Sejdeme se pod koněm, pod ocasem. Typické místo setkávání v Praze. Jedním ze symbolů české metropole je Václavské náměstí. V minulosti sloužilo hlavně jako tržiště.
Když český král Karel IV. (1316–1378) v roce 1348 zakládá Nové Město pražské, přikáže zde také vyměřit náměstí o rozměrech 60 metrů na šířku a 760 metrů na délku.
V horní části, v místech, kde dnes najdeme Národní muzeum, se tyčí brána zvaná Koňská, součást městského opevnění. Prodávají se zde koně, ale i jiné zboží, například zbraně nebo obilí.
Nechybí koleje
S nápadem dát Koňskému trhu název podle českého světce přichází roku 1848 novinář Karel Havlíček Borovský (1821–1856).
První socha svatého Václava totiž stojí na náměstí už od roku 1680 a je dílem sochaře Jana Jiřího Bendla (1620–1680). V roce 1879 ale dochází k jejímu přesunu na Vyšehrad.
Současnou sochu českého patrona vytvořil Josef Václav Myslbek (1848–1922). Zásadní proměnou projde náměstí až ve druhé polovině 19. století. Roku 1874 je zbořena Koňská brána a celé opevnění.
O dva roky později tu vedení města nechá vysázet stromy a vybuduje také pouliční plynové osvětlení. Své zboží zde nabízejí i občerstvovací stánky. Na náměstí se pokládají také koleje pro koněspřežku, která sem poprvé dorazí roku 1884.
Promenáda pro dámy a pány
V dobách vlády habsburského císaře Rudolfa II. (1552–1612) zde stávají také dvě šibenice, určené pro věšení zločinců.
První velkou událost, která změní tvář náměstí, přináší rok 1786. Na dolním konci vzniká Bouda, první divadlo, kde se hraje výhradně česky, hlavně historické hry a frašky. Ovšem chybí peníze na provoz budovy, a tak je o tři roky později stržena.
Pravidelné trhy se tu konají až do roku 1877, kdy dojde k jejich zrušení. Místo stánků s pestrým zbožím zde potom korzují elegantně oblečené dámy a pánové. Obrovské změny pak náměstí zažije v průběhu 20. století. Nízké domy nahradí vyšší stavby.
Za první republiky se zde dokonce vůbec poprvé v našich zemích objeví světelná dopravní signalizace.
