Davy návštěvníků se tísní před prostorným výběhem. Rodiče zvedají své ratolesti nad hlavu. Důvod? Barcelonská zoo dnes poprvé vypustí gorilu a ne ledajakou. Sněhová vločka nemá své jméno pro nic za nic. Je totiž jediným zdokumentovaným albinským exemplářem svého druhu!

Nikdo tehdy netuší, že katalánský zoolog Jordi Sabater Pi (1922–2009) při svých toulkách Afrikou, narazí na přelomový objev. Gorila jménem Sněhová vločka zaujme celý svět a stane se maskotem Barcelony. Nechybělo málo a její příběh mohl skončit tragicky.

Výhodný obchod

Lovec Benito Manié se prodírá koncem října 1966 porostem na předměstí města Nko, které leží v Rovníkové Guineji. V dálce něco zašustí a vzduch protnou výstřely, výsledkem je mrtvá gorila.

Na politováníhodné situaci by nebylo nic divného, kdyby z houští nevykouklo mládě s modrýma očima a sněhobílou srstí! Zželí se mu ho a odnese se si ho domu. Chlubí se kamarádům a informace se dostane právě až ke španělskému zoologovi.

Muže přemluví a za 20 000 peset vzácné zvíře koupí. Radostně píše do barcelonské zoo, pro níž pracuje, že našel neobvyklou gorilu. V listopadu 1966 už dvouroční mládě, jenž nejdříve dostává jméno Nfumu Ngui (v překladu Bílá gorila), putuje do Španělska.

Ošetřovatel ho překřtí na Sněhovou vločku, španělsky Copito de Nieve. Vzácný exemplář se stane senzací, objeví se například na titulní straně časopisu National Geographic!

Po karanténě ho ve své pracovně přivítá tehdejší barcelonský starosta José María de Porcioles (1904–1993). Novináři tvrdí, že během setkání vystrašené mládě potřísní jedno z křesel.

Památka ve hvězdách

Novým domovem se mu stává právě místní zoo. Vědci mají jasno, Sněhová vločka trpí albinismem, tedy nemocí, kterou způsobuje porucha tvorby barviva melanin. Gorila také špatně vidí a straní se slunečnímu svitu.

„Pozorujeme zvýšenou aktivitu očních víček, mrká až 20krát za minutu,“ uvádí v jednom z dokumentů.

I přesto všechno ho návštěvníci milují a ředitel zoo na něm staví celé PR. Během života Sněhová vločka zplodí na 20 potomků, ani jeden ale netrpí stejnou nemocí. Jediným zábleskem je pravnuk N´Kou, který má růžové prsty.

Život gorily poklidně plyne až do roku 2001. Začne být apatický a straní se ostatním. Ošetřovatelé mu udělají testy a zjistí smutnou zprávu. „Sněhová vločka trpí rakovinou,“ referuje katalánský tisk.

Jeho stav se začne zhoršovat a nepomáhají ani léky tišící bolest. Nakonec musí Pi udělat nejtěžší rozhodnutí – samce čeká eutanazie. Ještě 24. listopadu 2003 se s ním přijdou rozloučit tisíce návštěvníků, poté míří do věčných lovišť.

Nikdy na něj nezapomenou, připomínkou je asteroid Copitu, který objeví astronom José Manteca (*1959) jen pár dní před odchodem milované gorily.