Francii vyčerpá válka o španělské dědictví. Král Ludvík XIV. umírá právě včas. Velkého finančního krachu už se nedožije, ale to nic nemění na tom, že po sobě nechává dluh dosahující 2,4 miliardy livrů.

Ludvík XIV. (1638–1715) vyčerpá státní kasu svým nákladným životním stylem a na vině bankrotu  je i zmiňovaná válka o španělský trůn.

Ministr financí Noailles zažije mnoho bezesných nocí, kdy se úsporami snaží díru ve státní kase stáhnout na únosnou míru. Moc velké úspěchy ale nemá.

Francouzský trůn tehdy spravuje Filip II. Orleánský (1674‒1723) jako regent za nezletilého Ludvíka XV. (1710‒1774).

Vzpomene si na Skota jménem John Law (1671‒1729), se kterým se setkal krátce před královou smrtí. „Pomohu vám vyřešit, dluhy,“ nabízel mu už tehdy šaramantní muž. Zoufalý Filip už neví kudy kam a obrací se na něj.

Netuší ale, koho má  před sebou. Law má do poctivce daleko. V sedmnácti letech zastřelí v souboji svého soka. Uteče z vězení a v nizozemském Amsterodamu studuje finančnictví. V hernách se pak snaží zbohatnout a občas i k nějakým penězům přijde.

Zkouší, zda by mu mohla přinést kapitál úvěrová banka jištěná pozemky. Zkusí se svým nápadem prorazit ve Skotsku, ale neuspěje. Znovu proto zamíří do evropských heren, kde se protlouká, jak se dá. Teď se zdá, že konečně přichází jeho chvíle.

Přesvědčí vévodu

„Založím banku. Převezmu příjmy královské Francie a budu vydávat papírové bankovky“ přesvědčuje Filipa II. Orleánského, který už je ochoten uvěřit všemu, jenom když to pomůže Francii.

Law slibuje, že vydané bankovky budou kryty z pozemků ve vlastnictví banky a daní. Vévoda si se Skotem sjednává několik schůzek, kde si nechává všechno dopodrobna znovu a znovu vysvětlovat.

Brzy získává Law důvěru nejenom samotného Filipa, ale i celého jeho dvora. Konečně 5. května 1716 dosáhne svého cíle. V ruce drží královské zplnomocnění k založení Všeobecné banky a hned ji také zakládá.

Banka má kapitál 6 miliónů livrů, což činí 1200 akcií po 5000 livrech. Vydává bankovky a akcie, ty je možné splácet státními dluhopisy. Daně a veškeré poplatky se mají hradit právě papírovými bankovkami. Ze začátku všechno vypadá nadějně.

Hodnota banky meziročně roste o 15 %. Ovšem šikovný bankéř si myslí, že nejde o to, kolik peněz se ocitne v oběhu, ale jak rychle obíhají. „Bohatá společnost znamená rychlý oběh peněz, v chudé ovšem obíhají pomalu,“ předpokládá mylně.

Věří, že prostě postačí poslat do oběhu dost peněz a hospodářství už se samo rozhýbe. Jenže peníze musí být něčím kryté.

Žádná naleziště neexistují

Počáteční úspěch ale všechny nadchne. Francouzský dvůr věří, že státní pokladna se začne rychle plnit. Místo toho si ale Law začíná plnit svůj sen. Objevování amerického středozápadu znamená velká očekávání. Mají tu být obrovská naleziště drahých kovů.

John Law na ně v září 1717 získává monopol a zakládá „Západoindickou společnost“ „Dosáhnete tisícinásobných zisků,“ přesvědčuje dvořany a základní kapitál společnosti určuje na 100 miliónů livrů. Akcie se ale dají splácet jenom bankovkami z Lawovy banky.

Moc velký zájem o ně ale není. Jeho Západoindická společnost sice zakládá dnešní město New Orleans, ale po nalezištích drahých kovů není ani vidu ani slechu. Akcie Západoindické začínají klesat.

Peněz se léta bojí

Spekulant chce ještě zachránit, co se dá. Filip II. Orleánský schvaluje jeho návrh změnit Všeobecnou banku na Královskou, kterou spravuje stát.

Nová banka pak chrlí další a další bankovky, Law skupuje tabákový a solný monopol a ceny akcií žene do astronomických výšin, klidně i na pětisetnásobek. Jenže bublina brzy praskne. Závratné zisky nepřicházejí a lidé už toho mají dost.

„Odvolávám vás,“ oznámí mu vévoda Filip II. v roce 1720, kdy už je situace neudržitelná. Kolo inflace už se dávno se točí na plné obrátky, bankovky nemají hodnotu ani pouhého papíru.

Zatímco mocní docílí vyplacení alespoň části svých akcií, na chudší nezbyde nic. Francouzi se pak papírových peněz léta bojí jako čert kříže.