Zarostlý muž jde 4. prosince 1914 do lesa nedaleko polského města Tarnówa sbírat dříví na topení. Při hledání vhodných větví jeho pozornost najednou upoutá nezvyklý předmět. Když přistoupí blíž, uvidí odhalené lidské tělo ležící v močále na zádech. Vyděšeně pohlédne na mrtvou ženu se sukní vyhrnutou až nahoru ke kolenům.

Na zohaveném těle jsou vidět velké sečné rány, kolem dokola spousta hnědých skvrn pocházejících ze zaschlé krve. Štíhlé dívčí nohy ošlehaly trnité větve ostružin a hlohu, o kus dál se povalují vyzuté dřeváky.

Když muž překoná první šok, rychle se vrací do vsi a přivádí ostatní.

Netrvá dlouho, než přivolaní lidé zjistí, že jde o šestnáctiletou Karolínu Kózku (1898–1914) z nedaleké vesničky Wał-Ruda (23 kilometrů severozápadně od Tarnówa), kterou rodiče marně shánějí už od 18. listopadu 1914. Vždy dochvilná dívka tenkrát poprvé nepřišla včas domů.

Karolínu pokřtí už 7. srpna 1898 ve farním kostele v polské vesnici Radłowie v jejích pouhých pěti dnech. Čtvrté z jedenácti dětí pobožných rodičů tráví svůj život v haličské vesnici, kde rodina vlastní malé hospodářství.

Všichni sourozenci bez výjimky musí pomáhat na poli. Modlitby před každým jídlem jsou pro dívku naprostou samozřejmostí.

Ubije dívku k smrti

Hodně času věnuje návštěvám místního kostela a kdykoli se blíží církevní svátek, ochotně pomáhá při jeho výzdobě. O její přísnou náboženskou výchovu se pečlivě stará matčin bratr, strýc František Borzecki.

Už ve svých osmi letech dívka zná katechismus ještě lépe než abecedu. První světová válka je na podzim roku 1914 v plném proudu. V Polsku na haličské frontě se bojuje a Rusové postupují rychle.

Když jeden z jejich vojáků uvidí na návsi ve Wał-Rudě hezkou Karolínu, donutí ji, aby s ním šla do lesa. Děvče sice odmítá, ale voják si přesto nedá říct. Chytí ji za ruku a odtáhne s sebou.

Žena se mu vytrhne a snaží se utéct, jenže nemá proti němu vůbec žádnou šanci. Rozčilený voják se za ní rozběhne a během chvilky ji v lese dostihne. Když vidí, že mu Karolína nebude po vůli, vytáhne šavli. Bije ji hlava nehlava. Dívka upadne na zem. Teď má Rus konečně příležitost ukojit svoje chlípné choutky.

Zkazky u krutosti se šíří

Karolínina pohřbu v polské Zabawě se 6. prosince 1914 účastní asi 3000 lidí z širokého okolí. Zkazky o kruté smrti mladé panny se začínají rychle šířit Polskem. Karolína začíná mít pořád větší a větší popularitu.

Biskupové Jan Stepa a Jerzy Ablewicz zahajují v roce 1965 její beatifikaci (blahoslavení), kterého se dočká od papeže Jana Pavla II. (1920–2005) v Tarnówě 10. června.

Stává se mučednicí čistoty – katolická církev tímto termínem označuje ženu, která přijde o život, když se brání znásilnění nebo jinému zneuctění.

Profesor soudního lékařství v Krakově Dr. Zdzisław Marek (*1924) se snažil popsat poslední okamžiky Karolíny před smrtí. „Pokusila se utéct, a přitom dostala vlevo zezadu úder mečem do hlavy.

Když se otočila, uviděla, že se jí voják pravou rukou chystá dát druhou ránu. Schytala ji do předloktí, šavle jí odřízla sval až na kost,“ líčí expert na kriminální případy průběh vojákova brutálního útoku.

„Pokusila se chytit zbraň levou rukou, ale útočník jí téměř uřízl prst (malíček visel jenom za kůži). Poslední bylo bodnutí do krku, které se stalo příčinou její okamžité smrti kvůli proříznutí krční tepny,“ doplňuje.