„Vy zabít naše děti a dívky. Tak my teď vzít si ten váš!“ zasyčí lámanou angličtinou indiánský válečník do tváře poraženému osadníkovi a ukáže na plačící děti, které Indiáni vlečou pryč.
Je to život neustále jednou nohou na válečné stezce. Američtí osadníci zabírají půdu indiánským kmenům. Když se indiáni brání, trestají je krvavými nájezdy na jejich vesnice. Indiáni to samozřejmě nenechají bez odezvy.
Jako rukojmí i jako kompenzaci vlastních ztrát přitom unášejí děti osadníků. Některé po návratu mluví o divoších, vyskytnou se však i případy, kdy se unesené děti vrátit domů nechtějí a dokonce utíkají zpátky k Indiánům.
Tomuto fenoménu se věnuje i Benjamin Franklin, který konstatuje: „Jsou prostě znechuceny naším způsobem života.“
Postaví se za svůj kmen
Mary Jemisonová (1743-1833) má 12 let, když v době britsko-francouzské války její rodinu napadne a zajme skupina čtyř Francouzů a šesti indiánů z kmene Šavané. Nutí je pochodovat ostrým tempem.
„Indián s bičem často bil děti, aby držely tempo rychlého pochodu. Šli jsme až do tmy, bez jídla a kapky vody. Kdykoli malé děti plakaly a prosily o vodu, Indiáni je nutili pít moč.“ Další den je rozdělí.
Zatímco Mary musí pochodovat dál, její rodiče a sourozenci jsou zabiti. O jejich osudu nemusí Mary dlouho přemýšlet, ještě téhož večera totiž vidí válečníka, který z pytle vytáhne jejich zakrvácené skalpy.
„Matka měla zrzavé vlasy, snadno jsem poznala také vlasy otce a dětí. Bylo to strašné.“ Ona sama se nakonec dostane ke kmeni Seneků, kteří ji v krátkém obřadu přijmou za svou a přejmenují na Deh-he-wä-nis což znamená Hezká dívka.
Neodejde, i když může
Vyroste, provdá za válečníka z kmene Delavarů a přivede na svět syna, kterého pojmenuje po svém otci Thomas. Brzy sice ovdoví, ale znovu se provdá, za Seneku jménem Hiakatoo, se kterým má dalších šest dětí.
Přestože ne vše v jejím životě je idylické, kolem roku 1811 zemřou násilnou smrtí tři z jejích dětí, zůstane žít s indiány i poté, co má možnost se vrátit mezi „své“.
Naopak, za svůj kmen se postaví a coby velmi schopná vyjednávačka, vyjedná Senekům v rámci možností výhodné podmínky poté, co musejí podstoupit velkou část svého území nové vlně rozpínavých přistěhovalců.
Následuje Seneky i do rezervace u Buffalo Creek a prožije s nimi zbytek svého dlouhého života. Umírá 19. září 1833 ve věku 90 let. Její sochu dodnes najdete v Letchworthském státním parku.
Osvobozena proti své vůli
Cynthia Ann Parkerová (1827–1871) má devět let, když je 19. května 1836 komunita, do níž patří i její rodina, přepadena Komanči. Ti sice unesou několik dětí, ale většina z nich je po čase za výkupné propuštěna.
V zajetí zůstává pouze Cynthia, kterou adoptuje jedna z indiánských rodin.
U ní vyroste, provdá se za náčelníka Peta Nocona (asi 1820-1864), se kterým má tři děti a žije s ním ve šťastném manželství, o čemž svědčí i to, že si z lásky k ní Peta nikdy nevezme další ženu, i když jich jako náčelník může mít několik.
„Osvobozena“ je v prosinci 1860, kdy malý kmen napadne jednotka rangerů pod vedením Lawrence Sullivana Rosse (1838–1898). Během přepadení je Peta pravděpodobně zavražděn a Cynthia, která se ho pokoušela chránit, odvezena zpět k rodině.
Pro ni však Ross a jeho muži nejsou osvoboditelé. Jen vrazi, kteří zabili muže, kterého milovala. Nechce žít na farmě u svého bratra Silase a opakovaně se pokouší vrátit zpět ke „svým“ indiánům.
Nikdy se nepřizpůsobí, nikdy se nesmíří s tím, že nemůže uprchnout. Když navíc v lednu 1864 zemře její malá dcera Topusana (Květ prérie) na chřipku, začne odmítat jídlo. Než aby žila mezi bílými a bez dětí, raději zemře.
Dva roky utrpení
V sedmnácti letech je Rachel Plummerová (1819-1839) považována za dospělou. “Byla to rudovlasá kráska nevšední odvahy a inteligence,” popisuje ji později otec James Parker (1797–1864) ve své knize.
Žijí v pevnosti Fort Parker, kterou rozvětvená rodina postaví na území Komančů. Ti na pevnost zaútočí 19. května 1836, a přestože většině rodiny se podaří uniknout, těhotná Rachel i se svým dvouletým synkem Jamesem je zajata.
Stává se svědkem mučení a smrti prarodičů a pěti mužů, kteří z pevnosti kryli únik svých rodin. Je odloučena od synka a přijde i o druhé dítě. Krátce po porodu totiž indiáni usoudí, že je až úzkostně starostlivá a vyrvou jí ho z rukou.
„Přivázali ho na lano, a pak ho táhli za koněm přes kaktusy tam a zpátky tak dlouho, dokud nebylo křehké, drobné tělíčko mého synáčka doslova roztrhané na kusy,“ popisuje později ve své knize.
Body za odvahu
Zatímco ji otec zoufale hledá, prožívá Rachel mezi indiány další příkoří. Ženy, které na ni mají dohlížet, ji bijí a trápí natolik, že to jednou nevydrží, vzepře se a začne svou trýznitelku bít hlava nehlava.
„Čekala jsem, že mě zabijí a každou chvíli jsem čekala oštěp v zádech. Zdálo se však, že se válečníci dobře baví.“ Od té chvíle s ní dokonce začnou jednat jako rovný s rovným. Jak později pochopí, ukázala to, čeho si Komančové nejvíce cení. Odvahu.
V tu chvíli už se její zajetí blíží ke konci. Její otec, který ji od masakru stále hledá, ji konečně našel a dohodl se s Komanči na výkupném.
Cesta za svobodou je však ještě dlouhá a ona se s otcem a manželem shledá až 19. února 1838. Je zesláblá, nemocná, tělo samá jizva. Její příběh se stává senzací, když o svém zajetí napíše knihu.
Historiky je dnes považována za neocenitelný zdroj informací o životě a kultuře Komančů, než je zničily, nemoci, války, hlad a genocida. Sama Rachel však umírá coby dvacetiletá, necelý rok po své záchraně, vysílením z dalšího porodu. Už se nedozví, že její syn je z rukou Komančů vykoupen o tři roky později.
Dívka s tetováním
Nejznámějším symbolem dívek unesených indiány je zřejmě Olive Oatmanová (1837–1903) díky fotografickému portrétu se smutným pohledem a výrazným tetováním na bradě, které si zajetí přinesla.
Vyrůstá v mormonské rodině, která je v roce 1851 cestou do Kalifornie napadena a pobita indiány, pravděpodobně z kmene Javapajů. Ji, tehdy čtrnáctiletou, a její sedmiletou sestru Mary Ann ušetří a odvlečou coby otrokyně.
Dřou u kmene téměř rok, než je únosci za koně, zeleninu přikrývky a další cetky prodají Mohavům. Ti je přijmou za své a na starost si je bere náčelník kmene Espianola se svou ženou Aespaneou.
Jako znamení, že jsou přijaty do kmene, jsou obě potetovány a brzy se asimilují. Ve druhé půli roku 1855 však prožívá kmen vinou katastrofálního sucha hlad, jehož obětí se stává i malá Mary Ann.
To už informace o bílé dívce žijící s Mohavy dorazí k úřadům, které vyšlou vyjednavače, jenž požaduje, aby kmen dívku vrátil. Což se také po dlouhém jednání stane.
Zpráva o jejím setkání s bratrem Lorencem, který jako zázrakem přežil přepadení rodiny, se stává senzací, o které píše tisk po celé zemi. Její kamarádka Susan Thompsonová však později prozradí, že Olive z návratu k západní civilizaci příliš radost neměla.