Podobně jako většina živých a neživých objektů v přírodě mají i vodopády svůj životní cyklus od vzniku, přes existenci, po jejich zánik. Liší se výškou, šířkou, ale i objemem vody, který jimi proteče. Jaké vodopády mají to své pomyslné nej?
Vodopády, nebo také vodní kaskády či katarakty, lze najít všude, kde se vyskytují vodní toky.
Jako vodopád se označuje příkré či svislé klesání proudu vody v říčním korytě, v němž je součin výšky a průměrného ročního průtoku alespoň 20 m*l/s a sklon větší než 45 °.
Záleží na výšce
Asi nejdůležitější roli zde hraje výška, často však bývá sporná, je vždy třeba přesně určit, kde vodopád vlastně začíná a končí.
Zde se uplatňuje pravidlo 45° sklonu, především když je padající voda na několika místech přerušena – jestliže všechny části vodopádu dohromady od nejnižší paty k nejvyšší hraně mají skon větší než 45°, jedná se o jeden vodopád složený z několika částí. O prvenství ve výšce mezi sebou soupeří dva velké vodopády.
Ten první Salto Ángel ve Venezuele údajně objevil pilot Jimmy Angel (1899-1956) při havárii svého stroje a podle posledních dostupných měření jeho spád dosahuje délky 979 m a voda v něm absolvuje nepřerušený volný pád dlouhý 807 metrů.
Ten druhý, jenž by měl být vyšší, je Tugela Falls v Jihoafrické republice. Podle původních měření byla jeho výška 948 m. Výprava českých geodetů na podzim roku 2016 však naměřila 983 m, což by z něj nově dělalo nejvyšší vodopád světa.
