Chystáte se během léta navštívit nějaký svatostánek, tedy kostel, chrám, či katedrálu? Možná vám utkví v hlavě, kterému svatému je stavba věnována. A jaký je rozdíl mezi svatořečením a blahořečením? Setkáte se možná s pojmem svatí, pomocníci v nouzi. Kteří to vlastně jsou?
Proces svatořečení v církvi má tři stupně. Při prvním stupni Kongregace (shromáždění) pro svatořečení označí zemřelého člověka za ctihodného služebníka Božího. Druhý stupeň znamená blahořečení.
Církev ručí za to, že kandidát už pobývá v nebi a je možné prosit ho o přímluvu a prokazovat mu úctu (například formou zasvěcení kostela). Uctívání blahořečeného je místní, nemusí platit pro celou církev.
Podmínkou pro blahořečení je jeden doložený provedený zázrak v podobě uzdravení smrtelně nemocného. Třetí stupeň svatořečení provádí papež. Ke svatořečení je třeba splnit ještě další zázrak.
Svatý pak dostane pevné datum svátku v kalendáři a prokazuje se mu úcta po celém světě.
Přimluví se za uzdravení i šťastné doplutí
Celkem 14 svatých tvoří tzv. pomocníky v nouzi. Prvním z nich je Akácius († 304), bez něhož se neobejdeme při životní a smrtelné úzkosti. Má u sebe kříž. Barbora († 311) s kalichem je patronkou vězňů, umírajících a horníků.
Při nemocech, hlavně krku a uší, se za uzdravení přimlouvá Blažej († 316) s berlou, případně svící. Cyriak († asi 309) zase ulevuje při posedlosti a pokušení, a proto se u něho nachází spoutaný démon.
Neklidné svědomí utiší Diviš (3. století), nesoucí svoji uťatou hlavu s mitrou. Na moři pomáhá Erasmus († 303), jemuž nechybí kotva.
Eustach († 118) radí při pochybnostech ve víře a bývá vyobrazován s jelení hlavou.
Chrání zemědělce a vyčerpané
Hlavním oborem Jiljího († 710), často s šípem, je ochrana pastýřů a rolníků. Rytíři a všichni, kteří bojují s ďábelskými mocnostmi, nedají dopustit na Jiřího († 303). Ten zabíjí draka.
Kateřina († asi 311) léčí životní nezdary a potkáte ji s mečem či kolem. Průvodcem na cestách se stává Kryštof († asi 250), kterému nechybí hůl.
Rodičky a porodní báby najdou oporu v Markétě († 304) s berlou, případně drakem u nohou. Při vyprahlých a vyčerpaných stojí Pantaleon († 305) s rukama přibitýma k temeni hlavy nebo držící nádobu na léky.
Vít († 304) chrání děti a kováře a často opatruje palmovou ratolest.
