Málokterá oblast je tak pestrá jako novodobé dějiny sportu. Původně šermířský mistr Angličan James Figg (1695–1734) vsadí na správnou kartu, když zve aristokratickou smetánku na boxerské zápasy. Šlechtické kruhy se pro něj nadchnou. V Anglii se v roce 1747 také poprvé objevují boxerské rukavice.
Německý tělocvikář Johann Christian GutsMuths (1759–1839) vytváří v roce 1793 metodický návod Tělocvik pro mládež, podle něhož mají lidé sportovat. Popíše v něm i cviky, jak si udržet ohebné tělo, tedy první gymnastiku.
Kolébku sportovního plavání najdeme v Anglii. Prvním známým vytrvalostním plavcem byl básník lord George Byron (1788–1824). Když si chce v roce 1810 ověřit pravdivost řecké báje o Leandrovi, přeplave Dardanelskou úžinu.
Nor Sondre Norheim (1821–1897) brázdí zasněžené stráně s prkýnky přivázanými na nohou. Chce zrychlit svůj pohyb, a proto experimentuje. Vytváří kratší lyže se zakřivením, aby usnadnil otáčení. Proslaví se i vázáním zvaným Telemark.
Kuželky jako hazard
Zákon z roku 1841 v americkém Connecticutu odsuzuje v roce 1841 bowling jako nebezpečný hazard. Po pádu ale následuje vzestup hry. Průmysloví magnáti vezmou vážně stížnosti na špatnou kvalitu venkovních drah a umístí je do krytých budov.
Ve středověku se atletické schopnosti považují za samozřejmou výbavu rytíře. V nové době ale soupeření v běhu, skoku či hodu mizí. Renesanci zažívá až v 19. století, kdy se v Londýně roku 1866 koná první lehkoatletické mistrovství světa.
Na kole bezpečně
Koncem 19. století se opře do pedálů bicyklu téměř každý. Může za to anglický konstruktér John Harry Lawson (1852–1925), který vyrobí bezpečné kolo, na němž jsou pedály umístěny do rámu a řetěz převádí sílu šlapání na zadní kolo.
James Naismith (1861–1939), učitel v americkém Springfieldu, se v roce 1891 snaží zabavit své studenty, když venku prší. Na protilehlé zdi tělocvičny přibije koše na broskve. Pomocí žebříků z nich vyndávají vhozené míče. Basketbal je na světě.
