Dochutit si jídlo a povýšit ho na skutečnou lahůdku. Koření dnes považujeme za samozřejmost. Kdy a jak se ale stalo součástí pokrmů a celkového životního stylu? A kdy dorazilo k nám?

Nejstarší záznamy o používání koření najdeme na sumerských destičkách z období kolem roku 3000 př. n. l. Obsahují informace o kopru, fenyklu, sezamu, tymiánu, koriandru a šafránu.

Svitek papyru z roku 1550 př. n. l. o egyptském lékařství pak zmiňuje využití koření v říši na Nilu. Obsahuje více než 800 předpisů, jejichž součástí jsou například šafrán, skořice, kmín nebo hořčice.

Oříšek od Berouna

Kdy se koření poprvé objevuje u nás? U Berouna se při archeologickém výzkumu v roce 1994 našel zbytek muškátového oříšku.

Podle datování pochází ze 14. století.

„Aby se tedy muškátový oříšek do Berouna dostal, musel být vezen Malackým průlivem (mezi Malajským poloostrovem a indonéským ostrovem Sumatra – pozn. red.) kolem pobřeží Zadní a Přední Indie nejspíše na Srí Lanku a odtud na severozápad Indickým oceánem a Arabským mořem patrně do mamlúcké Káhiry,“ píše současný historik Petr Charvát.

Zakotví v Benátkách

Následně lodě s kořením odpluly do Benátek. Odsud kupecké vozy dále pokračovaly po souši přes Alpy nebo se zboží přeložilo a na obchodních plavidlech přesouvalo dále Středomořím a kolem atlantického pobřeží Evropy do některého z přístavů na Baltu.

Pravděpodobnější je ale suchozemská cesta, která mířila až do Čech.  Díky tomu jsme se s novými druhy koření seznamovali poměrně brzy a rozhodně v tomto ohledu nezaostávali za zbytkem Evropy.