Změnit mozek nepřítele podle rozkazu měl za cíl projekt MK-Ultra. Šílené pokusy manipulace s lidskou myslí bylo nutné nejprve vyzkoušet na vlastních lidech. Co testování zahrnovalo?

Tajné podávání LSD a jiných drog, hypnózu, elektrošoky, sexuální útoky i fyzické mučení. Kdo tomu všem nakonec učinil přítrž a jak?

V padesátých a šedesátých letech, když vrcholila studená válka, se americká vláda začala obávat, že sovětští, čínští a severokorejští agenti používají metody ovládání mysli, aby z amerických špionů zajatých na jejich území, dostali informace, případně aby jimi manipulovali.

Když totiž skončila válka v Koreji (1950–1953), američtí váleční zajatci po návratu domů veřejně chválili komunismus a brojili proti americkému kapitalismu. Vládní špičky se proto začaly domnívat, že jim byl vymyt mozek.

Tajný projekt CIA

Na základě tohoto podezření proto tehdejší ředitel CIA Allen Dulles (1893–1969) podpořil v roce 1953 spuštění tajného projektu označovaného jako MK-Ultra, jehož cílem mělo být vyvinutí technik ke kontrole mysli, manipulaci mentálního stavu i mozkových funkcí nepřítele.

Metody zahrnovaly podávání vysokých dávek psychoaktivních drog, zejména LSD, a dalších chemikálií, elektrošoky, hypnózu, smyslovou deprivaci, izolaci, slovní i sexuální zneužívání a další formy mučení.

Nacistická škola týrání

Podle amerického novináře a spisovatele Stephena Kinzera (*1951) byl dokonce projekt MK-Ultra pokračováním praktik započatých v nacistických koncentračních táborech druhé světové války.

Nacističtí lékaři podávali v Dachau vězňům psychotropní látku s názvem meskalin, aby si je podmanili a ovládli jejich mysl.

Podle Kinzera měli být dokonce někteří nacističtí mučitelé a vivisekcionisté, kteří prováděli smrtící experimenty na živých tvorech, po válce převezeni do Fort Detricku v Marylandu, aby instruovali důstojníky CIA o použití smrtícího plynu sarinu.

Léky na ovládání mysli

Vedením projektu MK-Ultra byl na příkaz ředitele CIA Allena Dullese pověřen 13. dubna 1953 Sidney Gottlieb (1918–1999), chemik a špion CIA. Ten chtěl vyvinout léky, které by vymytí mozku, jehož se na amerických agentech dopustili Sověti, Číňané a Severokorejci, odblokovaly a zároveň vytvořit vlastní drogy, jež by umožňovaly manipulaci mysli vyslýchaných osob, zejména sovětských špionů.

Věřil však, že by je bylo možné podávat i vlastním, vysoce postaveným úředníkům a ovlivňovat tak průběh důležitých setkání. Zároveň plánoval jejich použití k ovládání mysli nebezpečných diktátorů, například kubánského vůdce Fidela Castra (1926–2016).

Pokusy na nic netušících lidech

K identifikaci léků a vývoji postupů k ovládání mysli bylo potřeba provést experimenty na lidech, a to na nic netušících (k pokusům totiž ve většině případů docházelo bez vědomí testovaných subjektů) amerických a kanadských občanech.

Projekt MK-Ultra byl pod rouškou výzkumu spuštěn na více než 80 amerických institucích včetně vysokých škol a univerzit, nemocnic, věznic a farmaceutických společností.

Zapojení CIA do projektu testování nebylo zřejmé, jak ukázala pozdější šetření, nejvyšší představitelé institucí, na nichž k pokusům docházelo, však o něm často věděli.

Bezbranní pokusní králíci

Základem experimentů bylo podávání LSD a sledování jeho účinků. Nejprve jej dostávali takzvaně „nepotřební“, tedy mentálně narušení pacienti, kteří se podávání nemohli bránit, vězni, drogově závislí a prostitutky.

V Kentucky například podávali mentálně postiženému pacientovi LSD po dobu 174 dní.

V dalším kroku docházelo k testování účinků této drogy i na zaměstnancích CIA, vojenském personálu, lékařích i široké veřejnosti, a to často bez vědomí těchto subjektů či jejich informovaného souhlasu.

Tím docházelo k porušování Norimberského kodexu, k jehož dodržování se USA po druhé světové válce zavázaly.

Zdrogovaný chemik vyskočil z okna

Občas se vyskytl alarmující případ reakce na LSD, například jeden pracovník CIA, kterému byla droga přidána do ranní kávy, po jejím vypití běžel přes Washington a v každém autě, jež míjel, viděl monstrum.

V jiném případě nevědomé požití LSD dokonce skončilo tragicky. Frank Olson, armádní chemik, kterého po dobu devíti dní drogoval jeho nadřízený, se v důsledku hluboké deprese vyvolané drogou vrhl z okna třináctipatrového hotelu.

Jeho příbuzní se dokonce domnívali, že byl z okna svržen záměrně agenty CIA, protože o projektu MK-Ultra věděl a pochyboval o jeho morálnosti.

Zábavné pozorování účinků LSD

S cílem najít drogu, která přinese hluboká doznání či vyčistí mysl subjektů, jímž byla podána, a promění je v dokonale poslušné roboty, byla v rámci projektu MK-Ultra spuštěna i operace Midnight Climax.

V San Francisku a New Yorku bylo v agenturních úkrytech zřízeno několik nevěstinců. Jejich návštěvníkům byla aplikována LSD a následně byly prostřednictvím jednosměrných zrcadel pozorovány její účinky na tyto muže.

Pokud by s aplikací drogy nesouhlasili, bylo jim vyhrožováno, že se jejich rodiny dozví o návštěvě vykřičených domů. Později agenti přiznali, že si z těchto pozorování dělali show, při které se bavili a pili alkohol.

LSD pro každého

Na základě rozhodnutí Sidneyho Gottlieba následně docházelo i k tomu, že byli nadrogováni i běžní občané na veřejnosti, třeba v restauracích, barech či na plážích. Agenti CIA pak zdálky pozorovali účinky, které LSD na lidi mělo.

I když byla droga později v rámci programu MK-Ultra zamítnuta jako příliš nepředvídatelná ve svých účincích, v armádním arzenálu měla stále své místo.

Až do roku 1962, kdy CIA ve spolupráci s americkou armádou vyvinula superhalucinogen s označením BZ (3-chinuklidinylbenzilát), o němž se předpokládalo, že jej bude možné využít k ovládání mysli lépe. Zkoumání účinků LSD se tak stalo menší prioritou.

Chemický koktejl jako sérum pravdy

V rámci MK-Ultra ale nebyla LSD jedinou zkoumanou drogou, další technikou využívanou při výsleších bylo nitrožilní podání barbiturátu (tlumící lék) do jedné paže a amfetaminu (povzbuzující lék) do té druhé.

Po uvolnění barbiturátu do krve začala vyslýchaná osoba usínat, následně jí proto byly vpraveny do žíly amfetaminy. To způsobilo, že podezřelý začal nesouvisle blábolit a bylo možné mu klást otázky a získat užitečné odpovědi.

Obdobně byly využívány i heroin, morfin, temazepam, meskalin a řada dalších látek.

Hypnóza a mazání paměti

Probíhaly rovněž pokusy s hypnózou, během níž byly zkoumaným osobám uměle navozeny obavy, případně schopnost vybavovat si složité písemné záznamy či uspořádání fyzických objektů.

Hypnóza byla vyvolávána léky a docházelo během ní k experimentům s mazáním paměti.

Odborníkem v tomto oboru byl britský psychiatr Donald Ewen Cameron (1901–1967), který věřil, že dokáže vyléčit schizofrenii vymazáním stávajících vzpomínek a přeprogramováním psychiky.

Šílený doktor řádil v Kanadě

CIA ho najala pro projekt MK-Ultra, experimenty prováděl v kanadském Montrealu. Vedle LSD se zaobíral i paralytickými léky a elektrošoky.

Pacientům, kteří se na psychiatrické klinice léčili s úzkostí či poporodní depresí, vyvolával dlouhodobé kóma, během něhož jim ve smyčce přehrával nějaký hluk či jednoduchá opakující se prohlášení.

Výstupem pro CIA měl být účinný postup, jak získat informace i z velmi odolného zdroje. U některých obětí vyústila Cameronova „léčba“ v neschopnost udržet moč či v amnézii, kdy pacienti zapomněli mluvit, ale třeba i to, kdo jsou jejich rodiče. Považovali za ně své ošetřovatele.

Tajné mučírny v cizině

K dalšímu krutému mučení docházelo v oblastech v Evropě i východní Asii, které byly na začátku 50. let pod americkou kontrolou, tedy především v Japonsku, Německu a na Filipínách.

V těchto zemích vytvořila CIA tajná zadržovací střediska, kde doslova týrala lidi podezřelé z toho, že jsou nepřátelskými agenty, případně „postradatelné“ lidi, na nichž prováděla nejrůznější experimenty a mučení.

Díky umístění těchto středisek se totiž vyhnula jakékoli trestní odpovědnosti za tyto činy.

Kruté týrání „nepřátelských agentů“

Vězni v nich byli vyslýchání po podání psychoaktivních drog, dostávali elektrošoky a byli vystavování extrémním teplotám i senzorické deprivaci.

To znamená, že byli drženi v omezeném prostoru nejen bez kontaktu s okolím, ale bez čehokoliv, co by je mohlo zabavit či stimulovat. V horším případě bez indikace střídání dne a noci či v úplné tmě. To mělo CIA umožnit lépe porozumět tomu, jak ničit a ovládat lidskou mysl.

Odhalení hrůz, páchaných ve jménu MK-Ultra

V důsledku vládní paniky způsobené aférou Watergate nařídil v roce 1973 tehdejší ředitel CIA Richard Helms (1913–2002) zničení všech souborů obsahujících informace o projektu MK-Ultra.

Čistku ale přežilo na 20 000 dokumentů, které byly nesprávně uloženy mezi finančními záznamy. A ty byly později využity při vyšetřování experimentů v rámci MK-Ultra.

K odhalení brutálních praktik projektu došlo až po dlouhých 20 letech od jeho započetí, v roce 1974, kdy je vypátral novinář The New York Post Seymour Hersh (*1937).

Zákaz experimentů na lidech

O rok později založil tehdejší prezident Gerald Ford (1913–2006) komisi pro inspekci aktivit CIA. V jejím čele stanul viceprezident Nelson Rockefeller (1907–1979), jehož jméno nesla.

Veřejnosti odhalila, že CIA a ministerstvo obrany prováděly experimenty na lidech bez jejich souhlasu s cílem zjistit, jak ovlivňovat a kontrolovat lidské chování pomocí drog.

To vedlo ke vzniku Fordova „prováděcího nařízení pro dohled nad činností tajných bezpečnostních organizací“, kterým zakázal pokusy s drogami na lidských subjektech s výjimkou v případě podepsaného souhlasu dané osoby.

Prezidenti Carter a Reagan jej následně rozšířili na jakékoliv experimenty na lidech. V červenci 2001 byla oficiálně odtajněna veškerá zbylá dokumentace k programu MK-Ultra.