„Nebyl jsem jí dobrým manželem, nestačil jsem ji vzít ani na film,“ prohlásí jeden z největších tyranů a masových vrahů v dějinách lidstva, zatímco mu stéká slza po tváři. Naděžda je mrtvá. Její život ukončí jedna dobře mířená rána. Přímo do srdce!

Proč musela Stalinova žena zemřít? Sáhla si na život sama, nebo se Stalinovi začal manželský život zajídat?

Kruté dětství se zaryje do povahy Josifa Vissarionoviče Stalina (1878–1953) velmi hluboko. Z Malého Josifa vyroste monstrum prahnoucí po odplatě. A tu si zaslouží všichni, kteří stojí výše než on sám.

Kromě pomstychtivosti a krutosti ale umí i milovat. Jenže jen svým zvráceným způsobem. Ženy jsou pro něj podřadné bytosti, slouží jen k uspokojení nejzákladnějšího lidského pudu. Přes pohrdání něžným pohlavím se Stalin hned několikrát ožení.

Ovšem většinu jeho manželek stihne velmi krutý osud! Některé nechá sprovodit ze světa sám diktátor, jiné se v zoufalství rozhodnou ukončit život samy…

Osudová Keke

V lednu 1904 utíká Josif Vissarionovič Stalin z vyhnanství a usadí se v Tbilisi. Netuší, že jeho kamenné srdce zahoří tím nejryzejším citem. Láskou.

Jekatěrina Svanidzeová (1880–1907), 23letá dcera novináře a předáka bolševiků Lva Kameněva, budoucímu diktátorovi naprosto učaruje a zanedlouho se chystá svatba.

Zdá se, jako by Stalin odsunul veškerou politiku na později, věnuje se své mladé žínce a nemůže se půvabné „Keke” nabažit. Zanedlouho je manželství naplněno – na svět přichází syn Jakov.

Romance krvavého diktátora a mladé Keke ale nemá dlouhého trvání. Jekatěrina umírá na tuberkulózu. „Jen ona dokázala rozeznít mé tvrdé srdce. Je mrtvá a s ní odumřel i všechen můj cit k lidem,“ prohlašuje vnitřně rozervaný Stalin nad hrobem své milované.

Láska v plenkách

V roce 1900 se Stalin setkává s Viktorem Kurnatovským, který ho přivede do marxistického podsvětí a seznámí jej se Sergejem Allilujevem. Právě Sergej mu v roce 1911 poskytne azyl na útěku ze Sibiře.

Dům Allilujevových navštěvuje Stalin stále častěji a podle všeho jej sem mnohem více než revolucionářské myšlenky táhne pohledná Olga, Allilujevova manželka. Manželé vděčí Stalinovi za život své dcery.

Neohrožený Stalin zachrání jejich dvouleté děvčátko před jistým utonutím. Sám budoucí diktátor ovšem netuší, že ono batole mu za několik let poplete hlavu. Píše se rok 1917 a revolucionářská nálada dýchá ze všech koutů.

Dospívající Naděžda Allilujevová (1901–1932) nekriticky přijímá všechny Josifovy názory a bláznivě se do něj zamiluje. „Vždyť je o tolik starší, co na něm vidíš,“ snaží se jí vztah s o 20 let starším mužem rozmluvit matka.

Nerovný vztah

Ani Naděžda není Stalinovi lhostejná. Není divu, tmavovlasá kráska s exotickými rysy a alabastrovou pletí uhrane budoucího diktátora nejen svou krásou, ale i nepředvídatelnou a nespoutanou povahou. Diktátor se vášnivě zamiluje znovu!

„Co na tom poďobaném mužíkovi s chromou rukou vidí,“ kroutí hlavou nad nerovným vztahem někteří Naděždini kamarádi. Co na plat. Milenci svou lásku stvrdí ne příliš romanticky na místním úřadě, kde je prohlásí za muže a ženu!

Spalující vášeň

„Můj drahý! Bez tebe se tak strašně nudím,“ častuje zamilovaná dívka Stalina svými dopisy a nešetří vášnivými výrazy. Diktátora zřejmě taková hra baví a s chutí své lásce odpovídá stejně vášnivou notou.

„Z jejich korespondence dýchala hluboká láska,“ popisuje později Naděždin synovec Vladimir.

Zanedlouho přivede Naděžda na svět syna Vasilije (1921–1962), a když se rodinka rozroste ještě o dcerku Světlanu (1926–2011), přestěhují se do většího bytu do Kremlu.

Život s dětmi ve zlaté klícce se ctižádostivé Naděždě, která kvůli Stalinovi nedokončila ani gymnázium, začne zajídat. „Dovol mi aspoň studovat,“ žadoní u svého muže a zanedlouho opravdu začne navštěvovat průmyslový institut.

Krutá realita

Stalin velmi brzy zjistí, že popustit uzdu své milované ženě nebyl nejlepší nápad. Naděžda brzy pozná, že život v Sovětském svazu rozhodně není takový jako ve zlaté kleci Kremlu. Manželská idyla se mění v teror.

Naděžda chce znát pravdu a s jistou pravidelností se snaží ze svého manžela vyloudit odpovědi na otázky. S každou zmínkou o hladomoru, mučení a pronásledování nevinných lidí následuje výbuch Stalinova vzteku a manželce nezbývá nic jiného, než se stáhnout.

Vím, že mě miluješ!

Naděžda téměř nepije alkohol, takřka se mu vyhýbá. Na jedné oslavě ale neodolá a dá si sklenku vína. Následky na sebe nenechají dlouho čekat. Stalinovi okamžitě opouštějí společnost.

Naděžda sotva stojí na nohou a její bledá tvář napovídá, že jí víno neprospělo. Josif ji uloží do postele. Konejší svou ženu a zůstává s ní, dokud si není jistý, že se jí ulevilo. „Vím, že mě stále miluješ.

Aspoň trošičku,“ šeptá Naděžda svému muži, jako by se chtěla ujistit, že se Stalinovo srdce ještě neproměnilo v kámen. Brzy ale pozná, že její muž vnímá pojem láska naprosto odlišně než ona!

Zvrhlá láska

„Podívej, tohle je Esfir! Doufám, že se ti líbí. Dám si vás totiž obě,“ křičí diktátor notně posílen alkoholem, zatímco táhne mladou telefonistku do ložnice a strhává z ní šaty.

Naděžda velkorysou nabídku svého muže razantně odmítne a okamžitě se zamkne v dětském pokoji. Pro tuto chvíli je surovému zacházení svého muže ušetřena.

Jeho pozornost je směřována k mladé dívce, která se – snad okouzlena tím, že se o ni zajímá sám velký Stalin, nebo ze strachu – diktátorovi ochotně podvolí, zatímco ve vedlejším pokoji spí Josifovy děti a manželka trne hrůzou.

Nepěkné rodinné dědictví

Podobné scénáře se opakují s daleko větší frekvencí, než by si Stalinova manželka přála. Není divu, že se u ní záhy začne projevovat psychická nestálost a depresivní stavy. Koneckonců má k tomu veškeré rodinné předpoklady.

„Rodinný klan Allilujevů se vyznačoval sklony k depresím a těžké dětství se podepsalo na Naděždině náchylnosti k psychickým výkyvům a bolestem hlavy,“ potvrdil Vasilij Allilujev.

Někdy jsou její psychické stavy tak neúnosné, že se rozhodne svůj problém konzultovat s odborníky a pravidelně dojíždí do Německa za neurology. „Když jí bylo nejhůř, mluvila o sebevraždě,“ vzpomínal na svou matku Vasilij.

Manželka, dcera, nebo obojí?

Už tak napjaté manželství se pro tmavovlasou ženu stává doslova peklem, když se k ní dostane zpráva, že by Stalin mohl být jejím otcem. Jednoho dne Naděžda ztratí nervy a nakonec vyhrkne: „Spal jsi s mou matkou?“ Stalin se na chvíli zamyslí.

„Buď jsi moje, nebo Kurnatovského,“ prohlásí teatrálně a mladá žena jen těžko hledá pevnou půdu pod nohama. Rozhodne se najít pravdu u své matky, ta jí sice potvrdí, že Stalin byl jedním z mnoha, ale odpověď na kýženou otázku Naděžda stejně nedostane.

Bloudění mezi světy

Pro většinu lidí den jako každý jiný, ale Naděžda opět není ve své kůži. „Mezi námi už je taková propast. A co když jsem skutečně…,“ myšlenku, která ji sžírá už několik dní, rázem utne a zakáže si na ni myslet.

„Byla hrozně bledá, vypadala, že už ji na světě nic netěší,“ popisoval sovětský diplomat Alexandr Barmin, který ji toho dne potká na Rudém náměstí. Naděždinu náladu nerozptýlí ani velká společenská událost. Večer se totiž v Kremlu konají oslavy k 15. výročí Říjnové revoluce.

Hej, napij se!

Večer se pro Naděždu nevyvíjí dobře. Josif už je jako obvykle v ráži, notně posílen kořalkou se věnuje více, než je zdrávo, jedné z přítomných dam. Naděžda se nehodlá nechat ponižovat. Stalina několikrát okřikne, ale není jí to nic platné.

Celou tragikomickou situaci tím ještě zhorší. Stalin na ni potupně hází špačky od cigaret a náramně se u toho baví. „Hej, ty tam, napij se,“ křičí přede všemi diktátor na svou ženu. Pohár trpělivosti právě přetekl. Naděžda se zvedne a rozhořčeně utíká do své ložnice.

Zabita dětskou hračkou

Ráno najde bezvládné tělo Stalinovy manželky služebná. Opodál leží malá pistole značky Walther. Ta, kterou jí jako dárek přivezl bratr z Německa. „Vždyť to vypadá jako dětská hračka,“ utrousí zdrcený Stalin při pohledu na zbraň.

Záhy je vydáno prohlášení, že Naděžda zemřela na apendicitidu. Sebevražda je totiž něco naprosto nepřípustného. Výpovědi svědků, co se onen večer po manželské hádce odehrávalo, se značně liší.

„Stalin za ní běžel jako šílený, bylo slyšet, jak Naděžda sotva lapala po dechu, zřejmě ji škrtil,“ líčí později služebnictvo.

Svědky čeká smrt

Lékař, který má na starosti pitvu diktátorovy manželky, dojde ke znepokojivému závěru.

„Naděžda byla střelena ze vzdálenosti čtyř metrů a jako levák by si takové zranění jen těžko způsobila sama.“ Ať už o svém závěru stihne někomu říct nebo ne, jeho osud je zpečetěn! Za několik dní je brutálně zavražděn.

Na pohřeb nedorazí

Ostatky manželky krvavého diktátora jsou pohřbeny na Novoděvičím hřbitově v Moskvě, kde byli pohřbíváni hlavně básnící a jiní umělci. Skromný obřad se koná bez Stalinovy přítomnosti. Má snad černé svědomí?

Podle svědků je Naděždinou smrtí natolik zdrcen, že nebylo v jeho silách se posledního rozloučení zúčastnit. Jiní zase popisují, že Stalin vzal Naděždinu sebevraždu jako zradu. Byla to ale sebevražda? Neměl ji na svědomí sám velký Stalin?

Naděžda nepatřila k ženám, které by poslušně kráčely po manželově boku bez jediného slova, je dost možné, že Stalinovi začala být manželčina neposlušnost na obtíž.

Žádné dlouhé truchlení

Přestože jej později několik svědků spatří, jak bezradně sedí u Naděždina hrobu, noc po pohřbu zahání žal po svém. V posteli s jinou ženou. Nedlouho po tragické události se dokonce žení potřetí. Ovšem i třetí Stalinovu ženu čeká brzký konec. Zmizí.

Beze stopy se vypaří i další Stalinovy milenky. Jako by byl jeho apetit neukojitelný. Postelí mu projdou stovky žen, ovšem jen málo z nich má to štěstí a milenecké hrátky s tyranem přežije.