Pořadí planet naší soustavy dokáže vyjmenovat kdejaký školák: Nejblíže u Slunce je Merkur, za ním Venuše, Země, o kus menší Mars následovaný přerostlým Jupiterem, Saturnem a dalšími dvěma plynnými obry, Uranem a Neptunem. Co když to dřív ale bylo jinak?

Zrození sluneční soustavy sahá do dob před 4,55 miliardami let. Co bychom tou dobou v místech, kde bude jednou zeměkoule, mohli spatřit? Na dohled od žhnoucí hvězdy, kterou jednou nazveme Slunce, se táhne takzvaný protoplanetární disk.

Namísto planet v něm najdeme jen kolem hvězdy se točící prach a plyny. Větší kusy se srážejí. Ty, které tenhle závod vyhrají, budou takzvané planetesimály. Stanou se planetami či měsíci.

Zatímco do vzdálenosti pěti astronomických jednotek, tedy přibližně 747 989 400 kilometrů, se zrodí planety pevné neboli terestrické, se stále větší vzdáleností a chladnějším vesmírem jsou planety odsouzeny k plynné podobě.

Takový osud potká Jupiter, Saturn, Uran i Neptun.

Vědci Rodney Gomes, Hal Levison, Alessandro Morbidelli a Kleomenis Tsiganis představili roku 2005 ve francouzské Nice teorii, která vysvětlila nejeden problém s formováním našeho koutu vesmíru.

Obří plynné planety obíhaly o půlku dnešní vzdálenosti blíže, ale také v jiném pořadí!

Mezi velkými planetami se při formování sluneční soustavy pohybovala stále řada malých planetesimál. Jejich váha byla součtem zhruba 35násobná oproti váze Země. Ono kouzlo se ve fyzice jmenuje výměna momentu hybnosti.

Když si gravitační pole velkých planet přitáhlo planetesimálu k sobě, změnila dráhu nejen ona, ale i její únosce – a to opačným směrem, než kam se vydala planetesimála. Konec naší soustavy tak býval v místech, kde je dnes Uran.

Ten, zároveň s Neptunem a Saturnem, kvůli tomuhle karambolu skončí až na konci řady.

A co již zmíněný Jupiter? Největší planeta sluneční soustavy složená z vodíku a helia strážila původně úplný konec naší soustavy! Přesunul se i přes to, že váží 318krát více než Země!

Ohromná gravitace Jupitera sice odpaluje planetesimály, ale s každou další se po dlouhé miliony let Jupiter posunuje mravenčími krůčky blíž a blíž ke Slunci. Z místa dokonce „vytlačí“ Saturn, který později totéž zopakuje s Neptunem a Uranem!