Na podzim roku 1944 se 1. československý armádní sbor po těžkých bojích v okolí  Dukelského průsmyku ocitnul na hranicích okupovaného Československa. Čekal je ale těžký boj, než mohli vstoupit do své vlasti.

Českoslovenští vojáci v SSSR prošli do současné doby několika operacemi, včetně bitvy o Kyjev, kde se významně zasadili o úspěch celé ofenzívy v rámci 1. čs. samostatné brigády.

Navzdory předchozím úspěchům teď ovšem na ně čeká daleko těžší úkol, než který jim připadl v roce 1943.

Uspěchané přípravy

Celá Karpatsko-Dukelská operace, která trvá téměř dva měsíce od 8.9. do 28.10. 1944, je reakcí na Slovenské národní povstání, které začalo 29. srpna 1944. Sovětské vrchní velení ,,Stavka“ zpočátku nemá zájem o dobývání Dukelského průsmyku ani přilehlých oblastí Karpat, neboť se jedná o terén, který je velmi nevhodný pro útočné operace.

Předpokládá se, že bude nejvhodnější celou oblast obejít a německé síly ze strachu z obklíčení nakonec bez boje ustoupí na západ.

Situace okolo SNP ovšem má za následek to, že část 1. a zbytky 4. ukrajinského frontu I. S. Koněva (1897 – 1973) dostala za úkol překročit v tomto směru Karpaty a pomoci tomuto povstání.

Na přípravu celé operace dostává velení pouhé 4 dny, což se velmi negativně projeví na průběhu celé akce a také na utrpěných ztrátách. Sám Koněv o operaci prohlašuje ,,To bude pěkný bordel!‘‘ Maršálova slova se záhy po začátku operace potvrzují.

Pomalý a trnitý postup

1. československý sbor se pod velením gen. Jana Kratochvíla (1889 – 1975) útoku účastní ráno 9. září v druhém sledu.

Postup je velmi pomalý, neboť prvnímu sledu sovětské armády se nepodařilo dobýt město Krosno, které bylo důležitým komunikačním centrem pro další postup. Sbor tak musí postupovat po lesních cestách okolo města. Ještě tentýž den se odehrává katastrofa.

Sbor se u obce Bóbrka nachází v pochodové formaci, protože se mylně domnívá, že oblast je již obsazena Rudou armádou. To se ukáže jako tragický omyl, neboť na místě čeká zakopané německé dělostřelectvo a pěchota.

Následný palebný přepad a útok německé pěchoty rozpoutá zmatek a výsledkem jsou značné ztráty 1. a 3. brigády, kdy je ztraceno přes 600 mužů. První formace je citelně oslabena a druhá přestala být bojeschopná.

Panika a změny vedení

Objevují se i případy útěků z boje, kterým se českoslovenští velitelé na několika místech pokoušejí zabránit i střelbou do vlastních mužů.

Velitel praporu Ondřej Kvapil se nejprve snaží své muže přimět, aby drželi pozice, následně samopalem střílí nad hlavy svých vojáků a když ani to nezabere, střílí dávkami i do svých prchajících vojáků.

Taková reakce se může jevit jako extrémně přehnaná, má nicméně své opodstatnění.

V případě, že by spolubojovníci v týlu zpozorovali větší množství těch, co utíkají opačným směrem postupu, mohlo by to zapříčinit paniku, která by mohla zachvátit celý sbor a obrátit jej na spěšný ústup.

Po tomto debaklu maršál Koněv odvolává z funkce dosavadního velitele 1. čs. sboru a velení se ujímá br. gen. Ludvík Svoboda (1895 – 1979).

Tvrdé boje o Dukelský průsmyk

Od 10. září probíhají tvrdé střety v druhém pásmu německé obrany o město Dukla. Za cenu značných ztrát se společně se sovětskými vojáky podaří město osvobodit.

Hlavním cílem nicméně není město, nýbrž kóta 534, která je centrem německé obrany v oblasti a její obsazení trvá až do 20. září. Krveprolití a prožité hrůzy dokládá svědectví veterána východní fronty Bohuslava Anděla, který se operace účastnil.

,,Byli lidi, kteří plakali a prosili: ,,Dobij mě, dobij mě, ať se netrápím. A to víte, že to nemůžete udělat.’’ Ztráty jsou značné, především v řadách velitelů. Sbor na konci operace přichází o 90 % svých důstojníků.

Dukelský průsmyk, kde se odehraje doposud nejtěžší střet, padne až 6. října. Postup československých a sovětských jednotek je velmi zpomalován úpornou německou obranou, špatným počasím a také nedostatečným zásobováním.

I přes tyto překážky se nakonec sbor přes Dukelský průsmyk probíjí a postupuje spolu s rudoarmějci v průběhu dvou týdnů o 15-20 km do hloubky německé obrany.

První osvobozenou obcí na území bývalého Československého státu se stává 6. 10. Vyšný Komárnik.

Přichází rozkaz ,,Zastavit‘‘

Koncem října je zcela potlačeno SNP. Jednotky, které jsou ještě bojeschopné, přecházejí na partyzánský styl boje. V tu chvíli se zastavuje i Karpatsko-Dukelská operace, jejímž hlavním cílem bylo povstání pomoci.

Postup je příliš pomalý a je vykoupen velkými ztrátami na životech i technice. Vojáci jsou vyčerpaní z předchozích bojů a zásobování je nedostatečné. Ze strategického hlediska neměla operace žádný hlubší význam, její význam je spíše symbolický.

Přesto však vázala početné německé svazky, které tak nebylo možné použít na jiných místech fronty nebo k potlačení SNP.

Krvavá bilance

Německé velení přiznalo ztrátu 52 000 mrtvých, raněných a nezvěstných a také více než polovinu z 350 nasazených tanků a 800 děl a minometů. Některé sovětské zdroje hovoří údajně ještě o 26 000 zajatých.

Rudá armáda naproti tomu uvádí ztráty zhruba 85 000 mužů, z toho přes 10 000 mrtvých a 41 000 raněných. I 1. československý sbor utrpěl těžké ztráty.

Podle nejnovějších poznatků vojenského historického ústavu, které jsou k dispozici, bylo do konce listopadu 1 046 československých vojáků zabito, 4 328 raněno a 956 pohřešováno, což činí 38 % z původního počtu. Ztráty na technice nejsou známy.

Výsledek a vliv na průběh války

Karpatsko-Dukelská operace se rozhodně nedá označit za vítězství, možná na poli taktickém. Ztráty Rudé armády a 1. čs sboru jsou citelné a sbor na nějakou dobu ztrácí bojeschopnost.

Slovenské hory a zdejší drsná krajina nakonec představuje pro vojska SSSR překážku až do dubna 1945. Po válce se vynořují různé spekulace, že sovětské velení nasadilo do nejtěžších bojů 1. čs. sbor záměrně s cílem co nejvíce jej oslabit.

Nutno ovšem podotknout, že Rudá armáda příliš nehleděla na životy svých vojáků a neustálé útočení na pevnou obranu nepřítele bez ohledu na vlastní ztráty bylo běžné během celého trvání války.

Vliv Dukelského mýtu

Boje v Dukelském průsmyku se po právu označují za nejtvrdší, jaké kdy museli českoslovenští vojáci na východní frontě podstoupit, a dlouhou dobu představovaly jeden z nejpodstatnějších pilířů československých bojových tradic.

6. říjen se stává Dnem československé armády a stejně tak jej udržuje v paměti i Armáda České republiky. Působení československých vojáků v průběhu operace připomíná pomník, který leží na slovenské straně Dukelského průsmyku.