bible z Kalifornské univerzity, o vládci zmiňovaném v Méšově stéle.

Když 19. září 1868 narazí německý misionář Frederick August Klein (1827‒1903) na území dnešního Jordánska (starověký Moáb) na čedičovou stélu s textem datovanou do roku 840 př. n. l., způsobí tím poprask.

O nález se začne přetahovat hned několik států. „Zpeněžíme ji,“ rozhodnou se místní beduíni, jak z celého humbuku vytěžit co nejvíc. Během bojů za ostré střelby je pořízen nepříliš kvalitní otisk textu a domorodci kámen rozbijí na několik částí.

Nový výklad

Znaky v kameni líčí, jak se král Moabitů chlubí vítězstvím nad Izraelity a jejich bohem. Svět získává první zmínku o židovském Bohu, vyskytující se jinde než v Bibli. Zároveň tím potvrzuje existenci biblických postav včetně samotného Méši.

Odborník na Bibli Thomas Römer z univerzity v Lausanne a Collége de France a Izrael Finkelstein, historik z Tel Avivské univerzity provedli v roce 2019 nový výklad textu stély.

Balak, o kterém se píše v biblické čtvrté knize Mojžíšově (v kapitole 22-24), je podle něho přímým potomkem Lota a sehrává roli Méšova rivala. Snaží se ovládnout Moabitské království.

„Věříme, že Balak byl historickou postavou jako Balaam, který byl před objevením slavného nápisu Deir Alla v Jordánsku v roce 1967 považován za vymyšlenou postavu,“ říká Finkelstein.

Bible se o Balakovi zmiňuje ještě před dobou Méšovy vlády, po čtyřiceti letech po exodu. Izraelité tehdy pod Mojžíšovým vedením jdou Moabem a míří do země zaslíbené.

Balak osloví jasnovidce Baláma, aby Izraelity proklel, jenže prorok jim naopak žehná a hovoří o zániku Moabitského království.