Domů     Skutečný Ježíš Kristus: Žil byl, a jaký byl?
Skutečný Ježíš Kristus: Žil byl, a jaký byl?
3.4.2023

Ježíš Kristus je zásadní a nejdůležitější postavou křesťanského světa. Jako Syn Boží sňal všechny viny hříšníků. Co když ale nikdy neexistoval a jeho život je pouhá legenda?

Pro křesťany nastávají nejvýznamnější svátky v roce - Velikonoce a Ježíšovo zmrtvýchvstání. Foto: Wikipedia
Pro křesťany nastávají nejvýznamnější svátky v roce – Velikonoce a Ježíšovo zmrtvýchvstání. Foto: Wikipedia

Za pár dní budou Velikonoce (10. dubna), nejvýznamnější křesťanský svátek v roce a připomínka zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Možná to bude 1990 let od této události.

Ale možná je vše úplně jinak.

I když slavíme Kristovo narození (Vánoce), ačkoliv se zřejmě nenarodil v zimě, a i když si připomínáme jeho smrt (Velikonoce), třebaže možná na kříži vůbec nezemřel, je pro někoho celá záležitost kolem syna Božího jeden veliký mýtus a podvod, zato pro jiné nezpochybnitelné dogma.

Faktem je, že určité artefakty nalezené na „správných“ místech a „správně“ staré, stále více přesvědčují odborníky, že něco pravdy na tom být může.

Zatímco některé teorie tvrdí, že Ježíš Kristus byl pouhým člověkem, který přežil ukřižování a odešel – snad do Indie – a tam i zemřel, jiné prameny hovoří o tom, že se jednalo o obyčejného proroka, který nikdy nebyl ukřižován, a proto ani nemohl vstát z mrtvých.

Nejčastěji se ale jeho jméno skloňuje v souvislosti s Mesiášem, který hlásal příchod Božího království a Spasitele lidstva.

Snahám nalezení nesporného svědectví o tom, že Ježíš Kristus skutečně existoval, zasvětilo celý profesní i soukromý život mnoho vědců, historiků i laiků.

Důkazů je sice žalostně málo, ovšem některé archeologické nálezy z doby před 2000 let vydávají svědectví, že opravdu šlo o reálnou osobu.

Otázka je – dá se dnes z historických pramenů opravdu zjistit, jak to ve skutečnosti s Ježíšem bylo?

Kazatel v synagoze

V roce 2015 odkryli archeologové v Izraeli ruiny starověké synagogy z 1. století, jejíž útroby potvrzují určité části Nového zákona i historická fakta ohledně samotného Krista.

Vzrušující objev byl proveden na archeologickém nalezišti Tel Recheš v oblasti Dolní Galileje poblíž hory Tábor.

Stáří ruin spadá do 70. až 80. let po Kristu, tedy zcela konkrétně do doby, kdy Římané už poněkolikáté zaútočili na Jeruzalém a další místa v tomto regionu.

Nález dokládá, že v synagoze Ježíš kázal, alespoň tak to tvrdil jeden z vedoucích výzkumu, Motti Aviam z Institutu pro archeologii oblasti Galileje:

„Toto je zcela první objevená synagoga venkovské části Galileje, která dotvrzuje historickou informaci, kterou známe z Nového zákona.

Že Ježíš sloužil a kázal v synagogách v galilejských vesnicích.“ Záznamy, nápisy a fresky, které intenzivně zkoumají, hovoří podle archeologů jasnou řečí.

Přesto to stále není ten naprosto nezpochybnitelný důkaz.

Pilát – Ježíšova Nemesis

Podobné je to se studií britského archeologa Kena Darka, který se domnívá, že našel v Nazaretu základy domu z 1. století, kde MarieJosefem mohli vychovávat svého synka.

Dům působí, jako by byl vyřezán do pískovce a jeho součástí je série obytných místností, schodiště a zápraží. Dle Darka byl posléze poblíž tohoto příbytku postaven kostelík, v němž se mj. našlo prameniště vody a zbytky po dvou hrobkách.

Poněkud slibnější je nález podstatně staršího data. V roce 1961 objevili archeologové fragment kamenné stély s latinským nápisem:

Pontius Pilatus, prefekt Judeje… vytvořil své… a věnoval jej augustiánským bohům.“ Bylo to tehdy pozdvižení, vždyť první a do té doby i poslední zmínka o Pilátovi pocházela – z Nového zákona!

Jusephus zanechal významné poznámky o první židovské válce v letech 66-70. Foto: Repro
Jusephus zanechal významné poznámky o první židovské válce v letech 66-70. Foto: Repro

Spisy židovské, římské, arabské…

Ještě průkaznější jsou nalezené písemnosti římsko-židovského kněze, učence a historika z 1. století známého jako Josefus (37/38–100), který ve svých spisech zmiňoval Ježíše hned na několika místech a při různých příležitostech.

Mimochodem – Josefus se narodil v Jeruzalémě a zemřel v Říme.

Jedna pasáž hovoří dokonce o popravě jistého „Jakuba, bratra Ježíše, známého jako Kristus/Mesiáš“. Historici i archeologové se domnívají, že Jakubovy ostatky byly po exekuci umístěny do tzv.

kostnice (osuárium), vápencové schrány (jakési tehdejší rakve), a pohřbeny – tyto praktiky se v tomto regionu dodržovaly dle historických důkazů nejméně v období let 20 až 70 našeho letopočtu.

Jakubovo osuárium bylo nalezeno v roce 2002 a na jedné jeho straně je aramejsky napsáno: Jakub, syn Josefův, bratr Ježíše.“

Jakubovo osuárium je 2000 let stará vápencová schrána pro uchování ostatků. Foto: Wikipedia
Jakubovo osuárium je 2000 let stará vápencová schrána pro uchování ostatků. Foto: Wikipedia

Arabské prameny

Roku 1971 byl nalezen arabský rukopis z 10. století: „Toho času žil jeden moudrý muž, který se jmenoval Ježíš. Jeho chování bylo dobré a byl znám jako ctnostný. A mnozí z Židů a z ostatních národů se stali jeho učedníky. Pilát ho odsoudil k smrti na kříži.

Ti však, kteří se stali jeho učedníky, neopustili jeho učednictví. Vyprávěli, že se jim zjevil tři dny po svém ukřižování a že byl živ. Snad to byl proto Mesiáš, o němž proroci vyprávěli podivuhodné věci.“

O Ježíšovi se zmiňuje i židovský Talmud (soupis rabínských diskusí, týkající se židovského zákona), který potvrzuje základní fakta o jeho životě. Podle něj byl počat mimo manželství, shromažďoval kolem sebe učedníky, rouhal se Bohu a dělal zázraky.

Římští politici

Asi 20 let po smrti Josephuse se o Ježíšovi zmiňují i římští učenci a historici Plinius mladší (63–113) a Tacitus (asi 55–115/120/124). Tyto informace časově odpovídají informacím z evangelií.

Plinius přinesl informaci o tom, že křesťané uctívali Krista jako Boha. Tacitus mluví o pověrčivých křesťanech, kteří trpěli pod prefektem Pilátem Pintským.

„Skrze lidskou pomoc, skrze dárky císaře, skrze oběti na uspokojení bohů se nedala vyvrátit špatná zvěst o tom, že požár byl založen z rozkazu.

Proto Nero, aby všemu udělal konec a utišil řeči, obžaloval jiné z tohoto zločinu, a trestal je nejkrutějšími mukami – ty, kteří byli kvůli svým zločinům lidem nenáviděni a byli nazýváni christiani.

Původce toho jména, Kristus, byl za vlády Tiberiovy popraven prokurátorem Pilátem z Pontia. Ač na okamžik potlačena, pověra ta vybuchla s novou silou, nejen v Judsku, odkud pochází, ale i v Římě, kde se sbírá z celého světa zlo a ohavnost.“

Málo dostatečných informací

Většina odborníků – ať už křesťanských či nekřesťanských – se shoduje v tom, že Ježíš Nazaretský skutečně kdysi žil, ale už se neshoduje v tom, že byl seslán nějakou vyšší mocí.

Třeba Marcus Berg, vysloužilý profesor religionistiky na Státní univerzitě v Oregonu, říkal:

„Přece jen známe určitá historická fakta o Ježíšovi – možná je jich méně, než si myslí křesťané, ale určitě je jich mnohem více, než si myslí skeptici.“

Paradoxní rovněž je, že byť jedno z největších světových náboženství vzniklo v jeho jménu, z historických dokumentů je patrné, že Kristus sám nic podobného nechtěl.

„Ježíš toužil nastartovat určitý nový myšlenkový proud v rámci samotného judaismu, kterému byl bytostně oddán,“ vysvětloval Berg.

Mesiášem, tedy pomazaným (vyvoleným) spasitelem, byl Ježíš otitulován až po své smrti a Berg má za to, že se v té době vzpomínka na jeho kázání a učení jeho následovníkům poněkud vymkla z rukou.

Právě v této chvíli se začal pravdivý Ježíšův život a poslání halit do nepropustné mlhy legend a mýtů.

Berg k tomu dodává: „Nezemřel za hříchy tohoto světa, ale byl zavražděn silami, které opanovaly jeho svět. A jeho učedníci v jeho skonu našli svůj vlastní význam.“

Zastánci a posměváčci

Dle biblického učence a náboženského skeptika Josepha Atwilla (*1950) se sice Ježíš za života sám označoval za proroka, ale přízviska jako mesiáš, Boží syn, Pán a podobně, jsou již konstrukcemi a aktivitami jeho následovníků.

Atwill osobně má za to, že Ježíš a jeho příběh byly výmyslem Římanů k větší kontrole jejich poddaných.

„Křesťanství může být považováno za náboženství, ale v prvé řadě bylo vymyšleno a užíváno jako systém myšlenkové kontroly a vymývání mozků ve snaze podrobovat si stále více otroků.

S tím, že sám Ježíš svým učením rozhodl o jejich pokoře a porobě,“ dodává tvrdé stanovisko Atwill.

Dávalo by to smysl. Vždyť židovské sekty v tehdy Římany okupované Palestině přece očekávaly nikoli pokorného, ale řádně ohnivého, bojovného mesiáše, což v důsledku vedlo k nepokojům a narůstajícím problémům.

Zvláště, když se Řím nebyl schopen s těmito obtížemi vyrovnat tradičními prostředky. A tak dal Řím nepokojným občanům to, co chtěli, a na oplátku po nich chtěl, aby dodržovali římský právní řád.

„A tak začal příběh o mírumilovném spasiteli,“ říká jízlivě Atwill.

Dle Bible Ježíš skutečně razil z dnešního pohledu až nepřirozený pacifismus a nabádal Židy, nechť „dají císaři, co je to císařovo.“

Černé na hliněném

Atwillův silně odmítavý postoj již k samotné existenci Ježíše jako člověka z masa a kostí, jako by v sobě skrýval obavu.

Kdyby totiž tento fakt připustil, mohl by být z druhé strany zavalen útočnými reakcemi typu „Pokud tedy Ježíš žil, mohl mít i božský původ. Všechno je možné!“

Vše záleží na úhlu pohledu a výši hladiny víry.

Odhlédneme-li od genealogických studií v evangeliích Matouše a Lukáše, co ještě mají historici v rukávu? ‚

Známe spisy již několikrát zmiňovaného Tita Flavia Josefa, respektovaného historika 1. století. Výše zmíněné citace ovšem nepocházejí z jeho původních, 2000 let starých děl – z té doby se žádné písemnosti tohoto typu nenašly.

Zdrojem jsou manuskripty jeho děl Dějiny židovstva a Židovská válka ze 14. a 15. století. Není třeba zpochybňovat jejich historickou autenticitu, ale originál to prostě není.

V knize 18, ve 3. kapitole prvního zmíněného díla se lapidárně píše: „Ježíš byl moudrý učitel, který byl ukřižován Pilátem Pontským.“ Potíž je v tom, že o tomtéž se můžeme dočíst v každé druhé knize z oněch století.

Na druhou stranu, proč by se opisy Josefových děl doplňovaly jeho originální práce o jakési kontroverze, které byly v té době obecně přijímány jako neotřesitelný fakt?

Babylonský talmud je literární dílo sestávající z mišny a gemary. Gemara je výsledkem téměř 300 let diskuzí. Foto: Jewish Muzeum
Babylonský talmud je literární dílo sestávající z mišny a gemary. Gemara je výsledkem téměř 300 let diskuzí. Foto: Jewish Muzeum

Jošua, Ješu a mnozí další

Zmínky o Ježíšovi lze nalézt u řady dalších středověkých i starověkých historiků, kromě už zmíněného Publia Cornelia Tacita a Plinia mladšího také u řeckého filozofa Lúkainose a mnohých dalších.

A co je pro seriózní bádání důležité – i ze zdrojů mimo křesťanský vliv.

Velký poprask svého času způsobilo intenzivní studium tzv. Babylonského talmudu, souboru rabínských dokumentů a spisů z období pozdní antiky (3.–5. století).

Soubor byl zkompilován mezi lety 70 až 450 a rovněž v něm se pár zmínek o tomto tajemném muži při troše dobré vůle najde. Zvláště tato: „V předvečer svátku pesach byl Ješu pověšen. Už čtyřicet dnů před exekucí dorazil posel a zaplakal:

‚Bude ukamenován, neboť prováděl kouzelnické obřady a magii a naváděl Izrael k odporu proti moci, k odpadlictví.‘“

Ješu? Podobně jako třeba Jošua je to transkripce jména Ježíš do hebrejštiny a takto jej tento židovský jazyk vyslovuje. Nejasná je rovněž zmínka o tom, že byl „pověšen“ (zavěšen). Přece  byl ukřižován.

Tyto termíny však byly v oné době synonymické, měly totožný význam. Třeba kapitola Galatským 3:13 uvádí, že „Kristus byl pověšen“ a Lukáš (23:39) užívá tento termín i v souvislosti s kriminálníky, kteří byli zavěšeni na kříž spolu s Ježíšem.

A zmínka o „ukamenování“? Optimisté praví, že Římané prostě změnili názor. Navíc i tento termín má povícero významů. V historickém světle je ještě důležitější druhá část textu – Ježíš byl považován za čaroděje a buřiče.

Což vše má úzkou souvislost i biblickými evangelii. Obvinění z čarodějnictví je ve shodě s míněním Farizejů, že Ježíš vyháněl démony, prováděl vymítání a další prostému člověku nepřípustné kousky…

Krypto-mýty i výmysly

Pokud by tedy Ježíš byl výmyslem křesťanského náboženství, proč by jej v menší či větší míře zmiňovala více než stovka starověkých i středověkých učenců a historiků?

Možná šlo jen o přebírání informací. I dnes jeden z pilířů moderní žurnalistiky stojí na pravidlu „dva a více zdrojů“. Co když učenci jen opakovali už napsané?

Opravdu mnoho dnešních dějepisců souhlasí s tím, že Nový zákon je relevantní historický dokument, který v neměnné podobě přecházel z dekády do dekády, ze století do století, aby vypovídal o něčem důležitém a… i o něčem neobyčejném.

I proto víme, že Ježíš byl… ukřižován, pohřben a znovu spatřen.

Avšak, co když Nový zákon je sice historie, ale – mytologizovaná?

Serióznímu výzkumu nepřispívají samozřejmě ani snaživci, kryptoarcheologové a dobrodruzi všeho druhu. Proto máme třísek z Kristova kříže utrpení, že by z toho byl strom. Desítky hřebů jako z kovárny, tolik trnů z Trnové koruny, že by to vystačilo na celý keř.

Vším, čím mohl být

Jistý rabín z chasidského, židovského hnutí, které vzniklo v 18. století, kdysi odtušil:

„Historický Ježíš – pokud tedy kdy žil – jistě mohl být mesianistickým králem, progresivním farizejem, prorokem, galilejským šamanem, perským učencem, mágem, helénským učitelem… ovšem nikoli vším dohromady.“

Skeptici prostě tvrdí, že takzvaný Ježíš Kristus byl jen výsledný efekt a nikoli příčina vzedmutí nové náboženské vlny.

Není sporu o životě

Faktem ke, že navzdory desítkám historických zmínek, se kromě biblických evangelií žádné jiné zdroje nevyjadřují o Ježíši, jako o nějakém výjimečném, „rozdílovém“ hráči ve jménu zbrusu nového duchovního poslání, a naděje pro veškeré lidstvo, natožpak o jeho božském původu.

Marcus Berg před časem shrnul tyto domněnky, otázky a teorie:

„Všechny dosavadní výzkumy svědčí v největší míře i tom, že Ježíš jako faktická osoba skutečně žil a jako i jiní nespokojenci oné doby z řad utiskovaného židovstva zcela po svém pobuřoval proti světské moci a nabádal k očistě ducha.

Jeho význam patrně nepřevyšoval ostatní podobné proroky a vizionáře, ať už falešné, či více charismatické, a byl pozdějšími historickými exkurzy shodou příznivých okolností pasován za skutečného mesiáše se vší možnou pravdou i mytologickým balastem okolo.“

V takovém případě Bible nemůže být brána jako nezpochybnitelný důkaz.

P.S.: Takže odpověď na otázku z úvod:

Ježíš pravděpodobně žil, ale dnes už nikdo nemá šanci zjistit, kdo skutečně byl.

Zbývá jen víra…

Foto: Wikipedia, Repro, Jewish Muzeum
Související články
Historie
Jak se zrodila knížka: Od tabulky a svitku ke složkám
Potřebu zaznamenávat svoje převratné myšlenky a předávat je dalším generacím má lidstvo už od pradávna. Od té doby, co se dokážeme mezi sebou dorozumívat, rozvíjí se první pokusy o zápisy. Kdy se zrodila první knížka a jak získala dnešní podobu? Tentokrát nebudeme zkoumat, které literární dílo je první – často se uvádí Epos o Gilgamešovi […]
Historie
Napoleon I. Bonaparte zakazoval svým kuchařům vedlejší příjmy
Francouzi jsou známí labužníci, jeden z těch nejproslulejších je ale původem Korsičan. To ovšem nic nemění na tom, že si nechává servírovat vybrané delikatesy. Hádáte, koho máme na mysli? Ano, řeč je o francouzském císaři Napoleonovi I. Bonapartovi (1769–1821). Jeho oblíbený kuchař Lebeau je expert na paštiky a pečivo a Napoleonu Bonapartovi dělá, co mu na […]
Historie
Vy se nám ještě hodíte! Členové SS, které si „zrecyklují“ Spojenci
Vězně z Osvětimi nakazí morem, malárií i tyfem, testuje si na nich vývoj nervových plynů a Hitlerovi slibuje zázračnou biologickou zbraň. Roku 1947 stojí před soudem. Obvinění? Mnohdy smrtící experimenty na lidech a cílená eutanazie. O vině není pochyb. Přesto jí bude zproštěn. Na Kurta Blomeho (1894–1969) mají zálusk Američané. Operace Overcast má za úkol […]
Historie
Guvernérova smrt: Psychické problémy, politické tlaky, či úkladná vražda?
Z osamělého srubu na odlehlém místě tennesseeské divočiny se uprostřed noci ozvaly výstřely. Ráno našli umírajícího Meriwethera Lewise, slavného badatele a guvernéra Louisianeského teritoria. Lewis trpěl hlubokými depresemi. Spáchal sebevraždu – nebo ho zavraždil někdo jiný? Když 11. října 1809 zemřel ve věku třiceti pěti let Meriwether Lewis, celá Amerika ho oplakávala jako národního hrdinu. […]
reklama
historie
1. světová válka: Zhroucení Ústředních mocností
Ve vyčerpaném německém zázemí propukla s pokračujícím postupem vojsk Dohody k Berlínu revoluce. Německé císařství už nebylo schopno čelit nejen tlakům bojů na frontě, ale ani tlakům zevnitř. Sílily nejen vzpoury vojáků, ale i prostých lidí a komunisticky naladěných skupin obyvatel. To všechno mělo za následek zhroucení Německého císařství a abdikaci císaře Viléma II. Němečtí spojenci, […]
Varnský zlatý poklad: Nejstarší z nejstarších
Je to tolik zlata, že muzeum musí pro vystavení těch nejhezčích kousků vyčlenit rovnou tři velké sály. Jsou tu šperky, posmrtné masky, sošky zvířat, pazourkové čepele, měděná dláta nebo kladiva, korálky, keramika, náramky ze skořápek měkkýšů i mušle samotné. A na počátku tohohle nálezu není nic jiného než obyčejný hlad. „Máme málo konzerv, Raycho,“ směje […]
Napoleon I. Bonaparte snídal sám a bitvy zajídal kuřetem
Napoleon I. Bonaparte snídá později dopoledne. Co se bude podávat? Jak vypadá císařské menu? Především se musí akorát teplé. Vzhledem k tomu, že se je ho ranní slyšení někdy protáhnou, kuchaři na to mají fígl. Jídla pro císaře Napoleonovi I. Bonapartovi (1769–1821) jsou v zakrytých nádobách ponořených do horké vody. V půl desáté se servíruje polévka, příkrmy, z hlavních […]
Lukrécie Borgia: Krásná, chytrá a nešťastná…
Nádherné lokny vlasů jí padají až pod hýždě, alabastrová pleť nemá vadu a dokonalé poprsí ruší snění všech mužů, kteří se s ní setkají. Na koho upře své velké, oříškové oči, ten se v nich utopí. Lukrécie (1480–1519) platí za nejkrásnější ženu své doby. Mluví se o ní jako perle renesance… a také jako o […]
reklama
lifestyle
Kim Čong-il a Mao Ce-tung: Extrémní chutě a nechutné návyky
Zatímco severokorejský vůdce Kim Čong-il utrácel miliony za gurmánské pochoutky, čínský předseda Mao Ce-tung se odmítal mýt. Jaké byly jejich nejbizarnější stravovací návyky? Kim Čong-il: Gurmánský vůdce vyhladovělé země Severokorejský despota Kim Čong-il (1941–2011) se naopak příliš zpátky nedržel. Zatímco země se kvůli jeho programu militarizace potýkala s obrovskými ekonomickými problémy a probíhal tam hladomor, […]
3 labužnické hostiny v historii: Vegetariánská, šlehačková a císařská
Každý má rád něco jiného. Na čem si pochutnávaly oblíbené historické osobnosti? Někdo se obešel bez masa, jiný nedal dopustit na sladké lahůdky a při významných událostech se konaly opravdové hody s vysokým rozpočtem. Zatímco třeba prorok Mohamed propaguje kvalitní maso v jídelníčku a užije si ho na hostinách naplno, jiní slavní strávníci ho odmítají. Zřejmě prvním […]
Vynášení Morany: Se zimou se musí zatočit!
Když začne rašit tráva, rozkvetou květiny a stromy i keře se obalují listím, cítíme, jak z nás spadne zimní letargie. Najednou je nám veseleji, máme lepší náladu a těšíme se na měsíce plné slunce. A co teprve naši předkové, kteří žili v těsném sepětí s přírodou: pro ty to byla příležitost k oslavě! Temné a […]
Na dvoře Ludvíka XIV.: Servíruje se bešamel a vidlička je ďáblův nástroj
Lžíce, vidlička a nůž, to je základ příboru, který běžně používáš u stolu. Tušíte ale, že to zdaleka není samozřejmost? Cesta vidličky k jídelnímu stolu byla docela složitá a ještě v 18. století se ještě leckde musíte obejít bez ní. Třeba u královského stolu.  Na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715), přezdívaného „král Slunce“ se […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dulce: Dobrota, které neodoláte
panidomu.cz
Dulce: Dobrota, které neodoláte
Ta dobrota se jmenuje dulce de leche a možná už jste ji objevili v obchodech. Ale nepochybujte o tom, že doma připravená bude ještě lepší. Název je španělský a znamená jednoduše „mléčná sladkost“. Původ ovšem není úplně jednoznačný, o autorství této receptury se pře hned několik latinskoamerických zemí a k tomu Francie, kde se traduje,
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Kouzlení s vodou z potoků a studánek
nejsemsama.cz
Kouzlení s vodou z potoků a studánek
Voda má v magii zvláštní místo. Má jedinečné vlastnosti, které pro vás mohou být nejen zdrojem osvěžení, ale i duchovní síly a léčení. Voda z potoků a studánek má moc přinést do vašeho života pozitivní změny a obnovit vaši energii. Využitím těchto přírodních zdrojů v magii můžete obohatit své rituály a přinést do svého života větší harmonii a klid. Je důležité
Ten můj chlap je prostě báječný
skutecnepribehy.cz
Ten můj chlap je prostě báječný
Jsem holka Štěstěny, tvrdila moje máma, když jsem doma představila Mirka. Mohla na něm oči nechat. To nadšení ji neopustilo nikdy. Myslím, že mi trochu záviděla, ale nikdy jsem jí to neřekla. Tátu měla ráda, ale co si pamatuji, tak jsme s Mirkem byli zamilovaní mnohem víc. Jsme spolu moc rádi Tehdy byla jiná doba, když
Září Svobodová díky nové lásce?
nasehvezdy.cz
Září Svobodová díky nové lásce?
Přestože jí osud připravil až příliš kruté momenty, nikdy nepřestala věřit, že bude znovu šťastná. Sympatická herečka ze seriálu Ulice Ilona Svobodová (64) se má už několik týdnů potkávat se stejně
Hříbková omáčka
tisicereceptu.cz
Hříbková omáčka
Královskou houbou českých lesů je pravý hřib. Suroviny 400 g houby 1 větší cibule 2 lžíce másla 200 ml šlehačky 100 ml zakysané smetana 1 bobkový list 5 kuliček nového koření petrželka ne
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Stinná stránka rozvinutějších mozků: rychleji stárnou
21stoleti.cz
Stinná stránka rozvinutějších mozků: rychleji stárnou
Lidský mozek, více než jakýkoliv jiný orgán, odlišuje náš druh od ostatních. Během posledních přibližně sedmi milionů let se jeho velikost a složitost výrazně zvýšila, což nám umožnilo používat jazyk,
&Beyond: Nezapomenutelné safari napříč východní Afrikou pro romantiky i dobrodruhy
iluxus.cz
&Beyond: Nezapomenutelné safari napříč východní Afrikou pro romantiky i dobrodruhy
&Beyond, světově uznávaný lídr v oblasti luxusní ekoturistiky, představuje své rozmanité portfolio safari lodgů a kempů ve východní Africe. Jako lídr v oblasti zodpovědného cestovního ruchu organi
Dechberoucí „katedrála“ v oblacích
rezidenceonline.cz
Dechberoucí „katedrála“ v oblacích
Třípodlažní penthouse na vrcholu nejvyššího věžáku severně od 72. ulice v New Yorku „patřil“ jednomu z protagonistů populárního seriálu, mapujícího život milionářské rodiny Royových. Jakkoliv jsou jejich osudy fiktivní, nemovitosti, v nichž „žijí“, jsou velmi reálné. Ohromující luxusní byt s pěti ložnicemi, čtyřmi koupelnami a výhledem na Husdon Yards je přitom jenom jednou z nemovitostí
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz