V Čechách stráví jezuité více než dvě století, přijdou k nám rolu 1556 na žádost rakouského císaře Ferdinanda I. Habsburského (1503–1564), aby pomohli s rekatolizací země. Teď odsud musí zmizet. A kam se poděly jejich nahromaděné statky?
Moc řádu ale postupně sílí, nejenom u nás, ale i v Evropě, proto se Svatý otec Klement XIV. (1705–1774) v roce 1773 rozhodl řád zrušit. Mniši Tovarašstva Ježíšova z Čech odcházejí narychlo.
Když mají odevzdat majetek, komisi se zdá, že je ho příliš málo. Pověsti hovořily o větším bohatství. Proto se staletí tradují legendy o skrytém jezuitském pokladu. Pomohly k nějakému objevu novodobé výzkumy při rekonstrukci pražského Klementina?
„Nejprve byly objeveny v suterénu pod Zrcadlovou kaplí zbytky středověkých domů, dále pak keramické střepy, staré železné předměty, ale i zlomky zvířecích kostí z 11. století.
K nejzajímavějším objevům patří i nejstarší kamenná kanalizace dochovaná v Praze,“ vysvětlovala už v roce 2013 Irena Maňáková, tisková mluvčí Národní knihovny, která v Klementinu sídlí.
Podle vědců by ale nejzajímavější objevy měly ležet hlouběji, asi v pěti metrech pod povrchem.
Stavové je vyhnali
Po zrušení řádu v roce 1773 neopouštějí jezuité Prahu poprvé. Už v době stavovského povstání si museli roku 1618 sbalit „svých pět švestek“. 1. června 1618 vchází v platnost dekret, který jezuity vyhání ze země.
A již tehdy si zřejmě neodvážejí všechny své cennosti s sebou… „A když termín jejich docházel, vol neb nevol, vandrovali všichni z Prahy i odjinud, kdež obydlí svá měli v Království českém, k Vídni.
Co bylo přednějších osob, ty také nejdříve vyjely z Prahy se čtyřma vozy naládovanými, a to 8. dne měsíce června po třetí hodině na noc,“ vypráví historik a známý odpůrce jezuitů Pavel Skála ze Zhoře (asi 1583–po r.
1640) o jejich rychlém odchodu z Českého království. I tehdy se množí zprávy o ukrytém jezuitském pokladu. Kde by měl být, v tom se ale informace rozcházejí. Mluví se například o pražské Letné.
Jmění vězí v knihách
Zakladatelem Klementina, jezuitské koleje v Praze, se stává Petr Canisius (1521–1597), který do Prahy přichází roku 1556 s dalšími 11 jezuity.
Slavnostní položení základního kamene nové budovy Klementina probíhá 8. prosince 1653 a stavbu celého komplexu, jednoho z největších v Evropě, mniši dokončí v roce 1726. Barokní knihovní sál Klementina buduje roku 1722 proslulý stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer (1689–1751).
Nejstarší ze zdejší sbírky knih jsou řecké papyry z 1. století n. l., nejdelším dokumentem svitek ze 14. století měřící deset metrů. Nejtěžší publikací je tu Lobkovický graduál, vážící 70 kilogramů.
Největší hodnotu má Vyšehradský kodex, jehož hodnotu odborníci odhadují na miliardu korun. Největším klementinským pokladem tedy zřejmě budou vzácné knihy…