Genderové otázky hýbou současnou společností. Ovšem vyskytovaly se i v dávné minulosti, což potvrzují různé archeologické nálezy hrobů z různých lokalit. Dokazují, že už v pravěku se sexuální identita řešila. Výjimkou není ani česká kotlina.  

Archeologové při svých vykopávkách občas narazí na hroby s ostatky příslušníka tzv. třetího pohlaví. Co tímto pojmem vlastně rozumíme?

Podobné pohřby mají různé neobvyklé znaky, například muži jsou při nich ukládáni v poloze typické pro ženu, tedy hlavou orientovanou k východu. Zároveň je hrob většinou vybaven ženskou pohřební výbavou. To může vědcům pořádně zamotat hlavu. I u nás na ostatky uložené tímto způsobem narazíme.

Žádná chyba, ale záměr

V roce 2011 došlo k takovému objevu v Praze 6 v Terronské ulici. Archeologové odhalili muže, pocházejícího z doby kultury se šňůrovou keramikou, jež se u nás vyskytovala v letech 2800–2500 př. n. l.

Zvláštní je nejenom poloha pohřbeného, ale i jeho hrobová výbava. Neodpovídá ani muži, ani ženě.

„Mohlo se například jednat o muže s odlišnou sexuální orientací – homosexuála nebo transsexuála,“ popsala tehdy objev archeoložka Kamila Remišová Vešínová z České společnosti archeologické.

Domnívá se, že nešlo o chybu při pohřebních rituálech, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože pravidla při ukládání ostatků mužů a žen se tehdy velice přísně dodržovala. Hrobová výbava navíc obsahuje pazourkový nůž a pět nádob, z nichž tzv.

vejčitý hrnec je typický pro ženské pohřby. Naopak chybí zbraně, které obvykle muži dostávali na cestu na onen svět.

Transsexualita u Indiánů

Sexuální identitu řešily už v minulosti i mnohé další národy.  Typické je to například u sibiřských šamanů, kdy šamanka mohla vykonávat svoje poslání jenom tehdy, když přijme mužskou identitu.

Četné indiánské kmeny zase uznávaly u svých členů transsexualitu, tzv. dvojího ducha (berdaši). Tito lidé dokonce mohli uzavřít sňatek s osobou stejného pohlaví.