Domů     Ignaz Petschek s bratrem ovládal polovinu těžby uhlí v Evropě
Ignaz Petschek s bratrem ovládal polovinu těžby uhlí v Evropě

Není to jenom skromný rodinný pohřeb. Na poslední rozloučení s uhelným magnátem Ignazem Petschkem se sjíždějí hosté z celé Evropy. Nebude ale trvat dlouho a celá rozvětvená rodina Petschků bude muset z Československa utéct. Vyženou je odsud natahující se chapadla hitlerovské třetí říše. 

Ignaz Petschek (1857‒1934), syn kolínského židovského obchodníka, sice zvládne jenom šest tříd gymnázia, ale v životním uplatnění mu to překážkou rozhodně není. Praxe je pro něj cennější než biflování z učebnic.

 Už krátce po nástupu do pražské banky se osvědčí natolik, že ho šéf pošle vypomáhat podnikateli Jakobu Weinmannovi (1852‒1928) do Ústí nad Labem. Weinmann obchoduje s uhlím.

„Nechcete u mne zůstat jako obchodní cestující?“ nabídne Petschkovi, když si v roce 1876 zakládá vlastní společnost. Ignaz okamžitě souhlasí.  Sotva se ale přiučí všemu, co potřebuje, už si 1. ledna 1880 vytvoří vlastní firmu Petschek-Ústí.

Weinmann z toho velkou radost nemá. Záhy pochopí, že si vychoval zdatného konkurenta.

reklama
Firma Ignaz Petschek oznamuje, že její zakladatel zemřel. FOTO: Neznámý autor/Creative Commons/Public Domain
Firma Ignaz Petschek oznamuje, že její zakladatel zemřel. FOTO: Neznámý autor/Creative Commons/Public Domain

Zavádí lisování briket

„Budu brát uhlí do komisního prodeje,“ rozhodne se Ignaz Petschek a tímhle krokem odvede řadu těžařů od Weinmanna k sobě.

Dobře ví, že potřebuje dostatek financí pro své podnikatelské aktivity, a tak se v roce 1882 spojuje s Anglo-rakouskou bankou (zkráceně Anglobankou). Díky tomu se jeho firma utěšeně rozrůstá a on může investovat do těžebních společností v Čechách i v Německu.

Nerozhází ho ani uhelná krize, která přichází s přelomem století.  „Z nekvalitního uhlí se dají lisovat brikety,“ napadne ho a vydělává dál.

Uhlobaron Ignaz Petschek. FOTO: Neznámý autor/Creative Commons/Public domain
Uhlobaron Ignaz Petschek. FOTO: Neznámý autor/Creative Commons/Public domain

Zakládají banku

S o rok starším bratrem Juliem Petschkem (1856‒1932) sice jednu dobu stojí v uhelném podnikání proti sobě, ale po 1. světové válce se situace mění.

Jakmile dozní poslední výstřely na bojištích a vznikne nová republika, bohatá dynastie Petschků spřádá plány na založení vlastní soukromé banky. Zatím si ale nikdo z nich není jistý, jak stabilní bude nový stát.

Jako první krok proto zakládají společnost Prakoma (Pražská komerční společnost s. r.o.), která se stará o rodinné finance a firmy.

„Když situace v Československu ukazuje, že kapitalistický řád zůstane zachován, naplňuje se přání všech členů skupiny Petschek-Praha (Ignaz tvoří ústeckou větev Petschek-Ústí – poz.

red.) i plány, na nichž už dříve pracovali bratři Isidor a Julius,“ líčí současný český publicista Karel Kratochvíl. Nový bankovní dům Petschek a spol., založený 5. listopadu 1920, vede Julius.

Otto Petschek s manželkou Magdou. Ignácův synovec využívá rozpadu Rakousko-Uherska, aby obchody stáhl k sobě. FOTO: אינו ידוע/Creative Commons/Public domain
Otto Petschek s manželkou Magdou. Ignácův synovec využívá rozpadu Rakousko-Uherska, aby obchody stáhl k sobě. FOTO: אינו ידוע/Creative Commons/Public domain

V mazanosti nezadají

Ve správní radě Anglobanky sedí Julius už od roku 1906 a díky tomu přesně ví, jaké obchody finanční ústav sjednává a co mu to vynáší.

Přitom v roce 1918 po rozpadu Rakousko-Uherska vídeňská centrála Anglo-rakouské banky ztrácí kontakty se svými českými pobočkami. Julius mazaně využívá situace. „Stáhneme obchody poboček k nám, do naší banky,“ plánuje.

Souhlasí s tím i Otto Petschek (1882‒1934), synovec Ignaze a Julia. Petschkovi si ale dají dobrý pozor, aby nezašli za hranu zákona. Pro jistotu vše pojistí dohodou s prokuristou Anglo-rakouské banky Georgem Popperem.

Samozřejmě mu za celý obchod také slíbí odměnu. Ignaz si v mazanosti s Juliem nezadá. Oba bratři proto nechtějí stát proti sobě a svoje podnikání ve 20. letech 20. století spojují.  Společně pak kontrolují přes 50 % těžby uhlí v Evropě. Napomáhá jim v tom i silná koruna.

Rodina musí emigrovat

Domovem Ignaze je ale stále severočeské Ústí nad Labem, kde se stává velkým mecenášem. Financuje stavbu dětského pavilonu v nemocnici, nebo dětské ozdravovny. Prý se tak trumfuje s Weinmannem.

Když jeden z nic dá na dobročinnost pětistovku, druh musí investovat tisíc, alespoň tak poznamenává ústecký archivář Vladimír Kaiser. Z jejich soupeření ale profituje město.

Když Ignaz Petschek roku 1934 umírá, podnikání po něm přebírá jeho syn Franz. Bohužel dny Petschků v Československu jsou brzy sečteny.

Německý říšský kancléř Adolf Hitler (1889‒1945) brzy nenechá nikoho na pochybách, že to s likvidací Židů myslí bohužel vážně. Proto Petschkům v roce 1938 nezbude než emigrovat.

Nechávají tu celé vily a domy s veškerým vybavením, daří se jim zachránit pouhý zlomek majetku. Ten přesto tvoří asi 600 milionů korun.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Historie
Plastové lžičky jako z filmu Pelíšky: Materiál, který dobývá svět, ale v horké kávě má namále
Najdeme je prakticky všude. Plastové lžičky.  V kuchyni, koupelně, autě, nemocnici i v moři. Umělá hmota se stává jedním z největších vynálezů moderní civilizace, ale také její pořádnou ekologickou noční můrou. Jejich historie přitom začíná v době, kdy ještě nikdo netuší, že jednou bude plastová lžička symbolem české filmové nostalgie a že některé umělohmotné výrobky […]
Historie
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Historie
Slavné pochoutky, které vznikly náhodou I.
Když se zakousnete do sušenky s čokoládou anebo chroupete nachos, nejspíš vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, kde a proč vlastně vznikly. U mnoha známých pokrmů zafungovalo umění improvizace, u jiných zapracoval čas a u dalších třeba jen vnější vlivy… U mnohých jídel platí, že za jejich skvělou chutí a všeobecnou oblíbeností stojí zručný kuchař, […]
Historie
Když před soudem stojí mrtvý papež! Doslova
Svět je v devátém století rozhárané místo. Na troskách antické říše vrůstají nová království. Jenže i ta se rozpadají a o zbytky se perou nové státní útvary. Spory mezi Západořímskou a Východořímskou říší otřásají i Římem a papežům jde najednou víc o politiku než o víru. Šikovným politikem je i Formosus (asi 816–896). Straní vládcům z východní […]
zajímavosti
Margaux Hemingwayová drží rodinnou tradici
Není roku, kdy by svět nešokovala zpráva o sebevraždě nějaké celebrity. Zdánlivě nepochopitelném činu někoho, koho miliony lidí obdivují, vzhlížejí k němu a často mu i závidí. V roce 1996 to byla třeba modelka, herečka a vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye. Margaux Hemingwayová (1954–1996), vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye (1899-1961), má v polovině sedmdesátých let našlápnuto k pozici […]
Osm sňatků, sedm mužů: Manželské peripetie krásné Elizabeth Taylorové
Emocionální nezralost. Tak zhodnotí Liz po letech své první manželství s Nickym Hiltonem s tím, že hledala nezávislost a viděla ji v sňatku. „Opravdu jsem si myslela, že k manželství stačí bílá chaloupka a nadýchaná zástěra,“ usmívá se. Podaří se jí to napodruhé? Když je jí 20 let, anglickému herci Michaelu Wildingovi (1912–1979) je už […]
Belmondo. Paul. Těší mě…
Tam, kde ostatní dají přednost kaskadérům, odehraje svou roli sám. Jako vždy je charismatickým dobrodruhem sázející jednu vtipně cynickou hlášku za druhou. Zkrátka světoznámý herec Belmondo, kterému se přezdívá Bébel. Paulů má v rodině jako naseto. A slavní jsou jakbysmet!   Po francouzském vpádu do Alžírska proudí do země davy evropských osadníků. Mezi nimi, ze severoitalského […]
Saxofon: Proč ho nejdřív nikdo nechce?
Většina klasických hudebních nástrojů se vyvíjela postupně a datum jejich vzniku ani vynálezce neznáme. Minimálně jeden je ale výjimkou!  Dechové nástroje jsou buď dřevěné, anebo žesťové. Ovšem striktní rozdělení platí jen do roku 1840. Tehdy totiž Belgičan Adolphe Sax (1814–1894), již dlouho přesvědčený o tom, že v hudbě něco chybí, vezme plátek typický pro dřevěné […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz