Jakmile vstoupíte do dnes již slavného domu patřícímu rodině Winchesterových v Kalifornii, zamrazí vás. V této rezidenci vedou schody do stropu a nachází se tu i mnoho slepých dveří.
Sídlo bylo prý vystavěno na objednávku zlých duchů, kteří ho údajně dodnes neopustili.
Elegantní žena oblečená v černých šatech vede zapálený rozhovor s podivínským mužem. Jde o spiritistu Adama Coonse z amerického Bostonu, kterého Sarah Winchester (1840–1922) před pár dny vyhledala.
V její rodině totiž došlo v poslední době k několika tragédiím. Na vrozenou nemoc zemřela její malá dcera Annie. A po ní odešel i manžel, dědic zbrojařského impéria William W. Winchester (1837–1881). Ten zemřel na tuberkulózu.
Čerstvá vdova se domnívá, že její rod je prokletý, což spiritista obratem potvrzuje. Jeho slova se však poslouchají jen těžce. Za kletbu prý může právě zbrojařský podnik, kde se vyrábějí revoluční opakovací pušky zvané winchesterovky.
Sarah Winchester se totiž údajně rozhodly pronásledovat duše lidí, kteří byli touto puškou zabiti. Spiritista vdově radí, aby pro ně postavila dům. Jasně jí říká: „Dokud budeš stavět, tak pro tebe nepřijdou.“
Stavba domu hrůzy
Sarah Winchester je přesvědčená, že po Annie a Williamovi je na seznamu smrti ona. Její strach nabývá takových rozměrů, že prodává rozsáhlý rodinný majetek a stěhuje se z Connecticutu do kalifornského města San José, kde kupuje pozemek s malým domečkem.
Z něj se zanedlouho stane gigantické bizarní sídlo, o kterém si bude vyprávět celá Amerika. Jeho stavba započne v roce 1884. Žena najímá desítky dělníků, kteří musejí pracovat 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.
Nechce ale postavit klasické sídlo, přeje si vybudovat labyrint, ve kterém v případě potřeby unikne rozezleným duchům. A tak vznikají pokoje s tajnými vchody, kde stačí zmáčknout tlačítko a můžete prchnout do jiné místnosti s různými pastmi.
Některá schodiště vedou do stropu, okna slouží jako únikové otvory, zábradlí či různé sloupky jsou stavěny vzhůru nohama a v několika pokojích jsou umístěny komíny či slepé dveře. Jde o rozmar pološílené ženy? Nebo snad o nutnost, kterou si skutečně přejí duchové?
Temná třináctka
Nestačí, že je dům bludištěm, v němž se vyzná už jen sama Sarah. Příběh má ještě několik dalších tajemných okolností. Vdova je fascinována numerologií a zejména pak číslem 13. To se v domě objevuje na řadě míst.
Najdeme zde například 13 koupelen, mnoho oken má 13 okenních tabulek, ve svícnech je 13 svící a tak dále. Mysticky působí i sama Sarah. Svoji tvář totiž prý neustále skrývá pod temným závojem, takže jí nikdo nevidí do tváře.
Co se stalo s jejím obličejem, to nikdo neví. Jisté však je, že se žena stále hlouběji ponořuje do své víry v onen svět. Uprostřed domu nechává zbudovat místnost pro spiritistické seance a pravidelně tu prý komunikuje s dobrými duchy.
Ti jí také údajně radí, jakým způsobem má stavba pokračovat. Pokud by Sarah mluvila pravdu a skutečně navázala kontakt s druhým břehem, byla by pomsta obětí pušek winchesterovek dokonalá.
V obrovské stavbě postupně mizí i velkolepý rodinný majetek a vdova pomalu, ale jistě přichází o rozum.
Rozzlobili se duchové?
Postupem času se zdá, že Sarah už chce komunikovat pouze se záhrobím. Okolo stavby nechává vysázet vysoké cypřiše, aby na pozemek nikdo neviděl, a stále častěji se zavírá do „duchařského pokoje“.
Zde údajně přízrakům dokonce servíruje jídlo a pití v nádobí ze zlata. Trpěla snad žena nějakou psychickou poruchou? Nebo si svými činy skutečně naklonila zemřelé? Možná si přece jen jistou ochranu zajistila.
V dubnu roku 1906 totiž město zasáhne silné zemětřesení a část stavby se zbortí. Sarah přitom zůstává uvězněná po několik hodin v jedné ze svých ložnic. Když se konečně dostane ven, je šťastná, že duchové ušetřili její život.
Domnívá se však, že jí zemětřesením dali najevo svou nespokojenost se stavbou. Nechala totiž dělníky, aby se věnovali hlavně stavbě přední části domu a sama strávila spoustu času zařizováním interiéru a dekorováním.
Po pohromě tedy přikazuje, aby nedokončené přední křídlo nechali být, nepřeje si ani opravit zbořené části stavby a rozhodne se dům nadále stavět do šířky. Podaří se jí však navždy umlčet i démony, kteří ji pronásledují?
Stavba je dokončena
Po zemětřesení se Sarah stěhuje do domu v Athertonu v Kalifornii a rezidenci v San José jen občas navštěvuje. Stavba však i nadále pokračuje, a to až do roku 1922, kdy Sarah umírá.
Příčinou smrti je srdeční selhání během spánku, takže je konec jejího života bezbolestný a klidný. Po 38 letech utichají kladiva na její rezidenci, která má nakonec 160 pokojů, 10 000 oken a 2000 dveří. Duchové si pro ni tedy skutečně nepřišli.
Setkala se s nimi na onom světě? Sarah po sobě zanechává závěť rozdělenou na 13 částí, kterou 13krát podepisuje. Mystický dům přenechává své neteři Marianě Marriott. Ta ho však dá do dražby. Dnes je sídlo turistickou atrakcí.
Tak trochu zůstává záhadou, jak to vlastně vypadalo uvnitř, protože nábytek byl prodán a za života Sarah Winchester odsud nebyly pořizovány snímky. Vypadá to však, že jedno zůstalo při starém. Duchové dům neopustili.
Paranormální jevy trvají
Je konec 20. století a v domě se denně konají turistické prohlídky. Jednoho rána, ještě než v sídle opět vypukne ruch, sem přichází údržbář. Míří do takzvaného sálu ohňů, kde se nachází několik krbů.
Vyleze na žebřík a dá se do práce, když vtom mu někdo zaklepe na rameno. Muž se ohlédne, ale v místnosti nikdo není. „To jsem blázen,“ zamumlá si pod vousy, ale vrátí se ke své činnosti.
O chvíli později už do něj zase cosi prudce vrazí, jako by se ho to snažilo odstrčit. Údržbář je přesvědčen o tom, že do místnosti vstoupili někteří z duchů dávných obětí winchesterovky, kterých se Sarah tolik bála.
„Dobře… chápu, nechcete, abych tu byl, odcházím, nechte mě prosím už být,“ říká překotně a couvá ke dveřím. U krbu si dokonce zapomene svoji tašku s nářadím. To je jeden z duchařských příběhů z posledních let, které se o domě vyprávějí. Lidé jsou tu prý svědky celé řady dalších nadpřirozených úkazů.
Co řekl duch Sarah?
Návštěvníci rezidence Winchesterových nejčastěji popisují zvuk kroků z prázdných chodeb, hudbu vycházející ze zavřeného piana, náhlé a velice prudké otevírání oken či dveří, vůni jídla, které ale nikde není, či samovolné zapínání alarmu.
Slavný je rovněž přízrak dělníka, který stále pracuje na stavbě jako před více než sto lety. Místnostmi se prý dokonce rozléhá zvuk jeho nástrojů. Říká se také, že v domě je stále přítomen i přízrak samotné Sarah.
Současná průvodkyně Samantha jednoho dne přivádí výpravu turistů do takzvaného sedmikráskového pokoje, v němž byla Sarah uvězněna během zemětřesení v roce 1906. Najednou však prý uslyší za dveřmi hlasitý povzdech.
Otevře je a v temné chodbě údajně pozoruje vzdalující se mlhavou temnou postavu. Šlo snad o majitelku rezidence?
Ve druhé polovině 20. století přichází do domu také slavná americká senzibilka Sylvia Browne (1936–2013) i s televizním štábem a provádí zde spiritistickou seanci. Duch Sarah se jí prý okamžitě ozve a říká:
„Kdo jsou ti lidé a co dělají v mém domě?“ Pokud je to pravda, znamená to, že žena zůstala ve svém sídle uvězněna i po smrti? Anebo je celý příběh o strašidelném sídle a nešťastné osamělé vdově přikrášlen, aby sem nalákal co nejvíce turistů?
