Roku 1787 vychází v Praze směrnice, ve které se píše, „že na nárožích domů se má černým písmem uvést jméno ulice.“ Jak jména vznikají?

Různě, podle řemeslníků, podle toho s čím se tu obchoduje… A každá doba má své hrdiny, kteří se octnou i na nárožních tabulkách. Jenže ti, kteří se líbí současné vrchnosti, nemůže ta příští vystát…

Někdejší ředitel archívu hlavního města Prahy PhDr. Václav Ledvinka vysvětluje: „Úředně se zavedly názvy německé, protože absolutistický stát úřadoval německy, ale názvy ulic byly daleko starší.

V Praze byly české i německé, podle toho, kde jací lidé bydleli. Najdeme je už ve 14. století.“ Ovšem, lidé se tehdy neorientovali podle názvů ulic, ale podle domů a jejich majitelů.

Hus jim pije krev

Bouřlivý rok 1848 nenechá v pražských ulicích kámen na kameni. České vlastence rozčilují německá označení. Dobytčí trh proto střídá Karlovo náměstí, Koňský trh zase Václavské. Někdy jsou s tím ale potíže.

Přejmenovat Dominikánskou ulici na Husovu se podaří teprve tehdy, když petici za tento název podepíše 4000 Pražanů!

Jméno reformátora církve Jana Husa (asi 1369/1370–1415) nejsou schopni skousnout nejenom katolíci, ale ani konzervativní šlechta! I když je Hus už více než 400 let po smrti…

Přemnožili se Havlíčkové i Žižkové

Vznik Československa, Protektorátu Čechy a Morava, konec 2. světové války, únor 1948 i srpen 1968 a listopad 1989… Jeden název střídá druhý. Obyvatelům k vzteku, vždyť kdo si má pamatovat adresu, která už se tolikrát měnila?

Ale nejenom různé režimy, i rozšiřování Prahy vytváří pěkný chaos. Některé osobnosti by se tak dostaly do názvů ulic několikrát. Václav Ledvinka říká: „Jan Hus by měl v dnešní Praze 39 ulic, protože v každé městské čtvrti připojené k Praze byla Husova ulice.

Stejně jako Hus byl frekventovaný Karel Havlíček Borovský nebo Jan Žižka. Ten by měl ulic 38.“