Nemůže se nabažit lesku zlatých pokladů. Stačí povraždit pár mnichů i samotného opata a bohatství Otovi z Bergova mladšímu samo spadne do klína, alespoň tak to vypráví jedna z legend. Jako trezor pak poslouží spleť chodeb a jeskyní pod rodinným sídlem…
V letech 1380‒1390 zakládá Čeněk z Vartemberka (†1425) na dvou sopečných vrcholech u Troskovic na půl cesty mezi Turnovem a Jičínem mohutný hrad. Na nižším západním kopci se zakrátko tyčí šestiboká jednopatrová věž Baba.
Její vnitřní uspořádání ji rozděluje na čtyři komory. Na druhém vrcholu stojí štíhlá obdélníková věž Panna. Mezi oběma strážnými objekty pak dělníci vystaví obytný palác a samozřejmě i hospodářské budovy.
Čeněk ale nepatří rozhodně mezi lidumily, kteří by své poddané šetřili. Chce si zbudovat nedobytnou pevnost a dělníky přitom řádně prohání. „Co koukáte? Neumíte vzít do ruky krumpáč?“ pokřikuje na ně, když se mu tempo prací nezdá dost rychlé.
Nedobytná pevnost
Bývalý komorník Karla IV. a nejvyšší pražský purkrabí Čeněk věří, že díky strmým stěnám kopců zůstane jeho sídlo navždy mimo dobyvačné snahy vojsk.
Středověká vojenská technika včetně beranidel si totiž umí poradit s i hrady, které vypadají na první pohled nedobytně. Tenhle ale musí odolat případným nájezdníkům. Stavitel proto nenechá nic náhodě.
Zdi buduje široké, oba věžní paláce se dají obývat jenom nahoře. Spodní části slouží jako zásobárny připravené živit posádku hradu v dobách obléhání. Jak hospodaří s vodou? Na věži Panně nechybí promyšleně vybudovaný systém cisteren k zachycování dešťovky.
A prý tenkrát hrad má i svoji studnu. Po ní ale dnes nenajdeme žádné stopy. Zřejmě jde o vydatný zdroj v podzemí, snad artézský pramen kdy voda vytéká samovolně na povrch.
Kdo je v kraji pánem?
Čeněk chce zřejmě pokořit zlé síly. Přímo pod Troskami se podle dávných pověstí nachází díra do pekla včetně „zásvětí s labyrintem, který vede do království utrpení, zmaru, nicoty a smrti,“ jak píše současný publicista Milan Lajdar. Silueta obou skal připomíná čertí rohy a pekelníci na nich prý hrávají karty.
Vartemberk jim ale chce jejich rejdy překazit a ukázat jim, kdo je v kraji pánem. Využívá k tomu spoustu lidí. Ty nejhorší stavební práce provádí v útrobách podzemí na starosti několik odsouzenců na smrt. Úpí v nelidských podmínkách.
I najatí kameníci tu dřou do úmoru. Jeden kravský povoz za druhým přiváží hromady kamení na stavbu. Dělníci sekají skály, vyzdívají mohutná sklepení. Vápno se dováží z Jesenného z Podkrkonoší.
Když pokladna vyschne
Stavba ale nepokračuje hladce. Několik dělníků se zřítí ze skály a zabije se. Dochází k závalům ve sklepích a podzemních chodbách, nejednou se zbortí i dřevěné lešení. Jako by se zlé síly chtěly pomstít, že jim šlechtic sebral jejich sídlo.
Nakonec se Čeňkovi z Vartemberka opravdu přestává dařit. Jeho pokladna vyschne, megalomanská stavba ho doslova vysaje. Nezbude mu než hrad prodat českému králi Václavovi IV. (1361‒1419) za rovných 6000 kop stříbrných grošů.
Stačí zvednout balvan
V tajné chodbě pod hradem za železnými vraty se má skrývat velké bohatství. Kdo měl poklad nashromáždit?
Zadlužený Čeněk z Vartemberka asi sotva, i když právě on se vyžíval v budování důmyslného systému chodeb v podzemí svého sídla a vytvořil tak dokonalý úkryt pro cokoli, co má být skryto očím nenechavců. Místo truhel plných zlata mu ale nakonec zbyly jen dluhy.
Vypadá to spíš na Otu z Bergova staršího, který se těší králově přízni a rozhodně netrpí nouzí – právě naopak. Jeho syn Ota z Bergova mladší v hromadění majetku pokračuje.
O Troskách se potom mluví také jako o jednom z možných úkrytu tzv. opatovického pokladu, bohatství nashromážděného benediktinskými mnichy kláštera v Opatovicích nad Labem. O vykradení kláštera se údajně měl v roce 1415 postarat právě Ota mladší.
Kde je poklad ukrytý a jak se k němu dostat? Pověsti radí, že prý stačí zvednout ohromný kámen, který je součástí hradní věže Panny. Háček spočívá v tom, že v současnosti je balvan zasypaný ohromným množstvím zdiva a suti.
Kdo ho ale vyhrabe a zdvihne, prý vede rovnou do nitra skály, kde ho čekají hromady zlata.