V roce 1929 je doktor Murray Smith v šoku z výsledku rutinního odběru krevních vzorků u obyvatel Macon County, který tvoří téměř výhradně černoši. Celý okres je doslova prolezlý syfilidou. S tím se musí něco udělat! A taky udělá. Jenže…

O pár let později mnohým začne docházet, že tu něco nehraje. Místní rolníci jsou sice nevzdělaní, ale ne úplně hloupí. Všimnou si, že i v okolí probíhá léčba mužů se stejnými symptomy jako mají oni, jenže na rozdíl od nich se těm venku daří mnohem lépe.

Podle statistik pokles počet nakažených syfilidou ze 40 procent na 10. S výjimkou Tuskegee. Podezření se prohloubí, když po vypuknutí 2. světové války armáda odmítne přes 250 černochů z Tuskegee, kteří chtějí dobrovolně narukovat.

Clinton se omlouvá

Objevují se konspirační teorie, ve kterých se mluví například o testování nových léků. Nahrává jim i řada drobností. Třeba dohoda, že pokud budou nemocní z Tuskegee souhlasit s pitvou, stát pozůstalým proplatí náklady na pohřeb.

Vše zůstává v rovině spekulací až do roku 1972, kdy je na titulní straně New York Times odhalen projekt Studie syfilidy v Tuskegee. Přesto trvá ještě čtvrt století než je případ definitivně vyjmut z kategorie konspiračních teorií.

To když se prezident Bill Clinton (*1946) v roce 1997 veřejně omluví s tím, že „Vláda Spojených států amerických provedla něco naprosto nemorálního. Bylo to potupení našeho závazku jednoty a rovnosti všech našich občanů.“

Utajená epidemie

A co že to vláda provedla? Úřad veřejného zdraví Spojených států ve spolupráci s Michiganskou univerzitou se rozhodla zkoumat přirozený průběh neléčené syfilis.

Do studie, za jejíhož autora je považován Taliaferro Clark, je v roce 1932 zahrnuto 600 černochů, z nichž 399 je nakažených, ostatní slouží jako kontrolní vzorek. Původním záměrem je studovat nemocné 6 měsíců a pak je léčit.

Poté se však experiment poněkud zvrhne a sledování neléčených nemocných pokračuje až do roku 1972. „Neřekli jim že jsou nemocní, jen že mají špatnou krev.

Byli pro ně jen pokusnými králíky, a oni jim přitom bezmezně věřili“ říká reportérka Jean Hellerová. Neřeknou jim ani to, ze jsou účastníky experimentu.

Namluví jim, že jde o speciální bezplatnou zdravotní péči, a mnozí jsou za ni vděční, protože jako chudí zemědělci by si ji nemohli dovolit. Místo léků však dostávají pouze placebo. I to, že je možno nemoc léčit penicilinem jim tají.