Zdravotní problémy významně ovlivnily kariéru jednoho z nejgeniálnějších skladatelů klasické hudby. Prameny jeho vlasů nyní umožnily vědcům zkoumat jejich příčiny. A dokonce vedly k odhalení rodinného tajemství.

Ludwig van Beethoven zemřel dne 26. března 1827. O den později objevili jeho dva společníci v tajné přihrádce jeho psacího stolu několik dokumentů, včetně dnes již známého Heiligenstadského testamentu, napsaného v roce 1802 a adresovaného jeho bratrům.

V něm slavný skladatel přiznal, že trpěl progresivní ztrátou sluchu a jen ctnost a jeho umění mu bránily v tom, aby si vzal život. Nemohl však opustit svět, jak píše:

„než jsem stvořil všechna díla, která jsem měl nutkání složit.“ Přál si rovněž, aby po smrti bylo jeho tělo zkoumáno a popsáno jeho osobním lékařem Johannem Adamem Schmidtem.

V sebevraždě mu zabránilo jeho umění

Ten však zemřel 18 let před Beethovenem. Nicméně, spousta dalších lékařů se mu jeho přání následně snažila vyplnit.

Zkoumali jeho dopisy i deníky, zprávy od jeho přátel a současníků, lékařské poznámky i pitevní zprávy a popisy kosterních ostatků z exhumací jeho těla v letech 1863 a 1888, stejně jako fragmenty lebky, z nichž některé však nebyly autentické.

Tyto zdroje potvrdily řadu zdravotních obtíží, kterými umělec trpěl a které měly neblahý vliv na jeho kariéru. Na prvním místě stála oboustranná, progresivní ztráta sluchu.

Hluchota, zažívací problémy i onemocnění jater

Trpěl závažnou formou tinnitu (ušního šelestu), který se u něj začal projevovat už ve 28 letech a postupně se zhoršoval, až v roce 1816 ohluchl úplně.

Dále trpěl gastrointestinálními problémy, které se u něj projevovaly bolestivými kolikami a dlouho trvajícími průjmy.

V létě roku 1821 začal Beethoven vykazovat příznaky onemocnění jater, došlo u něj ke dvěma záchvatům žloutenky, aby vše vyvrcholilo jeho smrtí, způsobenou pravděpodobně cirhózou jater. Svědectví o tom, kolik alkoholu skladatel pravidelně konzumoval, se liší.

Litr vína k obědu

Podle jedněch si ho dopřával s mírou, ovšem dle vyjádření jeho blízkého přítele vypil mezi roky 1825 až 1826 alespoň litr vína ke každému obědu. V jeho rodině se pak vyskytovala anamnéza závislosti na alkoholu.

V nejnovější analýze podrobili vědci z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v německém Lipsku zkoumání 8 pramenů vlasů, které měly náležet Beethovenovi.

U dvou se podařilo prokázat, že nepatří slavnému skladateli, jeden byl natolik zničený, že nešel analyzovat.

Co prozradily vlasy

Díky genetické analýze vlasů, pocházejících z období 7 let před Beethovenovou smrtí, mohli vědci potvrdit, že spekulace o tom, že zemřel na otravu olovem, jsou mylné. Pramen, na jehož základě tato domněnka vznikla, totiž patřil ženě.

Ostatních pět vzorků náleželo skladateli, jeden z nich dokonce sám předal klavíristovi Antonu Halmovi v dubnu 1826 se slovy, že se jedná o jeho vlasy.

„Nebyli jsme schopni najít definitivní příčinu Beethovenovy hluchoty nebo gastrointestinálních problémů,“ říká spoluautor studie Johannes Krause, profesor na Institutu Maxe Plancka.

Za cirhózu mohla i genetika

A zároveň dodává: „Objevili jsme však řadu významných, geneticky rizikových faktorů pro onemocnění jater.

A také důkazy o infekci virem hepatitidy B, k níž došlo v posledních měsících před skladatelovou smrtí.“ Vědcům se naopak podařilo vyloučit další potenciální příčiny jeho skonu, jako je celiakie, intolerance laktózy či syndrom dráždivého tračníku.

Domnívají se tak, že za smrtí skladatele v jeho pouhých 56 letech stála kombinace náchylnosti k onemocnění jater, infekce hepatitidou B a nadměrná konzumace alkoholu.

Střežené rodinné tajemství

„Konzumace velkého množství alkoholu po dostatečně dlouhou dobu mohla spolu s geneticky rizikovými faktory představovat jedno z možných vysvětlení Beethovenovy cirhózy,“ řekl hlavní autor studie Tristan Begg, Ph.D. student na univerzitě v Cambridge.

Analýza vlasů však vedla ještě k dalšímu odhalení. Po stanovení Beethovenova genetického profilu jej vědci porovnali s DNA jeho žijících příbuzných v Belgii. K úplně shodě pro chromozom Y ale nedošlo.

To naznačuje, že se v rodinné historii musel vyskytnout mimomanželský poměr v linii ze strany Beethovenova otce, který vyústil v nemanželské dítě.

Kdo měl nemanželské dítě?

„Prostřednictvím kombinace dat DNA a archivních dokumentů jsme byli schopni pozorovat rozpor mezi právní a biologickou genealogií Ludwiga van Beethovena,“ řekl spoluautor studie Maarten Larmuseau, genetický genealog z KU Leuven v Belgii.

Vědci se domnívají, že k aféře došlo někdy mezi početím Hendrika van Beethovena v roce 1572, předka v otcovské Beethovenově linii o sedm generací vzdálených od skladatele, a početím Beethovena v roce 1770.