Vynalezne film dlouho před Edisonem i bratry Lumiérovými. Dva dny předtím, než ho může představit světu, záhadně zmizí. Jak a proč dodnes zůstává záhadou.

Francouzský vynálezce Louis Aimé Augustin Prince (1841-??) je sice označován za „skutečného otce kinematografie“, přesto je pro mnohé zcela neznámý. Jak je to možné?

Fotí královnu

K zachyceným obrázkům má blízko už jako kluk. Jeho otec, major Louis Adolphe Le Prince, je totiž kamarádem Louise Daguerra (1787—1851), jednoho z průkopníků fotografie.

V jeho ateliéru tráví malý Louis hodně času, hraje si tu a dostává první lekce fotografování i fotografické chemie, které později sám rozvíjí.

Osud ho v roce 1866 zavane do anglického Leedsu, kde se pustí do podnikání se spolužákem Johnem Whitleyem a v roce 1869 se ožení s jeho sestrou, talentovanou umělkyní Elizabeth Whitleyovou (1844-1925).

Spolu si otevřou školu užitého umění a fotografiemi na kovu a keramice dosáhnou takového věhlasu, že jsou pověřeni, aby tímto způsobem vytvořili portréty královny Viktorie (1819–1901) a dlouholetého předsedy vlády Williama Gladstonea (1809–1898).

Kinematografie se rodí na zahradě

Už to je úspěch, ale Louis dosáhne mnohem vyšší mety. Stane se totiž prvním člověkem v historii, který sestrojí filmovou kameru i promítačku a natočí první filmové záběry.

Pracuje na nich od roku 1881, kdy s rodinou pracovně pobývá v USA. Začne aparátem, který má šestnáct objektivů.

„Nebyla to žádná sláva, protože každý objektiv zabíral scénu z odlišného úhlu a obraz nebyl příliš kvalitní,“ konstatuje filmový historik Léo Sauvage (1913-1988). Experimentuje proto s počtem čoček a postupně snižuje jejich počet až k jediné.

Kinematografie se každopádně nerodí s přijíždějícím vlakem v roce 1895, ale už 14. října 1888 dvouvteřinovým záběrem ze zahrady Whitleyových. Natočí také provoz na mostě v Leedsu a bratra Adolpha jak tancuje a hraje na akordeon.

Promítá záběry ve své dílně, bohužel jen rodině a přátelům. I tak ovšem o šest let předběhne Louise a Augusta Lumiérovy i Williama Dicksona, který pracuje pro Thomase A. Edisona (1847-1931). Tak jak to, že ho dnes téměř nikdo nezná?

Zmizí beze stopy

Na konec září 1890 plánuje Le Prince první veřejnou projekci na Manhattanu, ale ještě před odjezdem do USA chce navštívit přátele a získat francouzský patent na promítačku. Sbalí si plány, 16. září 1890 nastoupí v Dijonu do vlaku směr Paříž.

Od té chvíle už ho nikdo nespatří a policie nikdy zmizení neobjasní. „Rozloučil se s bratrem a nastoupil do vlaku,“ potvrdí svědci, ale nikdo si nepamatuje, že by ho viděl vystupovat.

Přes rozsáhlé pátrání podél celé železniční trasy se nenajde tělo, ani zavazadla a v roce 1897 je oficiálně prohlášen za mrtvého.

Sebevražda nebo vražda?

V roce 2003 je sice nalezena v policejním archivu fotografie utonulého muže, který se vynálezci podobá, ale důkaz neexistuje. Jen několik teorií. Podle první spáchal sebevraždu, protože byl na pokraji bankrotu.

Tu však vyvrací filmový historik Georges Potonniée: „Nesmysl, v podnikání se mu dařilo, navíc byl hrdý na své vynálezy a právě se je chystal ukázat světu.

K sebevraždě neměl důvod!“ V roce 1966 přichází spisovatel Jacques Deslandes s teorií, že inscenoval své zmizení a žil inkognito v Chicagu. Prý na nátlak rodiny, která chtěla utajit jeho homosexualitu.

To je teorie tak přitažená za vlasy, že jí nevěří nikdo. Třetí tvrdí, že byl zavražděn kvůli svým patentům a naznačuje že ho zabil, nebo spíš nechal zabít Edison. Svou teorii má Le Princeova vnučka Laurie Snyderová.

„Do Paříže dorazil v noci, a tak si najal drožku. Drožkář však využil tmy, odvezl na odlehlé místo, zabil, okradl a tělo hodil do Seiny.

Byl prostě ve špatnou chvíli na špatném místě.“ Tuto verzi potvrzují i dobové články, upozorňující na zloděje, kteří se zaměřují na osamělé cestovatele.