Bohužel neznáme žádné podrobnosti o matce, se kterou český král Václav II. počal syna Jana Volka. Podle dějepisců ho nepovila Václavova milenka Anežka, protože ta se na jeho dvoře pohybovala až po smrti Guty Habsburské (1271–1297).

S neznámou dívkou si ale Václav II. (1271–1305) užíval buď ještě před svatbou nebo v průběhu manželství. Ve chvíli, kdy jeho srdce ovládla Anežka, už byl Jan Volek (?–1351) na světě. Králi slouží k cti, že synka nenechá napospas osudu.

Vhodnou volbou se stává církevní kariéra, které ale předchází funkce správce královské kanceláře.

Do ní nastupuje v roce 1309. Později svoje postavení upevňuje díky svojí nevlastní sestře Elišce Přemyslovně (1292–1330), která se rok poté stává chotí Jana Lucemburského. Bratrův osud jí leží na srdci a Jan získává úřad vyšehradského probošta.

Pomoc od sestry

Svého královského původu využívá. Například historik Josef Šusta (1874–1945) označuje způsob, jakým se usadil ve vyšehradském proboštství za „drsný.“ Zřejmě se stejnou razancí se dostane i k další funkci olomouckého kanovníka.

Pořád ale ví, že nemá ideální postavení. Leckdo mu může jeho nemanželský původ připomenout. Většího klidu dosáhne až v roce 1319, kdy konečně získá papežský dispens, a to právě zásluhou Elišky Přemyslovny a jejího manžela.

Později ale dostane Jan Lucemburský zprávy o tom, že jeho choť proti němu připravuje spiknutí, kterého se snad měl účastnit i Jan Volek.

Útěk ze žaláře

Další události líčí Zbraslavská kronika:

„Ctihodný pan Jan, syn šestého krále Václava, byť nemanželský, bratr královnin po otci… byl nečekaně v Praze od krále Jana zatčen, ze všech důstojenství od něho sesazen a jako lotr hrozbami dohnán…, aby si vybral jeden druh ohavné smrti…“ Do žaláře vězeň putuje 21. července 1322 a přizná se ke všemu, z čeho ho král obvinil.

Poprosí o milost. „Spas se útěkem,“ našeptává mu ale vnitřní hlas, který zároveň říká, že v odpuštění takových hříchů nemůže doufat. Z vězení proto prchne do Bavorska, kde se dostává pod ochranu Ludvíka Bavora (1282/7–1347).

Eliška se za ním vydá a je to zřejmě právě ona, kdo vyžehlí jeho přešlapy. Lucemburk zamhouří oči a vrátí mu jeho úřady. Další vítězství může oslavit roku 1327. Svatý otec mu uděluje další dispens, který mu zajistí biskupský úřad.

Dočká se ho v Olomouci roku 1334. Těší se důvěře krále Jana a až do své smrti i jeho syna Karla IV. (1316–1378), pro oba zastává různé diplomatické úkoly.