Největší katastrofa historie letectví se seběhne v pozemském ráji – na jednom z Kanárských ostrovů – Tenerife. „Z jednoho hangáru udělali márnici,“ vzpomíná na neštěstí jeho přímý účastník pilot Robert L. Bragg (*1938): „Byl obrovský.
Bylo tam uloženo všech téměř 600 těl!“ Dokumentární záběry na seřazené rakve 583 obětí působí jako snímky z hororu – nejde ale o fikci, tady skutečně umírali lidé…
Je neděle podvečer 27. března 1977. Na ranveji bývalého vojenského letiště Los Rodeos (dnes Letiště Tenerife Sever) v okrajové části města Santa Cruz de Tenerife je rušno.
Kvůli atentátu na sousedním ostrově Gran Canaria sem dispečeři odklonili letový provoz, který by jinak mířil na velké letiště ve městě Las Palmas. Kapacita malého Los Rodeos je přeplněná. Letiště má jedinou ranvej a malé parkoviště.
Vinou celé řady nešťastných náhod, nedorozumění a neukázněnosti pilotů tu záhy zemřou stovky lidí. Co se vlastně stane?
Od sopky padá mlha
Dispečeři na věži musí pro velké množství letadel hrát se stroji šachy. Protože je parkoviště ucpané, posouvají letadla po dráze, aby si navzájem uvolnila cestu. Všichni jsou nervózní, dispečeři, piloti i pasažéři.
K tomu všemu začne od sopky Picco del Teide padat mlha. Viditelnost prudce klesá, pozemní radar letiště nemá, tak dispečeři řídí provoz v podstatě poslepu. Přesto se jim podaří po znovuotevření letiště v Las Palmas většinu letadel poslat znovu do vzduchu.
Letadlo v protisměru!
Teď je na řadě Boeing 747 letu 4805 nizozemské společnosti KLM, který pomalu pojíždí po ranveji, aby se na jejím konci otočil, nabral rychlost a vzlétl.
Asi kilometr za ním pojíždí po ranveji také Boeing 747 letu 1736 amerických aerolinií Pan Am – ten má odbočit k parkovišti na třetí spojující silnici, a tak uhnout nizozemskému stroji.
Viditelnost osm metrů
V kokpitu KLM je kapitánem zkušený letecký učitel Jacob Veldhuyzen van Zanten (1927–1977). Společnost nedávno zpřísnila nařízení ohledně letových hodin, a tak van Zanten spěchá, aby nemuseli nocovat na Kanárech.
To by krom jiného znamenalo ohromné finanční náklady pro KLM, která by musela poslat čerstvé piloty. Před odletem z Los Rodeos ještě doplní plnou nádrž, aby se později nemusel zdržovat.
V mlze vidí maximálně sedm, osm metrů před sebe, přesto se rozjíždí po ranveji plnou rychlostí.
Mistr mezi piloty selže
Najednou se proti letadlu vynoří bok stroje aerolinií Pan Am. Jeho piloti, kteří jednají přesně podle instrukcí z věže, jsou zděšení. Rozjedou boeing naplno, aby se dostali z dráhy. KLM ještě neměl povolení vzlétnout!
„Proboha, to ne!“ křičí van Zanten, jakmile odbočující Pan Am spatří. Snaží se svůj stroj rychle zvednout. Pozdě. I kvůli plným nádržím je příliš těžký na tak prudký vzestup. Spodní částí letadla narazí na hřbet druhého boeingu. Na palubě KLM nikdo nepřežije.
Řada lidí se udusí
Protože nemají vizuální kontakt, dozví se dispečeři na věži o nehodě až po 20 minutách od jiného letadla, které krouží nad letištěm a všimne si požáru. Okamžitě vyšlou záchranáře. Jenže boeing KLM „přeskočil“ americký stroj.
Jeho zbytky leží blíž k zázemí letiště. Záchranáři proto nejprve hasí a hledají marně živé v něm. „Nikdo k nám dlouho nešel.
Pamatuji si, jak jsem v duchu nadával, proč nám nikdo nejde na pomoc,“ vybavuje si druhý pilot amerického Boeingu Robert L. Bragg (*1938). Lidé se snaží z hořícího letadla dostat, kudy to jde.
Štěstí má jen hrstka, spousta přeživších se pro nedostatek kyslíku obklopená šlehajícími plameny udusí.
V noci se mi o tom zdá
Jednou z těch „šťastných“, kteří havárii přežijí, je stevardka Joan K. Jacksonová. „Jsem na letišti za velkým silným oknem a dívám se, jak startuje letadlo. Vím, že se zřítí a chci vykřiknout, ale brání mi v tom to tlusté sklo.
Prostě se cítím bezmocná,“ popisuje svůj děsivý sen, který se pravidelně opakuje. Má pro něj i vysvětlení: „Mojí povinností bylo postarat se o všechny. Chtěla jsem to udělat, ale nešlo to.
Nemohli jsme je zachránit.“ Z posádky přežije celkem devět lidí, z pasažérů 72 osob.
Zachrání ji láska a přestupek
Také jedna z pasažérek letadla společnosti KLM se zachrání. Je jí Robina van Lanschotová. Těší se na setkání se svým milým, který žije na Tenerife, tak proč se vracet na Gran Canarii a pak se další den dostávat místní dopravou zpátky?
I když s tím personál společnosti KLM nesouhlasí, protože je to proti interním směrnicím, Robina se rozhodne na letišti Los Rodeos už do letadla nenastoupit. Obejde směrnice a zachrání si tím život. Své dva přátele, kteří letí s ní, toho večera vidí naposledy.
