Mýtus o Atlantidě, ostrovním státě, který měl opanovat celou oblast Středomoří, aby byl nakonec zničen obrovskou přírodní katastrofou, jež na něj seslali samotní bohové, zná asi každý.

Mnoho vědců se tuto bájnou říši snažilo nalézt a mnozí věřili, že se jim to podařilo. Na jakých místech pátrali nebo pátrají dodnes?

Jediným, kdo se ve starověku o Atlantidě zmiňoval, byl řecký filozof Platón (427–347 př. n. l.) ve svých spisech Timaios a Kritias.

Líčil ji jako kontinent o velikosti Malé Asie a Libye, který se rozkládal za Herkulovými sloupy (což je starověké označení pro Gibraltarský průliv) a potopil se asi 9600 let př. n. l. Podle řecké mytologie panoval v této oblasti bůh moří, Poseidon.

Název Atlantida byl odvozen od jména jeho nejstaršího syna Atlanta. Podle Platóna žili nejprve Atlanťané spořádaně a v souladu se zákony bohů. Pak ale zatoužili po bohatství a moci.

Trest bohů za touhu po moci

Agresivita Atlanťanů s postupem času rostla. Záhy vstoupili do krvavé války se Středomořím, zejména proti Egyptu a pre-Athenám. Zatímco Egypt a velkou část Středomoří si podmanili, pre-Athéňané jim uštědřili zdrcující porážku.

Atlanťané kvůli tomu přišli o důvěru bohů. Zeus, nejvyšší z bohů řecké mytologie, se rozhodl seslat na Atlantidu přírodní katastrofu, aby ji zničil. Nejčastěji se uvádí, že šlo o zemětřesení, případně výbuch sopky, následované obří vlnou tsunami.

Celý kontinent se poté potopil do moře. Tolik k tomu, co o Atlantidě napsal slavný řecký filosof. Kde ale tuto potopenou říši hledat?

Hledání jehly v kupce sena

Herkulovy sloupy odkazují podle vědců na Gibraltarský průliv a Atlantský oceán, který Řekové považovali za světový, neboť omýval Evropu, Afriku i Asii. Atlantida se tak mohla nacházet kdekoliv v Atlantském oceánu.

Jenže zatímco Atlantida nese jméno po synovi boha Poseidona, Atlantský oceán po podobně pojmenovaném titánovi Atlantovi.

Název nám tak ve skutečnosti o umístění bájné říše mnoho neřekne a naznačuje, že ve skutečnosti mohla být Atlantida prakticky kdekoliv – často se hovoří také o Středozemním moři, ve kterém se před tisíci lety odehrálo hned několik přírodních katastrof.

Místa, která mohla být Atlantidou:

Město Heliké stižené obří vlnou tsunami

Když v roce 373 př. n. l. začala město Heliké v Korintském zálivu houfně opouštět zvířata, nevěnovali tomu místní dostatečnou pozornost. Ani varování ve formě náhle se objevujících obřích plamenných sloupů je nepřiměla opustit dvé domovy.

O pár dní později se tak stali obětmi přírodní katastrofy. Zemětřesení následovala ohromná vlna tsunami, která pohltila všechny budovy ve městě bez ohledu na jejich výšku, nepřežil nikdo.

Až v roce 2000 se podařilo oceánem pohlcené město pod vrstvami bahna a jílu najít. Pod potopeným Heliké však archeologové našli ještě starší vrstvu osídlení, pocházející přibližně z roku 2400 př. n. l. Šlo snad o původní Atlantidu?

Výbuchem sopky zničený ostrov Santorini

Je však také možné, že k vylíčení bájného zničení Atlantidy využil Platón jinou katastrofu, ke které došlo ve Středozemním moři. Když v něm před 3 600 lety vybuchla podmořská sopka, část ostrova Santorini, tehdy známého jako Théra, se doslova propadla do moře.

Ostrov byl přitom osídlen už od pozdního neolitu. V době exploze se na něm mělo nacházet prosperující město, které se podobně jako Pompeje zachovalo pod příkrovem lávy.

Nebyly v něm však nalezeny žádné lidské ostatky ani šperky či jiné cennosti, což svědčí o jeho úspěšné evakuaci ještě před katastrofou.

Dříve archeologové věřili, že právě tato událost byla příčinou náhlého zániku minojské civilizace na Krétě, poslední průzkumy ale ukazují, že ta se z katastrofy vzpamatovala a vzkvétala nejméně dalších 200 let.

Atlanťany obývané Kanárské ostrovy

Doslova ztělesněním Atlanťanů jsou pak původní obyvatelé Kanárských ostrovů, Guančové. Byli vysocí, blonďatí a modroocí.

Vzhledem k blízkosti Afriky s negroidními kmeny byl jejich vzhled překvapivý, i když se usuzuje, že šlo zřejmě o potomky Berberů, kteří měli taktéž světlou barvu pleti.

Ačkoliv byly ostrovy známy už Římanům, Guančové byli objeveni až španělskými dobyvateli ve 14. století. Jejich vývoj i materiální vybavení tehdy odpovídaly době kamenné. Měli vlastní hvízdavý jazyk, živili se chovem ovcí a koz a tvořili primitivní keramiku.

Neznali lodě, plavidla Španělů považovali za ptáky. Pokročilé byly oproti tomu jejich znalosti mumifikace a trepanací lebky.

Azorské ostrovy jako vrcholek potopené Atlantidy

Německý jezuita Athanasius Kircher (1602–1680) pokládal za vrcholek potopeného bájného kontinentu, tedy Atlantidy, Azorské ostrovy. Zmínil se o tom ve své knize Mundus Subterraneus, kterou vydal v polovině 17. století.

Svá tvrzení dokonce podložil i přesným nákresem mapy Atlantidy, která však má poněkud proházené světové strany. Jak ke svým závěrům dospěl, nikdo neví.

Nedávno však námořník Diocleciano Silva za použití digitálního skenovacího zařízení objevili mezi ostrovy São Miguel a Terceira pod hladinou oceánu obrovskou pyramidu vysokou asi 60 metrů s rozlohou kolem osmi tisíc metrů čtverečních.

Mohlo by jít o pozůstatek Atlantidy? Stáří stavby tomu úplně neodpovídá, je odhadováno na 20 000 let.

Oko Sahary Richat

V Mauritánii, přesněji v saharské poušti nedaleko města Ouadane, se nachází obrovský skalnatý útvar, kterému se přezdívá Oko Sahary. Rozlehlá kruhová struktura Richat o průměru 50 km je dobře viditelná i z vesmíru.

Ačkoliv se vědci domnívají, že jde o geologický dóm, jak vznikl, nejsou schopni určit. Proto se objevila teorie, že šlo o pozůstatek bájené Atlantidy, případně nějaké mimozemské stavby.

Usazeniny ve středu Richatu jsou staré 2,5 miliardy let, kdežto ty na okrajích jen 500 milionů let. Díky erozi kamenů vypadávají z Richatu kosti zvířat, která žila před 100 až 500 tisíci lety, stejně jako pozůstatky kamenných nástrojů našich předků.

Sardinie obývaná staviteli nuragů

Italský novinář Sergio Frau se zase domnívá, že v době před Alexandrem Velikým značily Herkulovy sloupy Sicilský průliv. Pak by byla Atlantida totožná se Sardinií, kterou mezi 18. stoletím př. n. l. a 2. stoletím n. l. osidlovala nuragská civilizace.

Je pojmenovaná podle kamenných věží ve tvaru komolého kužele, které stavěla. Na ostrově se dochovalo na 7 000 těchto nuragů.

Poté, co Sardinii zasáhla ničivá tsunami, se část přeživších obyvatel přepravila k italské pevnině a založila tam etruskou civilizaci, druhá část se zřejmě připojila k ostatním mořským národům při útoku na Egypt.