Když Maruška říká královskému tatínkovi „Mám tě ráda jako sůl“, velmi dobře ví o čem mluví. Kdyby král studoval dějiny, věděl by to taky.

Není to jen běžné koření, které najdete na každém jídelním stole. Není jen důležitým prvkem stravy lidí, zvířat a dokonce i mnoha rostlin. Je jedním z nejúčinnějších potravinářských konzervantů a její průmyslové využití je téměř neomezené.

Je to surovina, která píše dějiny, mění osudy národů a rozhoduje o výsledku válek. V minulosti je vyvažována zlatem, slouží jako platidlo a stává se příčinou válek. Najdete ji v řadě pohádek, Bible je plná citátů o soli a v mnoha kulturách je součástí řady rituálů.

Vítají se s ní hosté i zahánějí zlí duchové.

Místo žoldu sůl

Lidé ji znají a používají už od pravěku. Nejstarší spis jehož součástí je i pojednání o soli pochází z Číny a je staré více než 4700 let. Je součástí egyptských náboženských rituálů i cenným obchodním artiklem Féničanů.

Maurští kupci prodávají sůl za zlato v poměru gram za gram. Mnohé africké kmeny používají sůl jako platidlo a také římští legionáři často dostávají žold ve formě soli místo sesterciů. Jde to takzvané salarium argentum, od něhož je odvozeno také anglické slovo pro výplatu (salary).

Neplatí to však jen pro angličtinu, vždyť i u nás je termín „solit“ synonymem pro placení.

Kdo solí, ten jede

V Evropě se díky solnému monopolu stávají ekonomickou velmocí Benátky, ve válkách se blokáda obchodu se solí stává velmi účinnou formou nátlaku, která rozhodne o výsledku nejedné války. Díky konzervaci pomocí soli mohou vyrazit na moře objevitelské výpravy, které pomáhají objevovat svět, včetně obou amerických kontinentů.

Ve Francii, která je významným producentem soli, se gabella, daň uvalená na různé zboží, postupně omezuje pouze na daň ze soli. Ta postupně dosahuje astronomických výšin a nedostatek soli se stane jedním z kamínků laviny, která se utrhne v podobě Francouzské revoluce.

„Z původního čtrnáctinásobku výrobních nákladů soli v roce 1630 vzrostla do roku 1710 až na stočtyřicetinásobek!“ upřesňuje ve své knize o soli francouzský chemik, profesor Pierre Laszlo (*1938). Zkrátka kdo má sůl ten jede.

Své o tom ví Mali, které se během 13. století vypracuje v největší africké obchodní impérium, i Mahatma Gandhí(1869-1948) který úspěšně využije sůl a daň ze soli v boji za nezávislost Indie na Británii.

Jeho slavného solného pochodu se v roce 1930 účastní přes 100 000 lidí.

Bez soli se válčit nedá

Sůl je významnou strategickou surovinou i pro vedení války. Je potřeba k léčbě ran, konzervování potravin, pro koně i k činění kůží a výrobě bot. A právě nedostatek soli hraje důležitou roli například v americké občanské válce a svým způsobem rozhodne o jejím vítězi.

Protože i když jídla není nedostatek, bez soli ho nelze uchovat, aneb jak pravil generál William Tecumseh Sherman (1820–1891): „Jen armáda se solí je schopna uživit své muže.“ A Sever má bohužel, pokud jde o sůl, monopol.

Vnitrozemský obchod je přerušen a díky úspěšné námořní blokádě se Konfederaci soli kriticky nedostává, což vede k nejen k nedostatku potravin a početnímu omezení jižanské armády, ale také k podkopání morálky Konfederace a po čtyřech letech bojů k její porážce.

Bez soli to zkrátka nejde.