Vidí na něj americký prezident z Bílého domu, zahrál si v řadě filmů a je dominantou hlavního města USA. Protože však jeho výstavbu provázejí problémy, má tři lehce se lišící odstíny, označující etapy budování.
Při obnovení stavby se totiž nikdy nepodaří získat původní materiál!
Když 6. prosince 1884 dělníci umístí na věž hliníkovou pyramidu s nápisem Laus Deo (lat. Chvála Bohu), je stavba impozantního památníku prvního amerického prezidenta George Washingtona (1732-1799) kompletně hotová.
Slova díků jsou rozhodně na místě a mohla by znamenat i ironický povzdech. Než je totiž monument ve tvaru obelisku dokončený, projde si spoustou peripetií a v určitých obdobích se zdá, že se ho snad nikdy nepodaří dostavět.
Ať žije prezident!
Už v roce 1791 nedávno založený americký Kongres rozhodne, že prezident a velký generál americké války za nezávislost (1775-1783) by si zasloužil pomník a to ne na ledajakém místě, ale přímo u nového sídla Kongresu.
Hlavní architekt nové metropole Pierre L’Enfant (1754-1825) ponechá místo pro monument na západním konci rozsáhlého parku National Mall.
Teprve však v roce 1833 je založena společnost Washington National Monument Society, která vyhlásí soutěž na návrh památníku. Vybere projekt architekta Roberta Millse (1781-1855).
Poté zahájí sbírku, ale ta vynese pouze asi 230 000 dolarů, což je méně než potřebný milion (tato částka dnes představuje asi 30 milionů dolarů).
Prostě obrovský komín…
Doufají, že postupně se k této sumě dopracují a tak je stavba zahájena 4. července 1848, kdy zástupci společnosti položí základní kámen. I tak musejí původní návrh okleštit a rozhodnou se nepostavit přízemní kolonádu, inspirovanou antickými stavbami.
O šest let později je výstavba zastavena. Dozoru nad výstavbou se v roce 1853 ujme nová společnost, která však po roce zbankrotuje a i malý pokrok na stavbě ustane. Po více než dvě desetiletí tak částečně dokončený pomník dělá více ostudu než čest.
Na počátku americké občanské války (1861-1865) popíše spisovatel Mark Twain (1835-1910) nedokončený památník jako „nadměrně velký komín“. Teprve prezident Ulysses S. Grant (1822-1885) schválí pokračování ve výstavbě.
Terč přírodních sil
V době svého dokončení je monument s výškou 169 metrů nejvyšší stavbou na světě. Zbývá však ještě připravit interiér.
Po dokončení točitého schodiště je poprvé přístupný veřejnosti v roce 1886. Během pouhého půl roku po slavnostním otevření vystoupí na jeho vrchol více než 10 000 lidí a musejí přitom vyšlápnout téměř 900 schodů.
Po většinu roku 1887 je uzavřený a znovu otevřený je v následujícím roce i s parním výtahem, který doveze návštěvníky nahoru zhruba za 12 minut.
Aby monument zůstal nejvyšší stavbou v americké metropoli, je v roce 1910 schválen zákon, který omezí výšku nových budov ve městě, čímž je zajištěno, že památník zůstane impozantní poctou prvnímu prezidentovi.
V novém tisíciletí je okolo něj rušno: utrpí poškození následkem zemětřesení, zasáhne ho blesk a projde i nákladnou rekonstrukcí.
I přes renovaci se potýká s mnoha technickými problémy a bývá často dočasně uzavírán, přesto ho navštíví okolo 800 tisíc turistů ročně.