Odpadky z dávné doby se stávají předmětem vděčného zájmu odborníků. Pomáhají nahlédnout do domácností v různých historických etapách a odhalují, co tehdy lidé jedli a jak žili, jaké měli zvyky. Zabývá se tím věda zvaná garbologie, studium odpadu.

Garbologie se stává jakýmsi zrcadlem, které prozradí mnoho zajímavých informací, které se nikde nedočteme.

Jako akademickou vědu ji propagovali na univerzitě v Arizoně, celý projekt na analýzu odpadu z roku 1973 byl vlastně nápadem dvou studentů a dlouho ho řídil americký archeolog William Laurens Rathje (1945–2012).

V současnosti už je zkoumání odpadků nedílnou součástí archeologie. Například v roce 2017 odborníci objevili odpadní jímky v Chebu v Provaznické ulici. Narazili na ně při výkopech, které předcházely umístění podzemních kontejnerů.

Spatřili zde několik kusů dřevěného nádobí, zachovalých především díky vysoké hladině spodní vody, která zabránila přístupu vzduchu.

„Ta sonda je jakousi kronikou tohoto vnitrobloku od 14. století do současnosti,“ potvrdil Michal Beránek, archeolog z chebského muzea. Kromě toho se zde podle něho našla také keramika:

„Keramické nádobí nemělo glazuru, a tak střep do sebe nasakoval to, co v nádobách lidé přechovávali. Po čase však začal hrnec zapáchat, a tak jej hospodyně jednoduše vyhodila.“

V Opavě si pochutnávali na šnecích

Archeologické výzkumy odhalily, že tzv. Müllerův dům v Opavě sloužil ve 13. století jako hradní kuchyně. Zachovaly se zde odpadní zbytky vypovídající o dobovém jídelníčku.

Nechybějí mezi nimi ani šnečí ulity, důkaz, že si tehdy Opavané dopřávali tuto delikatesu. Jámy sloužící jako zásobnice obilí často změnily svůj účel a staly se shromaždištěm odpadků.

Podobný osud potkal i jámu v moravských Čejkovicích z období 14.–15. století, kterou roku 2009 prozkoumal archeologický tým. V třímetrové hloubce zapáchajících fekálií našli i rozbitý, ale celý džbán.

Pražané znali nové koření

Archeologické vykopávky zamřené na zkoumání fekálií prováděli vědci v roce 2016 i v českém hlavním městě. Zajímavý objev pochází z 16. století.

„V Praze máme první nález nového koření (sušené plody pimentovníku pravého – pozn. red.), americké plodiny, v jedné renesanční jímce v Melantrichově 11,“ vysvětlil archeobotanik Petr Kočár. V Chebu mají na odpadní jímky štěstí.

Zdejší archeologové na ně narazili už při výzkumech v roce 2014 v historické čtvrti za špejcharem. Tehdy objevili jámy z 18. a 19. století obsahující zvířecí kosti, skořápky ptačích vajec nebo dýmku, která svědčí o rozšíření kouření.