Jedna z možností, jak obelstít smrt, se pomalu dostává do praxe. Pojem kyborg je známý spíše ze sci-fi knih a filmů. Ovšem lidé, kteří mají ve svém těle nějakou tu elektronickou nebo mechanickou část, nejsou ničím výjimečným.

Svým způsobem se tak mezi kyborgy může počítat každý, kdo žije třeba s endoprotézou nebo se srdečním stimulátorem. Přece jen, běžně si však pod pojem kyborg, nebo-li kybernetický organismus, představujeme něco jiného, než jednu elektronickou součástku v lidském těle.

Kyborgové obvykle bývají ztvárnění jako vyspělé mechanické tělo s lidskou hlavou. Tak daleko zatím ještě věda není, ale co není, může být…

Onen zásadní krok, který možná otevírá první dveře do společnosti kyborgů, podnikli studenti z Wisconsinské univerzity v USA. Základem jejich koncepce je propojení neuronů a křemíkových čipů.

Celá záležitost se dočkala i úspěšného laboratorního vyzkoušení. Autorem výzkumného projektu je studentský tým seskupený kolem dvou renomovaných vědců Minrui Yua a Yu Huanga.

Jejich čerstvá studie nese poněkud spletitý název Polovodičové trubičky s nanomembránou: třírozměrný obal pro řízený růst neuritu. Pod touto pro laika komplikovanou větou se však ukrývá práh, kterým lidstvo může vkročit do zcela jiné dimenze a do nové éry.

Badatelé vložili neurony do miniaturních rour, které jsou vyrobeny z polovodičových materiálů, hlavně z křemíku.

Poté se výzkumníkům podařilo přinutit nervové buňky, aby uvnitř trubiček rostly. Není se však obávat představy, že svět nyní zaplaví hromada terminátorů. Tento princip bude používán především v lékařství.

Pomocí tohoto nástroje půjde totiž snáze vyléčit neurony, které postihla nějaká choroba.

Na práci vědeckého týmu z Wisconsinu navázal inženýr Justin Williams. Ten na polovodičové rourky dal myší neurony. A k jeho velkému překvapení se tyto buňky začaly chovat neočekávaně.

Nebavilo je totiž jen tak zbůhdarma sedět se založenýma rukama.

Spojení mezi jednotlivými buňkami si totiž hledalo právě cestu skrze trubičky. Vědci už nějakou dobu vědí, že nervové buňky mají snahu mezi sebou komunikovat, ovšem princip těchto „rozhovorů“, jak ještě uvidíme, nám zatím zůstává utajený.

Není ani jasné, zda tato komunikace je cílená nebo zda zde hraje roli náhoda. Podobné výzkumy by měly nalézt odpovědi na tyto otázky. Například pomocí instalace speciálních „odposlechových zařízení“, které by zaznamenaly elektrické impulzy mezi neurony.

Co se týče budoucnosti kyborgů, jsou vědci celkem optimističtí. „Naše zdraví a schopnosti nás mnohdy zradí dřív, než dosáhneme svých cílů.

Jestliže dokážeme nahradit části těla a v budoucnu i mozek, osvobodíme se od omezení daných biologickou podstatou,“ myslí si Marvin Minski, který na Massachusettském technologickém institutu zkoumá umělou inteligenci. Je však trochu otázkou, co by zbylo z člověka, kdyby byl nahrazen i jeho mozek.