Máte pocit, že trojkombinace vidlička, nůž a lžíce tu byla odjakživa? Není to tak. Jde o poměrně novodobou záležitost.

Jídlo v průběhu staletí směřuje ke zjednodušení a ke slovu přichází nebo jednoduchého do ruky, třeba párek v rohlíku a pro rychlou přípravu jsou tady konzervy nebo instantní jídla.

Benediktinský mnich Dom Perignon (asi 1638–1715) bloudí roku 1668 v chodbách klášterních vinných sklepů ve francouzském Abbey. Hledá lahve, které se mají v zimě vypít. Pár beden zapomene prohledat.

Když je později najde a otevírá, zátka vyletí rychle ven. Způsobují to bubliny oxidu uhličitého – a je tu šampaňské. V roce 1679 dochází k revoluci ve vaření. Francouzský fyzik Denis Papin (1647–asi 1712) sestavuje tlakový hrnec.

V uzavřené nádobě se při vyšším tlaku a teplotě (120–130 °C) uvaří jídlo mnohem rychleji a také jeho chuť je výraznější. Aby nedošlo kvůli vysokému tlaku k výbuchu, je tu pojistka.

Ďábelský vynález

Nůž, kterým se krájí potraviny, má v roce 1699 tehdy dlouhou ostrou špičku, takže je to vlastně i taková zbraň. To se však nelíbí francouzskému králi Ludvíkovi XIV., proto zakazuje vyrábět špičaté nože.

Do módy přicházejí nože s rovnou nebo zakřivenou čepelí. Je to začátek cesty k dnešním příborovým nožům.  Kombinace lžíce, vidlička a nůž se při stolování objevuje poprvé až v 18. století. Vidličku totiž lidé dlouho považovali za ďábelský vynález.

S jejím používáním se postupně začíná až v renesanci. Když se v 11. století oženil benátský dóže s byzantskou princeznou a její dvořané na hostinu přinesli vidličky, nevěsta se stala terčem pomluv.

Sendvič a konzervy

Anglický lord John Montagu Sandwich (1718–1792) se při hazardní hře v roce 1776 nechce rozptylovat jídlem. Světlo světa proto spatří „něco do ruky“ – dva kusy chleba namazané máslem a přitisknuté k sobě. Uvnitř je maso.

Lordovu oblíbenému jídlu se ve šlechtických kruzích nejdřív smějí, ale později získává popularitu a jméno po svém vynálezci. Nasytit vojáky během války není jednoduché.

„12 000 franků získá ten, kdo vymyslí způsob, jak dlouhodobě uchovat potraviny,“ tak zní nabídka velení francouzské armády.

Až v roce 1810 odměnu získává vinař a sládek Nicholas Appert (1749–1841), který přichází s nápadem konzervovat potraviny tepelnou sterilizací v hermeticky uzavřených láhvích.

Párek v rohlíku a první instantní polévka

Řezník Charles Feltman (1841–1910) má v New Yorku malý vůz na pečení pirohů, které dodává do hostinců. Jenže péct něco takového v pojízdném voze je problém. Chce to lepší nápad. Tím pravým se v roce 1867 stává horký párek – hot dog.

Za první rok provozu svého nového zařízení jich prodá 3684. V Evropě se venkované hromadně stěhují do měst, často ale nemají co jíst. Maso je pro ně drahé. Luštěniny jsou však stejně bohaté na bílkoviny a levnější.

Švýcarský podnikatel Julius Maggi (1846–1912) proto v roce 1886 vyrábí první instantní polévku z hrachu a fazolí. Zároveň uvádí na trh lahvičku s tekutým kořením do polévky.