Měl to být příběh o krásné, ale chudé dívce, která na vlastní pěst vyráží do města filmových hvězd hledat cestu ke slávě.
Alespoň tak si to jistě představovala tehdy dvaadvacetiletá atraktivní černovláska Elizabeth Shortová, která v roce 1946 jen s příruční taškou vyrazila do Los Angeles.
Dnes můžeme říct, že slávu nakonec získala. Kvůli hrozné brutalitě její smrti a kvůli tomu, že jejího vraha se nikdy nepodařilo vypátrat.
Jedna z tisíců
Elizabeth, stejně jako tisíce dalších dívek, které toužily získat místo u filmu, bydlela v laciných ubytovnách a bytech. Usilovně hledala někoho, kdo by jí mohl zajistit cestu do Hollywoodu. Krásku ale místo toho čekal děsivý osud.
Jednoho lednového dne roku 1947 bylo objeveno její zohavené tělo. Leželo v trávě vedle cesty rozřezané na dvě poloviny.
Cesta na titulní stránky
Na místo nálezu však dorazila policie pozdě. Všude už byli novináři a zvědavci, kterým se tak podařilo zničit veškeré stopy. Zjistit se dalo pouze to, že Elizabeth byla zřejmě zabita někde jinde. Kolem těla bylo totiž jen málo krve.
Dívka měla prořezané koutky úst až k uším, odříznutou pravou bradavku a byla naaranžována s rukama pod hlavou. Nikdo si přitom v noci ničeho podstatného nevšiml.
Detektivové a hyeny
Policisté sice nejdříve sami požádali tisk o spolupráci, pak toho ale museli litovat. Novináři využívali informace k bezohledným bulvárním článkům, ale pátrání nijak nepomohli.
Celá senzace okolo vraždy měla za následek jen hromady falešných obvinění a udání, které chodily jak novinám, tak i policii. Vraha se však odhalit nepodařilo.
Na stříbrném plátně
Z případu se stal doslova mýtus. Tisk si pro Elizabeth vymyslel přezdívku Černá Dahlie podle tehdy promítaného filmu Modrá Dahlie, jejíž hlavní hrdince se zavražděná dívka podobala.
Časem se objevily také neuvěřitelné teorie o tom, že Elizabeth byla milenkou Marilyn Monroe, nebo o tom, že ji zabil oscarový režisér Orson Welles. Hrůzná smrt ale nakonec dívce zajistila cestu na stříbrné plátno. O jejím případu byla natočena hned trojice filmů.
