Nobelova cena je zřejmě nejprestižnějším oceněním, jaké lidstvo zná. Ale i zde občas dochází k přešlapům, které jsou mnohdy patrné až s odstupem času.

Ať už s jejím udělením nebo naopak neudělením.

Gándhí bez Nobelovky

Ačkoli byl nominován pětkrát, nedostal indický duchovní vůdce Mahátma Gándhí nikdy Nobelovu cenu za mír. V roce 2006 ředitel Nobelova institutu Geir Lundestad řekl:

„Největším opomenutím v naší 106leté historii je nepochybně to, že Mahátma Gándhí nikdy nedostal Nobelovu cenu za mír. Gándhí se bez Nobelovy ceny za mír mohl obejít. Jestli se Nobelův výbor obejde bez Gándhího, to je otázka,“ dodal.

Paradoxně v roce 1948, kdy byl Gándhí zabit, výbor odmítl udělit cenu za mír, protože „nebyl k dispozici žádný vhodný žijící kandidát“.

Lobotomie jako věda

V roce 1949 dostal Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii portugalský neurolog António Egas Moniz za metodu prefrontální lobotomie.

Při tomto zákroku je přerušeno spojení v části mozku zvané prefrontální kůra u duševně nemocných pacientů, osob trpících depresí nebo lidí s poruchami učení.

Protože tento zákrok může pacienta přivést do vegetativního stavu, jsou v současnosti lobotomie považovány za hrubě neetické. Moniz poprvé začal provádět lobotomie na lidech v roce 1936. Výsledky na prvních 40 pacientech označil za „slušné“ a tvrdil:

„Prefrontální leukotomie (jeho termín pro lobotomii) je jednoduchá operace, vždy bezpečná, která může být v budoucnu účinnou chirurgickou léčbou v některých případech duševních poruch.“

Cena pro teroristu

V roce 1994 dostali Nobelovu cenu za mír izraelský premiér Jicchak Rabin, izraelský ministr zahraničí Šimon Peres a vůdce Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat za snahu vyjednat mír mezi Izraelem a Palestinci při sérii setkání, která se konala rok předtím v Oslu.

Prestižní ocenění získali navzdory tomu, že se jim nepodařilo na těchto schůzkách dosáhnout žádné životaschopné dohody. Historik Burton Feldman ve své knize The Nobel Prize:

A History of Genius, Controversy, and Prestige napsal, že když pětičlenný výbor odhlasoval Nobelovu cenu za mír pro Arafata, jeden z jeho členů okamžitě rezignoval a „veřejně odsoudil Arafata coby teroristu“.

Literární vyděděnci

Zakladatel Nobelových cen Alfred Nobel ve své závěti uvedl, že cena za literaturu by měla být udělena autorovi, který „na literárním poli stvořil nejvýznačnější dílo v ideálním duchu“.

V počátečních letech existence ceny (1901 až 1912) výbor interpretoval tento požadavek tím, že cenu uděloval významným spisovatelům hájícím ušlechtilý idealismus.

Z tohoto důvodu výbor neuznal některé z nejrenomovanějších tvůrců té doby – a pochopitelně všech dob jakbysmet – jako byl James Joyce, Lev Nikolajevič Tolstoj, Anton Pavlovič Čechov, Marcel Proust, Henrik Ibsen nebo Mark Twain, jejichž díla byla považována za pesimistická a antiutopická.

Tito literární velikáni zemřeli, než výbor zmírnil interpretaci Nobelova testamentu a začal jeho slova vykládat jako „dílo trvalého literárního významu“.

Mendělejevova tabulka

Periodická tabulka prvků je jedním z nejužitečnějších – a nepochybně i nejslavnějších – nástrojů chemie. Zásadním přínosem bylo, že ruský chemik Dmitrij Mendělejev seřadil prvky podle hmotnosti jejich atomů.

S využitím tabulky Mendělejev odvodil mnoho užitečných závěrů o podstatě hmoty, a byl dokonce s udivující přesností schopen předpovědět objev a vlastnosti deseti dosud neznámých prvků, pro něž nechal v tabulce místo.

Navzdory skutečnosti, že Mendělejev žil až do roku 1907, tedy ještě šest let po začátku udělování Nobelovy ceny za chemii, nikdy ji nedostal. Podle knihy The Road to Stockholm:

Nobel Prizes, Science, and Scientists autor István Hargittai tvrdí, že důvodem byly zákulisní machinace jednoho z členů výboru, který s Mendělejevovou prací nesouhlasil.