Domů     Slavný Řím: Legie si snadno ochočí i slony
Slavný Řím: Legie si snadno ochočí i slony
26.1.2023

Starověká římská říše byla přeborníkem v mnoha odvětvích včetně toho vojenského. Římané si perfektně osvojili taktiku přebírání cizích invencí a jejich dovedení k dokonalosti.

Od Řeků se inspirovali v systému armády, Etruskové stojí za jejich ranými bojovými formacemi, Féničané zase nedobrovolně přispěli ke tvorbě mocného římského loďstva.

Římská pěchota byla tou nejdůležitější složkou římské armády. V raných letech fungovala po vzoru řeckých hoplítů, později se z ní stala profesionální vycvičená armáda.

Svou definitivní podobu získalo její členění během vlády diktátorů Gaia Maria (157–86 př. n. l) a Sully (cca 138–78 př. n. l.) a během zlaté éry, za pozdní republiky a raného císařství, vypadalo nějak takto:

pěchota byla členěna do jednotlivých legií, které čítaly asi 5000 vojáků, 120 až 300 jezdců a dalších asi 1000 lidí nebojového personálu. Každá legie se skládala z deseti kohort, z nichž ta první byla elitní, neboť měla na starost orla, odznak své legie.

Oproti ostatním devíti měla i více členů. Dále se legie dělila na 30 manipulů, které měly v průběhu dějin 120 až 200 mužů, rozdělených do dvou centurií. Legionáři procházeli náročným výcvikem, byli proslulí svou ukázněností a měli kvalitní výzbroj.

To všechno z nich učinilo nejefektivnější vojsko starověku. Legie byly tak mocné, že nejednou zasáhly i do politické situace. Nebyly to ale pouze legie, které dokázaly ovládnout nejen obrovskou oblast Středomoří…

pěchota

Želva zatočí s cizími armádami

V bojích se legionáři seřazovali do obdélníkových formací tvořených několika řadami mužů se štíty. Tuto taktiku převzali Římané od Etrusků, potažmo od Řeků. Do té doby bojoval každý muž sám za sebe, nyní ale byla třeba mnohem lepší koordinace, a tedy i výcvik.

Muži navíc museli spoléhat jeden na druhého, protože je částečně kryl štít spolubojovníka. Štíty si vojáci opírali i o hlavu, aby byli chránění shora. Právě díky štítům, které na pohled tvořily jakýsi krunýř, se formaci začalo přezdívat testudo neboli „želva“.

Každý bojovník byl po řeckém vzoru kromě něj vybaven ještě helmou, pancířem na ochranu hrudníku a případně chrániči holení. Želva, obdoba řecké a makedonské falangy, byla nesmírně účinná, především na rovném terénu, nebo během obléhání.

Její výhody ne nadarmo oceňovali i pozdější velitelé: testuda byla používána třeba Franky v karolinské době, vikingy i křižáky během dobývání Svaté země. Na druhou stranu skýtala i nevýhody, především obtížné a pomalé manévrování.

Formaci zvanou želva původně vymysleli Etruskové. FOTO: Neil Carey / Creative Commons / CC BY-SA 2.0
Formaci zvanou želva původně vymysleli Etruskové. FOTO: Neil Carey / Creative Commons / CC BY-SA 2.0

speciální jízda

Bojoví sloni pomohou dobýt Británii

Ve válce proti epeirskému králi Pyrrhovi (319–272 př. n. l.) i v prvních bitvách punských válek (264–146 př. n.

l.) se Římané s bojovými slony ještě trápili, později se ze svých chyb dokázali poučit, a dokonce slony implementovat do své vlastní armády. Sloni dokázali nejen rozdupat i pět mužů najednou, jednalo se také o účinnou psychologickou zbraň.

Moc dobře si to uvědomoval i císař Claudius (10 př. n. l. – 54 n. l.), který dokázal válečné slony dopravit až na vzdálené Britské ostrovy, kde mu pomáhali s dobýváním dnešní Anglie!

Tam se ukázali být obzvláště užiteční v boji proti jízdě keltských kmenů. Koně totiž těžko snášejí sloní pach a instinktivně před ním prchají. Také samotní keltští bojovníci, kteří podobná stvoření nikdy nespatřili, se dávali na úprk v posvátné hrůze. Kromě slonů přivedl údajně Claudius do Británie i velbloudy.

Bojoví sloni dokázali rozsévat paniku mezi nepřáteli. FOTO: Henri-Paul Motte / Creative Commons / volné dílo
Bojoví sloni dokázali rozsévat paniku mezi nepřáteli. FOTO: Henri-Paul Motte / Creative Commons / volné dílo

obléhání

Obléhacím strojům neodolá žádná pevnost

Zprvu ani Římanům nezbývalo nic jiného, než opevněné sídlo oblehnout a vyhladovět, pokud ho chtěli dobýt. Vzpomeňme třeba na desetileté obléhání etruského města Veje na přelomu 5. a 4. století před Kristem.

Časem však vyvinuli techniku, jíž neodolala žádná pevnost té doby. Začalo to žebříky a beranidly, zařízení se však stávala stále sofistikovanějšími. Vznikla obléhací věž, vysoká dřevěná stavba na kolech, ve druhé polovině 2. století př. n. l.

pak balista, metající na nepřítele dlouhé šípy, a onager (v překladu „osel“), vrhající kamení a zápalné projektily. Protože se jednalo o stavby velké, těžké, avšak relativně nenáročné na zkonstruování, vyráběli si je legionáři na místě.

Někdy na to padly lesy v celém širokém okolí, a obránci se často raději vzdali, než aby byli podrobeni síle římských obléhacích strojů.

Ty navíc doplňoval systém věží, pevnůstek, pastí a příkopů, které zaručily, že žádný z obránců z pevnosti neunikne živý a zdravý.

Obléhací stroje dokázaly vyrovnat výhodu obránců spočívající v pevných hradbách. FOTO: Pearson Scott Foresman / Creative Commons / volné dílo
Obléhací stroje dokázaly vyrovnat výhodu obránců spočívající v pevných hradbách. FOTO: Pearson Scott Foresman / Creative Commons / volné dílo

vojenské tábory a hlídky

Dobří dobyvatelé, lepší obránci

V období raného císařství, tedy v době přelomu letopočtu, si legie budovaly jen dočasné tábory na přezimování. Císařství však potřebovalo stálé vojenské jednotky v provinciích, které se stále rozrůstaly.

Proto začaly vznikat opevněné tábory – castra, kde vojáci trávili většinu své vojenské služby. Jedno castrum pojalo až 6000 mužů a průměrně zabralo plochu asi 20 ha.

Nacházely se zde ubytovny pro velitele i jednotky, stáje, lazaret, lázně, latríny, dílny i sklady. Protože tábory často vznikaly ze strategických důvodů v srdci nepřátelského území, musely být dobře zabezpečené.

Chránily je dvě i více řad kamenných zdí, palisády i systém příkopů. Z mnoha římských vojenských táborů se vyvinula města, jejichž rozložení dodnes mnohé vypovídá o jejich starověké podobě.

Mezi ně patří dnešní Bonn, Budapešť, Mohuč, Pasov, Řezno, Vídeň, či York. Kromě toho existovaly i tábory dočasné a pochodové, pozůstatky některých z nich bychom našli i na území jižní Moravy.

jezdectvo

Žoldnéři na koních

Za dob republiky a raného císařství měli monopol na jezdecký stav jen členové starobylých a mocných rodů, kterým mnohdy chyběl potřebný zápal, a neradi si nechali poroučet.

Pozdější profesionální římská kavalérie proto byla mimořádně úspěšná a efektivní paradoxně právě díky tomu, že nebyla římská. Jezdci byli většinou verbováni z řad římských spojenců. Tak třeba vojevůdce Gaius Julius Caesar (100–44 př. n.

l.) nedal dopustit na žoldnéře z řad Germánů a Galů. Obzvláštní proslulosti dosáhli i severoafričtí Numiďané, kteří s koňmi vyrůstali doslova od kolébky.

Ačkoli starověká jízda nikdy nedosáhla věhlasu jako později ve středověku (což bylo zapříčiněno primitivními sedly a absencí třmenů, bez kterých se dal jezdec z koně snadno shodit), divoká germánská či numidská jízda měly devastační účinky na nepřítelovu psychiku, zejména pokud šlo o nezkušené bojovníky.

Jezdců v římských službách ale bylo málo, a hodili se tak nejvíce k průzkumu nebo k zajištění boků bojových formací pěchoty.

výzbroj

Zbraně pěšáků

Pěšák římské armády byl vyzbrojen několika zbraněmi. V prvé řadě to byl necelé dva metry dlouhý vrhací oštěp. Ten byl speciálně upravený tak, že se po hodu na nepřítele ohnul a nedal se již použít zpět proti římským bojovníkům.

Druhou zbraní bylo těžší a delší kopí zvané pilum, používané klasicky ke kontaktnímu boji, v případě potřeby se však také dalo vrhnout. Nesmíme opomenout gladius, krátký sečný a bodný meč, měřící asi pouhého půl metru. Jeho délka perfektně odpovídala využití.

Gladius byl původně stvořen k efektivnímu dorážení protivníka, později ale vyšly najevo jeho výhody v těsných formacích, kde by delší meč mohl zasáhnout spolubojovníka. A ano, právě od slova gladius je odvozen i název zápasníka z donucení – gladiátora.

Legionáři mezi 2. stoletím před Kristem a 3. stoletím našeho letopočtu občas používali i krátkou dýku zvanou pugio, kterou přejali od Kartaginců během punských válek.

loďstvo

Lodě okopírované od Kartaginců

Ačkoli Římané přezdívali Středozemnímu moři Mare nostrum, tedy „naše moře“, pro jeho obranu toho zprvu mnoho nedělali. Až do 3. století př. n. l. římské loďstvo prakticky neexistovalo.

Během válek s Féničany, tehdejšími mistry mořeplavby, si Římané s hrůzou uvědomili, že bez řádné flotily nemají na vítězství šanci. Začali tedy po vzoru Řeků a Etrusků budovat trirémy, válečné lodě s třemi řadami vesel.

Fénické lodě, quinquerémy, které měly ještě o dvě řady vesel více, se naučili stavět až poté, co nalezli jednu ztroskotanou a okopírovali ji.

Na přídě plavidel umisťovali Římané stejně jako před nimi jiné středomořské národy kloun, dlouhý okovaný výstupek, jíž se při správné rychlosti dala nepřátelská loď prorazit a potopit či ukořistit.

Tento klasický způsob však proti Kartagincům nebyl dostatečně efektivní. Římské loďstvo se tak stalo skutečnou hrozbou až poté, co vynalezli corvus, o kterém je řeč níže. Od té doby byly lodě umisťovány především do provincií a do bojů proti pirátům.

Na přídi trirémy byl umístěn kloun k prorážení nepřátelských plavidel. FOTO: Edsitement / Creative Commons / volné dílo
Na přídi trirémy byl umístěn kloun k prorážení nepřátelských plavidel. FOTO: Edsitement / Creative Commons / volné dílo

námořní technika

Když havran ovládne moře

Římané si moc dobře uvědomovali, že jsou mnohem efektivnější na souši než na moři, proto se snažili námořní souboje co nejvíce přiblížit těm pozemním. Pomohlo jim k tomu důmyslné zařízení, zvané corvus, v překladu „havran“.

To se skládalo z malého, asi sedmimetrového stěžně na přídi a otáčivého můstku se zábradlím u jeho paty, který byl opatřený trojrohým bodcem. Můstek byl upevněný pomocí lan a dal se snadno spustit na palubu nepřátelské lodi, do které se zaryl bodcem.

Díky tomu mohli Římané snadno přeběhnout z jedné lodi na druhou a pobít její posádku. Až corvus pomohl Římanům v ovládnutí Středomoří, jeho použití ale nebylo bezproblémové. Dal se totiž bez starostí použít jen za dobrého počasí a na klidném moři.

Navíc nebyl příliš aerodynamický a lodím ztěžoval plavbu. Římské loďstvo tak bylo několikrát zdecimováno bouřemi, což se přičítá právě havranům. Kvůli tomu bylo od jeho používání nakonec opuštěno.

pomocné sbory

Z nepřítele spojencem

Za rozmach své říše vděčili Římané z velké části tzv. auxiliím, pomocným sborům sestaveným ze spojeneckých kmenů. Ty vznikly až za císaře Octaviana Augusta (63–14 př. n. l.), který reagoval na neúnosnou situaci v dosavadních pomocných sborech.

Římští spojenci totiž dosud nesli tíhu většiny bojů na sobě a dostávalo se jim pouze mizivých politických práv. Zatímco do legií mohl vstoupit jen římský občan, do auxilií byli rekrutováni tzv.

peregrini, obyvatelé bez občanských práv, důstojníky však mohli být zase jen Římané. V jednotce museli peregrini sloužit 25 let a za nižší plat než legionáři, při odchodu do výslužby se však dočkali vytouženého římského občanství, které bylo navíc dědičné.

Tento systém Augustovi a jeho nástupcům na dlouhou dobu zaručil nejen věrnost neřímských jednotek, ale také neustálý příval zájemců o službu v auxiliích. Jejich kohorty vznikaly z jednotlivých etnik. Tak například cohors I Brittonum byla tvořena zejména Brity.

Foto: Caliga10 / Creative Commons / CC BY-SA 3.0, Neil Carey / Creative Commons / CC BY-SA 2.0, Henri-Paul Motte / Creative Commons / volné dílo, Pearson Scott Foresman / Creative Commons / volné dílo, Edsitement / Creative Commons / volné dílo
Související články
Historie
Konce expedicí do Arktidy i Antarktidy: Hroby v ledu i strastiplná pouť v rozbouřeném moři
Patří k nejodvážnějším britským námořníkům své doby. Právě proto Siru Johnu Franklinovi svěří Královské námořnictvo velký úkol: Najít a proplout severozápadní cestu, legendární mořskou trasu, která by spojila Atlantik s Pacifikem přes zmrzlé arktické vody. V roce 1845 vyplouvá John Franklin (1786–1847) z Anglie se dvěma špičkově vybavenými loděmi, Erebus a Terror, a s posádkou […]
Historie
Byl Nero krvelačný šílenec, který zapálil Řím?
Řím hoří, lidé umírají a jejich vládce stojí na věži paláce, drnká na kitharu a zpívá. Opěvuje zkázu města, které nechal sám zapálit. Tak praví dějepisci. Jenže opravdu to tak bylo? Opravdu byl císař Nero (37–68 n.l.) šílenec, který zapálil vlastní město? „Historie je něco, co se nikdy nestalo, sepsána lidmi, kteří u toho nebyli,“ […]
Historie
Tajemná smrt kontroverzního režiséra!
Jako každé ráno kráčí podél pobřeží a poslouchá šum mořských vln. Ranní pohodu rozvíří vyděšený výkřik. Kousek od ní leží znetvořené tělo, málo kdo by v něm hledal jedno z velkých jmen italské kinematografie. Filmař, homosexuál a marxista – všechna tato slova vystihují italského režiséra Piera Paola Pasoliniho (1922–1975). Jeho povaha vyhledávající skandály ho však jednou doběhne. […]
Historie
Nejstarší vánoční trhy v Evropě: Vídeňané doplňovali zásoby na zimu
Píše se rok 1296 a ve Vídni se poprvé otevírá „prosincový trh“ skromný, ale významný, jak si Vídeňané hned uvědomují. Uličky u katedrály ožívají vůní koření, čerstvého chleba a dokonce třeba i drobných, třeba jednoduchých dřevěných hraček, které udělají radost dětem. Tenhle středověký trh je dávným předchůdcem dnešních slavnostních adventních tržišť a nese v sobě ducha […]
reklama
zajímavosti
Revoluce knihtisku: Vynález, jenž přepsal podobu Evropy i světa
V dnešní době je kniha naprostou samozřejmostí, ale před více než 500 lety šlo o vzácnost dostupnou jen vyvoleným. Běžní lidé byli od vzdělání odříznuti a Bible či jiné texty vznikaly pomalým, úmorným ručním opisováním. Evropa sice znala deskotisk přivezený z Asie, ten však byl finančně nákladný a zabral spoustu času. Až se objevil muž, […]
Slunečnice: Zlatá kráska se srdcem plným slunce
Osamělá slunečnice za plotem v zahrádce, nebo zlatá záplava na polích… Ať jsou kdekoliv, bereme je jako symbol slunečných letních dnů. Není divu, když se točí za sluncem! Jak to vlastně dokážou? A víte, že jejich semínka jsou hotovou nutriční bombou? Také umí čistit půdu, krmit ptáky i mírnit smutek! Když se řekne léto, většina […]
Když děti rodí děti: Nejmladší matce bylo 5 let
„Proč má naše dcera tak velké břicho?“ říkají si manželé z peruánské vesničky Ticrapo a raději vezmou malou Linu do nemocnice. Ukáže se však, že v břiše nemá nádor, jak se obávali, ale sedmiměsíční plod. Ve věku 5 let, 7 měsíců a 21 dnů porodí Lina Medina (*1933) císařským řezem syna. Je 14. května 1939 […]
Čtyři bizarní úzkosti – z balonků, pohledů, pátku 13. i malých otvorů!
Probírá se novou kolekcí šatů na štendru. „Hledáte něco konkrétního?“ přitočí se prodavačka. „Ano, podzimní šaty, modré,“ usměje se zákaznice. Prodavačka spiklenecky mrkne a sáhne o kus dál. Vypadá to ideálně, ale… „Tyhle ne!“ otřese se žena odporem. Zpředu mají našité tři velké knoflíky! To je něco, co trypofobik nesnese. V lékařských seznamech fobií bychom […]
věda a technika
Co oko nevidí – teď už uvidí!
Ve vlaku z Olomouce se náhodně potkají dva staří známí. A zatímco vagon kodrcá po hrbolatých kolejích, potřásají si rukou. Když si jeden z nich všimne článku v odborném časopise, brzy se téma stočí k složitějším otázkám, než „jak se má rodina, pane profesore?“ Je rok 1952 a článek pojednává o kontaktních čočkách vyrobených z ušlechtilých kovů. Kontaktní čočky nejsou […]
Iracionální strach: Bubáci a ti další – co na ně říká náš mozek?
„Já ho vážně viděl! Měl drápy! A rudě svítily!“ Dítko šermuje rukama a ukazuje kamsi na noční zahradu. Strach krom jiného podporuje sugestibilitu. A to nejen u dětí. „Strach má velké oči,“ říká se – a je to přesně tak. Když se bojíme, náš mozek si pohrává s nastavením smyslů. Vše je jakoby jasnější, přiostřené. Zdá […]
Proč se rostliny řídí čísly? Vědci rozplétají záhadu
Na počátku 20. století začínají botanici a matematici rozplétat mechanismus, kterým rostliny dodržují čísla Fibonacciho řady. Otázka nezní jen proč, ale také jak. Ukazuje se, že rozhodující roli hrají tzv. meristémy – růstová pletiva na špičkách rostlin. Právě tam vznikají nové listy nebo semena a právě tam dochází k „rozhodnutí“, kam bude nový prvek umístěn. […]
Skrytá tajemství Tutanchamona: AI ukazuje, co Carter opominul
Když Howard Carter v roce 1922 odhalil téměř neporušenou hrobku faraona Tutanchamona, šlo o senzaci, která změnila dějiny archeologie. Přestože jeho tým strávil celé desetiletí podrobným průzkumem a vyklízením jednotlivých komor, moderní technologie dnes ukazují, že i nejpečlivějšímu badateli mohly uniknout zásadní detaily. Dnes, o více než sto let později, využívá věda digitální mumifikaci, pokročilé […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dulce: Dobrota, které neodoláte
panidomu.cz
Dulce: Dobrota, které neodoláte
Ta dobrota se jmenuje dulce de leche a možná už jste ji objevili v obchodech. Ale nepochybujte o tom, že doma připravená bude ještě lepší. Název je španělský a znamená jednoduše „mléčná sladkost“. Původ ovšem není úplně jednoznačný, o autorství této receptury se pře hned několik latinskoamerických zemí a k tomu Francie, kde se traduje,
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Kouzlení s vodou z potoků a studánek
nejsemsama.cz
Kouzlení s vodou z potoků a studánek
Voda má v magii zvláštní místo. Má jedinečné vlastnosti, které pro vás mohou být nejen zdrojem osvěžení, ale i duchovní síly a léčení. Voda z potoků a studánek má moc přinést do vašeho života pozitivní změny a obnovit vaši energii. Využitím těchto přírodních zdrojů v magii můžete obohatit své rituály a přinést do svého života větší harmonii a klid. Je důležité
Ten můj chlap je prostě báječný
skutecnepribehy.cz
Ten můj chlap je prostě báječný
Jsem holka Štěstěny, tvrdila moje máma, když jsem doma představila Mirka. Mohla na něm oči nechat. To nadšení ji neopustilo nikdy. Myslím, že mi trochu záviděla, ale nikdy jsem jí to neřekla. Tátu měla ráda, ale co si pamatuji, tak jsme s Mirkem byli zamilovaní mnohem víc. Jsme spolu moc rádi Tehdy byla jiná doba, když
Září Svobodová díky nové lásce?
nasehvezdy.cz
Září Svobodová díky nové lásce?
Přestože jí osud připravil až příliš kruté momenty, nikdy nepřestala věřit, že bude znovu šťastná. Sympatická herečka ze seriálu Ulice Ilona Svobodová (64) se má už několik týdnů potkávat se stejně
Hříbková omáčka
tisicereceptu.cz
Hříbková omáčka
Královskou houbou českých lesů je pravý hřib. Suroviny 400 g houby 1 větší cibule 2 lžíce másla 200 ml šlehačky 100 ml zakysané smetana 1 bobkový list 5 kuliček nového koření petrželka ne
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Stinná stránka rozvinutějších mozků: rychleji stárnou
21stoleti.cz
Stinná stránka rozvinutějších mozků: rychleji stárnou
Lidský mozek, více než jakýkoliv jiný orgán, odlišuje náš druh od ostatních. Během posledních přibližně sedmi milionů let se jeho velikost a složitost výrazně zvýšila, což nám umožnilo používat jazyk,
&Beyond: Nezapomenutelné safari napříč východní Afrikou pro romantiky i dobrodruhy
iluxus.cz
&Beyond: Nezapomenutelné safari napříč východní Afrikou pro romantiky i dobrodruhy
&Beyond, světově uznávaný lídr v oblasti luxusní ekoturistiky, představuje své rozmanité portfolio safari lodgů a kempů ve východní Africe. Jako lídr v oblasti zodpovědného cestovního ruchu organi
Dechberoucí „katedrála“ v oblacích
rezidenceonline.cz
Dechberoucí „katedrála“ v oblacích
Třípodlažní penthouse na vrcholu nejvyššího věžáku severně od 72. ulice v New Yorku „patřil“ jednomu z protagonistů populárního seriálu, mapujícího život milionářské rodiny Royových. Jakkoliv jsou jejich osudy fiktivní, nemovitosti, v nichž „žijí“, jsou velmi reálné. Ohromující luxusní byt s pěti ložnicemi, čtyřmi koupelnami a výhledem na Husdon Yards je přitom jenom jednou z nemovitostí
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz